Cestopisy a reportáže

Vybrat sedm míst je těžké, deset by bylo úplně stejně, sto by možná už pokrylo alespoň nějakou část všech krás Íránu. Persie je obrovská, její historie sahá více jak tři tisíce let do minulosti, a památky se nacházejí pro nás na nepředstavitelné ploše. Vybral jsem tedy sedm míst, které si myslím, že stojí v Íránu za navštívení. Je to však subjektivní dojem, a hlavně, na Blízkém východě stačí zajít za první roh a tam se najde něco, co cestovali, vyrazí dech.

Vítr se pomalu prohání mezi badgíry (důmyslné iránské klimatizační šachty) a ochlazuje domy, slunce žhne a lidé hledají úkryt v uličkách lemovaných do oranžova zbarvenými zdmi z hlíny. Na hlavním bulváru proudí davy lidí směrem k tržišti, mezi nimiž se tu a tam objeví nějaký ten turista, jenž si chce prohlédnout místní nádherně zdobené kupecké domy. Tak vypadá Kashan, město staré více jak devět tisíc let, ležící na okraji pouště Dašt-e Kavír.

V době středověku trpělo evropské vzdělání pod „inkvizičními“ praktikami tehdejší církve. Kvůli boji proti tmářství a herezi bylo ztraceno, často spáleno na hranicích, velké množství antických i středověkých spisů. Mnohé se do Evropy po několika staletích vrátily skrze Blízký východ a Perskou říši. S nimi přišla i významná jména, které známe, a jenž se učíme ve školách. Někdy, vlastně dost často, ale netušíme, že jde i učence víry muslimské, jelikož jejich jména jsou latinizována.

Více jak dvacet kilometrů čtverečních obchodů, desetitisíce lidí, kteří sem chodí nejenom nakupovat, ale i žít své životy, spletité uličky, stánky s jídlem, mešity, to všechno je velký teheránský bazar. K jeho návštěvě stačí opustit metro ve stanici Panzdah-e Khordad.

Skalní města fantaskních tvarů, rozsáhlé systémy solných jeskyní, majestátní památky, ale i zajímavá směsice orientálních kultur. Prastaré tradice v kontrastu s volnomyšlenkářstvím a moderním uměním. To vše se mísí na malém prostoru íránských ostrovů Qeshm a Hormoz, kde se navzdory negativní mediální kampani budete cítit úplně bezpečně a místní lidé vás přijmou za své.

V posledních týdnech jsem měl několik setkání s Íránci i českými obchodníky, obě strany by rády navázaly na úspěšnou kulturní i obchodní minulost včetně spolupráce na větších projektech při modernizaci Íránu. Bohužel tomu brání proces s vízy a další technické a politické překážky, vše se ale zlepšuje, co dnes není, zítra může být… Pojďme se ale podívat do nedávné minulosti, kdy obě země spolu úzce spolupracovaly a z které pochází dodnes dobrý zvuk českých firem i náklonost k nám.

Přejít přes ulice Teheránu, hlavního města Íránu, nebývá lehké. Několika proudové silnice obklopující věž Azadi jsou pak přímo pastí pro chodce. Žádný přechod, auta frčí všude kolem a někdy to vypadá, jako by jezdila i v protisměru. Pro Evropana zvyklého na přesné a dodržované silniční předpisy je to noční můra hraničící s pokusem o sebevraždu. Existuje však způsob, jak na to.

Je před šestou hodinou ranní a Ankara se pomalu probouzí do dalšího slunečného dne. Po bulváru Cumhuriyet se k budově starého nádraží postaveného ve stylu Art Deco trousí první cestující. Někteří se zásobují na cestu v občerstvovacím okénku, jiní trpělivě čekají ve stylovém nádražním bufetu a usrkávají ranní čaj.