Peru se řadí k největším indiánským státům Jižní Ameriky. Okolo 45% obyvatel tvoří domorodci. Jsou to většinou Kečuánci a Ajmárové, někteří z obyvatel jsou potomci slavných Inků. Přibližně 100 jiných domorodých skupin žije převážně v tropických pralesích na východě země. Většina těchto kmenů žije v naprosté izolaci od zbytku země, mluví svým jazykem a živí se lovem, rybolovem a zemědělstvím. Asi 37% země tvoří mesticové – potomci Španělů a domorodých obyvatel. Asi 15% obyvatel tvoří běloši. Žijí zde i africké národnosti, Japonci a Číňané.
Více jak polovina všech obyvatel žije v oblastí úzkého pobřežního pásu. Více jak třetina obyvatel žije v Limě. Druhým největším městem je Arequipa a třetí největší je Trujillo. Zbytek obyvatel žije v náhorních plošinách. Jedná se většinou o campesinos – rolníky, kteří se živí zemědělstvím.Životní úroveň obyvatel v náhorních plošinách je špatná, proto mnoho lidí odchází na pobřeží, kde vznikají nemalé problémy s velkým počtem přistěhovalců. Více jak 60 % země leží v Amazonii, žije zde však pouze 5 % obyvatel. Právě extrémní podmínky, které v Peru jsou, způsobují poměrně malý počet obyvatel.
Oficiální náboženství je římsko – katolické, které sem bylo zavlečeno španělskými dobyvateli. Od roku 1973 ale existuje v Peru úplná náboženská svoboda. Přesto se asi 93 % obyvatelstva hlásí k římsko – katolickému náboženství. Existuje ale mnoho kmenů a vesnic, zejména v nedostupných oblastech, kde dochází k prolnutí křesťanství s místními náboženskými rituály. Žije zde i malé množství protestantů, židů a muslimů.
Mezi střední a vyšší vrstvu lidí v Peru patří většinou běloši. Indiáni jsou chudí rolníci a sedláci. Více než polovina práceschopného obyvatelstva nemá stálou práci. Podpora v nezaměstnanosti zde neexistuje. Děti mají povinnou školní docházku, ale dostat se do školy je pro některé vzdálené vesnice příliš složité a proto je zde více jak 10% analfabetů starších 15ti let.V Peru je asi 30 000 základních škol. Střední školy od 12 – 16 let nejsou povinné a ze základních škol pokračuje dále méně než 50% dětí. Peru má kolem 50ti vysokých škol, z nichž některé jsou soukromé.
Díky rozvinutému turistickému průmyslu to vypadá, že jsou Peruánci hodně natěšeni na příval peněz od turistů. Rádi si nechají za cokoli zaplatit, smlouvat naštěstí není problém. Pozor především na řidiče autobusu či taxíku, kteří v cíli účtují jízdné i za batohy. Popřípadě místo aby vrátili drobné, skočí do auta a odjedou. S focením lidí jsou stejné problémy, jako jsme zažili v Ekvádoru, lidé se fotit prostě moc nechtějí. Navíc v Peru se někdy nechtěli nechat fotit ani za peníze.
Autor: Pavel Svoboda
