HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Semjon Ivanovič Čeljuskin – objevitel nejsevernějšího bodu Asie

Semjon Ivanovič Čeljuskin – objevitel nejsevernějšího bodu Asie

Na sever se vydávalo za cara Petra I. mnoho velkých expedic. Na několika z nich byl i ruský námořník Čeljuskin.

ČELJUSKIN Semjon Ivanovič (18. století) – ruský námořník, účastník Velké severní expedice

Od dob Petra I. vycházely z Petrohradu a Moskvy průzkumné skupiny, jejichž úkolem bylo poznat a popsat neznámé končiny na severu SibiřeDálném východě. V říjnu 1734 přijela do Jakutska výprava, kterou vedl Vasilij Prončiščev a spolu s ním zkušený námořník Semjon Čeljuskin.

V létě 1735 spustili účastníci Prončiščevovy výpravy na řeku Lenu loď Jakutsk, se kterou hodlali zkoumat severní pobřeží Sibiře. V srpnu dopluli po Leně do její delty a po moři do ústí řeky Oleňok. O rok později, v srpnu 1736, se Jakutsku podařilo doplout do Chatangského zálivu a podél pobřeží Tajmyru mířili Prončiščev a Čeljuskin k ostrovům, které dnes nesou jméno Komsomolské pravdy. Vítr odnesl plachetnici k jihu a zachránil ji před zamrznutím. Namísto Prončiščeva, který zemřel v září 1736, se S. Čeljuskin dočasně ujal vedení zbývajících členů výpravy a odvedl je do Jakutska, odkud poslal deníky s potřebnými údaji o výsledcích expedice do Petrohradu.

Na cestách s novým velitelem

Novým vůdcem výpravy se stal Ch. Laptěv, který spolu s Čeljuskinem a Čekinem v letech 1739–42 zkoumal oblast Chatangského zálivu a poloostrov Tajmyr. V červnu 1741 pronikli Laptěv a Čeljuskin až do ústí řeky Pjasiny, přes moře se dopravili do osady Dudinka u Jeniseje a pokračovali do Turuchanska.

V roce 1742 převzal Čeljuskin úkol prozkoumat pobřeží Tajmyru od Chatangského zálivu po ústí řeky Tajmyry na východě. Pronikl podél pobřeží až na sever poloostrova, kde se pobřežní linie prudce stáčela k jihu. Objevil mys, nejsevernější bod Asie, který později dostal jeho jméno. Odtud pokračoval k řece Tajmyře a dokončil mapování břehů poloostrova.

V roce 1742 se S. Čeljuskin vrátil do Petrohradu. Působil v různých velitelských funkcích v ruském námořnictvu (mj. velel na carské jachtě) a roku 1756 odešel do výslužby. O jeho dalších osudech prameny mlčí.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: