Velká výprava na severní pól byla švédskému vzduchoplavci a jeho kolegům osudná. O jejich statečnosti se ale svět dověděl až o více než třicet let později, kdy byl nalezen Andréeho deník.
ANDRÉE Salomon August (* 18. 10. 1854, Gränna, Švédsko, † říjen 1897, Bílý ostrov, Špicberky) – švédský vzduchoplavec
6,20 hod. vystoupil balon do výše, ale my jsme otevřeli oba ventily a byli zase dole. Hod. 6,29. Hod. 8,11 odp. vyskočili jsme z gondoly. Přistání. Vysíleni a vyhladovělí, ale 7 hodinová těžká práce musila býti vykonána než jsme se mohli (odp.) zotaviti.
Salomon August Andrée
Zkratkovité záznamy z deníku, který v roce 1930 nalezli námořníci z norské lodi Bratvaag na Bílém ostrově ve Špicberkách, představovaly tehdy 33 let staré svědectví o osudech výpravy švédského badatele S. A. Andréeho.
Jeho balon Örnen vzlétl 11. července 1897 z Dánského ostrova v souostroví Špicberky. Posádku tvořili vrchní inženýr Patentního úřadu ve Stockholmu Salomon August Andrée, odborník z oblasti fotografie Nils Strindberg (nar. 1872) a ženijní specialista Knut Hjalmar Fraenkel (nar. 1870).
Dvě desetiletí se inženýr Andrée zajímal o balonové létání. V červenci 1895 se poprvé vznesl s balonem Svea ve Stockholmu a ještě v říjnu téhož roku se vydal k finským břehům. Došel k závěru, že právě balon může být vhodným pracovištěm pro fyzikální pozorování.
Létajícím balónem na severní pól
Na popud polárního badatele A. E. Nordenskjölda začal v roce 1896 připravovat výpravu balonem k severnímu pólu. Získal podporu Alfreda Nobela a barona Oskara Dicksona, která mu umožnila zakoupit ve Francii balon a zajistit vybavení pro plánovanou expedici (potraviny na tři a půl měsíce, saně pro případnou cestu po arktickém ledu, přístroj na výrobu vodíku apod.). Zprávy o výpravě chtěli její účastníci podávat pomocí zvláštních bójí a prostřednictvím poštovních holubů.
S lodí Virgo se vydal Andrée spolu s Nilsem Strindbergem a meteorologem Nilsem Ekholmem v červnu 1896 ke Špicberkům, ale pro nevhodné atmosférické podmínky balon nemohl startovat. Andrée se musel vrátit. O několik měsíců později začal připravovat novou výpravu, kde Ekholma nahradil Fraenkel. V květnu 1897 vyplula švédská trojice na lodi Svenksund z Göteborgu a přes Tromsø doplula spolu s již známým škunerem Virgo na Špicberky. Po nezbytných přípravách a po odkladu, způsobeném počasím, nastal konečně 11. červenec, kdy balon Örnen mohl odstartovat.
Tři nože přeřezávají tři lana zadržující nosný kruh a konečně zvedá se balon za provolávání slávy dole stojících. Odpovídáme „Sláva starému Švédsku!“ a vznášíme se z hangáru. Zvláštní to pocit, podivný, nepopsatelný pocit! Ale nemáme příliš času i na to mysliti. Já fotografuji a tu vidím, že klesáme. Vyhazujeme přítěž, ale zase padáme. Poté vystupujeme znova. A nyní se zdá, že vše pokračuje dobře, zapsal do deníku Nils Strindberg.
Až do půlnoci se balon pohyboval klidně východním směrem ve výšce asi 600 metrů. Houstnoucí mlha a nevelká oblačnost srazily balon k ledové pustině na pouhých sto až dvacet metrů. Vítr ustal a později změnil směr a poháněl balon na západ. O několik hodin později se znovu vydal východním směrem a 13. 7. zamířil k severovýchodu. Jen stálé vyhazování zátěže pomáhalo švédským vzduchoplavcům udržovat balon nad ledovou plochou, i když gondola několikrát narazila na kry.
Kritický okamžik přišel 14. července 1897 k večeru. Po mnoha a mnoha nárazech (štulcích, jak je nazývá Andrée) se polární vzduchoplavci pokusili zachránit situaci vypouštěním vodíku, ale nakonec museli gondolu opustit. Stalo se tak na 83° 56’ severní šířky a 29° 52’ východní délky. Z polárních badatelů se stali trosečníci v ledovém moři.
Po hodinách odpočinku se rozhodli pro pochod k Zemi Františka Josefa, vzdálené 350 km na jihovýchod. Čerpali ze zkušeností F. Nansena, který tam přezimoval s lodí Vega. Předpokládali, že na mysu Flora najdou základnu se zásobami. Nepočítali se silným proudem, který jim přehradil cestu. Zapřaženi do těžkých saní postupovali zvolna po nerovném ledu, vyhýbali se hlubokým loužím a trhlinám, propadali se v hlubokém sněhu. Driftující led odnášel trosečníky k jihu namísto k jihovýchodu. Vzdalovali se tak Zemi Františka Josefa. Rozhodli se proto změnit cíl a postupovat ke Špicberkům.
Tragický konec výpravy
Cesta ubíhala jen velmi zvolna a od začátku září se stále důrazněji hlásila blížící se zima. Fraenkel a Strindberg trpěli zdravotními potížemi. Po týdnech, kdy se mohli stravovat medvědím či tulením masem, přišel nedostatek potravin. Hladovějící a nemocní Švédové se stali zajatci ledové pustiny. V polovině září se rozhodli přezimovat. Led zanesl polárníky k Bílému ostrovu na Špicberkách.
Znovu vzrostly naděje trosečníků, když se jim podařilo ulovit ledního medvěda a získat z něho dostatečné zásoby masa a tuku. Praskání ledu však znamenalo předzvěst katastrofy, která přišla 2. října. Kra, na které švédští polárníci vystavěli své ledové obydlí, praskla a rozpadla se. Ještě se stačili přestěhovat na Bílý ostrov, ale 5. října 1897 končí zápisy v Andréeho notesu. K 17. říjnu se vztahuje i poslední, velmi stručný záznam ve Strindbergově diáři.
Svět se o konci švédské balonové výpravy dověděl teprve v srpnu 1930, kdy u Bílého ostrova přistála norská loď Bratvaag. Námořníci, kteří vystoupili na břeh, našli člun a některé předměty, které náležely Andréeově výpravě, spolu s mrtvými těly jejích účastníků. Jejich nálezy doplnila komise, která se na Bílý ostrov vypravila na lodi Isbjørn počátkem září 1930. Objevili dochované části zápisníků, podávajících zprávy o osudech švédské expedice, stejně jako fotografie, které před třiatřiceti lety zhotovil N. Strindberg. Přes Tromsø se vracely ostatky statečných vzduchoplavců do Stockholmu, kde se 5. října 1930 konalo poslední rozloučení.
Veřejnost se seznámila s osudy Andréeovy výpravy v edici deníků, které vyšly spolu s odbornými statěmi o výpravě balonu Örnen.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
