Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

  Střední Asie netrpí snad přímo hlady, přesto potřebuje velkou pomoc, aby se vydala na cestu za vlastními lepšími zítřky. Pozůstatky sovětské éry lze pomalu odstraňovat podporou vzdělání a vlastní národní identity. Jaké to je působit v dětském domově?

Pygmejské kráľovstvo A zrazu sme tu, vkročíme do kráľovského mesta ako mi pripadá tento malý tábor. Žiadne múry veď aký blázon by sa sem aj trepal. Bez znalca tento tábor nikdy nenájdete. Čistinka, tušíme v plápolajúcom ohni zelené chatrčky a vidíme veľa detí. Ako keby ich tu nastavali scenáristi z Holywoodu. Je to pravda? Štípeme sa či sa nám to nemarí aj keď sme už poriadne doštípaní. Je dusno no ja som protimalaricky oblečený v dlhých rukávoch a dlhých nohaviciach. Tie deti sú však polonahé. Prichádzam k tým deťom a zisťujem že dievčatá majú prsia po „kolená“ Uff tak to nie sú deti, to sú ozajstné Pygmejky! Ja som TU.

Jak probíhá etnofestival v ukrajinském Pidkaminu? Čím se liší od našich festivalů? Co tam dobrovolníka vlastně čeká?

Město Roswell na jihozápadě USA dodnes vládě vyčítá, že tají informace o ufonech.

Průjezd Polskem jako takovým, krom teda pobřeží a válečných pozůstalostí, mě osobně nijak moc nenadchl. Nenadchla ani krajina a přírodními zajímavostmi, takže jsme si suprově pojezdili, ale pastva pro oči to teda nijak moc extra nebyla.

Reportáž z jedné čtvrti v mexické metropoli, jež se ze solidarity jmenuje Lídice.

Pro většinu z nás je hřbitov spíše smutným a pietním místem, kde se nesluší hýřit humorem a pronášet rádoby vtipné poznámky na adresu nebožtíků. Přesto je jeden hřbitov, který je trochu jiný než většina ostatních.

Kdo by neznal Bajkal, pětinu zásob sladké vody na světě. Na seznam UNESCO nebyl zapsán náhodou – je to světový unikát, jenom živočišných a rostlinných druhů v něm najdete na 1700, z toho tři čtvrtiny endemických.

„Cestuji, tedy jsem“ zní slogan dnešního životního stylu. Kdo nepoznává cizí kraje a co nejexotičtější kultury, jako by ani nebyl. Napadne vás ještě někdy, jak to chodilo za totality? Nabízíme několik epizodek k zamyšlení.

V indickém státu Gudžarátu, u městečka Pálítana se nad okolní rovinu do výše 600 metrů vypíná poutní místo Šatrundžaja ( hora vítězství), na jejímž vrcholu stojí 863 džinistických chrámů a kupodivu i jeden muslimský! Nahoru vede tři tisíce schodů, když po nich stoupám je na každém schodě položeno několik okvětních lístků růže.

21. února 2010 se v Klubu cestovatelů konala Valná hromada SPA.

  Výprava  podpořená Expedičním Fondem zavítala na altajské území Ukok Quiet Zone, přírodní rezevace vyhlášené UNESCO. Jejím cílem bylo zdokumentování biotopu levharta sněžného. Zajímavé je však i kulturní dědictví tohoto tajemného místa.

Rozpálené teploměry i hudba Michaela Jacksona … a spousty dalších rozporných pocitů, které člověk může zažívat, pokud je nablízku naštěstí. O zemětřesení na Haiti vypráví dobrovolník společnosti Člověk v tísni.

Je rozvojová „pomoc“ opravdu prospěšná? Jak se s ní musí vypořádat domorodé kmeny? Odpověd můžete nalézt v knize Tomáše Ryšky Svět bílého boha.