Cestování podle aktivit

Mongolsko má 46 tisíc kilometrů cest a dva z toho jsou asfaltové… Po prašných kamenitých cestách plných děr, jezdí velmi málo aut i autobusů. Jenže s končícím asfaltem končí i pohodový autostop.

Cestovatel a autor neběžného cestopisu, Roman Vehovský, strávil na stopu několik let. Projel mnoho zemí, kde si stopnul různé dopravní prostředky. Někde to šlo snadno, jinde to bylo zapeklité.

Vyrazit do světa bez jasného cíle a nechat se jen tak unášet náhodou. Pro jednoho nepředstavitelný počin, pro druhého životní sen, který se ale málokomu podaří splnit. Roman Vehovský si tento sen splnil. Z roku na cestách se staly dva, ze dvou čtyři… Jaké to je žít „na stopu“ sedm let svého života?

Sankt Moritz – honosné lázeňské město, vyhlášené atraktivní lyžařské středisko, „vrchol světa“, dějiště dvou zimních olympijských her, ale i pověstné město smetánky, místo, kde prý slunce svítí 322 dnů v roce…

Island je jeden z nejpozoruhodnějších kousků pevniny, který v Evropě můžete navštívit. Neuchvátí jenom fotografy – krajináře, ale snad každého, kdo miluje divokou přírodu. Ne nadarmo se také říká, že si jej při první návštěvě zamilujete a budete se muset stále vracet. Byl to i můj případ!

Z moře písku tu a tam trčelo uschlé stéblo trávy. Pískové duny si přímo říkaly o to, aby se na jejím vrcholku objevil kolébající se koráb pouště a logicky doplnil celou scenérii. Jenže ve Španělsku moc velbloudů po pouštích neběhá. Navíc tohle je velmi malá, ale velmi unikátní poušť.

Tři dobrodruzi na třech motorkách, 30 000 kilometrů a šest měsíců. To je potřeba na objetí světa na motorkách podél 50. rovnoběžky. Radek Hasal, Honza Škvor a Martin Kraml vyrazili 3. května a nyní byste je potkali už v Azerbajdžánu. Jejich pohyb můžete sledovat zde. Pár drobností o jejich cestě napoví také několik otázek na Honzu Škvora.

Mongolsko je země zelených pastvin, zaoblených kopečků, ale také domovem neuvěřitelně milých a přátelských lidí. Pokud člověk obětuje trochu svého času a trpělivosti, pak se dá prostopovat a odvézt si spoustu autentických zážitků s místními obyvateli, na které se ještě dlouho vzpomíná.

Přes 22 000km, 700USD, 2 nelegální vstupy do země, jedny zavřené hranice, dvoje prošoupané trepky a nespočet zážitků. Moje letní dobrodružství. A rodina? Většinu času jsem sebou neměla ani mobil. Co oči nevidí, to srdce nebolí, ne?

Někdy takhle stopujete, stopujete a naráz máte kolem sebe spousty vojáků. „Válečná zóna? Cože? Kde? Že tady?“ Tak palec nahoru a rychle pryč!

Stopař nepotřebuje prakticky nic, ani vlastně moc peněz. Pár drobností se ale do takové „stopařské krabičky poslední záchrany“ docela hodí. Suhlasíte?

Přejít masív Kanchenjungy není zrovna malý sen, vyžaduje značné úsilí v plánování i dostatečné finance. Navíc když si k tomu přidáte ještě pokus o výstup na nějakou tu himálajskou šestitisícovku! Nepál za to ale stojí!

Při svých cestách ráda navštěvuji země, kde na ulici potkáte více místních lidí než turistů a kde si stále udržují svoji kulturu i přes nezadržitelný vliv západního světa. Země, kterou ještě nezasáhla turistika v tom pravém slova smyslu, je právě ostrovní stát ležící v Oceánii, Papua Nová Guinea.

Už je to pár let, co jsem se vydal na zkušenou do Pyrenejí, ale z této cesty mám dodnes hodně živé vzpomínky. Jednou z nich je Národní park Ordesa a výstup na vrchol Monte Perdido.

Uplynuli tri roky od nášho lyžiarskeho výletu do Dolomitov a bolo nutné sa vrátiť. Dolomiti sú čarovné a vysoko návykové.