Cestování podle aktivit

Stovka dobrovolníků se letos v srpnu v rámci projektu Albánská výzva vydala do dosud neznámé části severoalbánských hor, aby tam vyznačili síť turistických stezek, opravili kostel nebo postavili most. Přestože do jejich práce mnohdy zasahoval tzv. albánský faktor, mají v úmyslu v podobném duchu pokračovat i příští rok.

Australským národním zvířetem je klokan, roztomilý a lenošivý medvídek koala však rozhodně zaujímá v žebříčku oblíbenosti hned druhou příčku. Vidět koalu, vyfotit se s ní nebo si ji dokonce pochovat, ale není úplně jednoduché. Většinou vás to bude stát nemalé peníze, v mnoha částech Austrálie je pak dokonce zakázáno si koaly pochovat v náručí.

Sudánu se také jinak říká domov černých faraónů. Núbie byla domovem tří slavných království a historie archelogického bohatství ukryté v zemi sahá až do 2600 př.n.l. Kušitská říše byla nedozírná a zanechala tu po nás hrobky, pohřebišťě, pyramidy a chrámy, hrobek a pevností.

Málokdo ví, že Kostarika je nejen úžasná země z pohledu místních lidí a dokonalé přírody, ale také nabízí nepřeberné množství adrenalinových aktivit. Můžete se zde potápět se žralokem, slaňovat desítky metrů v pralese nebo se učit surfovat na vlnách.

Po několikaleté snaze se mi konečně loni podařilo vydat se s kamarádem Tomášem Gajou na sever Finska. Celý červenec jsme strávili putováním po jezeře Inari a na severovýchodě od něj. Celkem jsme měli urazit vlastními silami přes dvě stě kilometrů. Naším cílem nebylo vytvořit extrémní podnik, ale dostat se do srdce přírody, s ní splynout a užít si ji v plné kráse. Jak se všechno povedlo, můžete si přečíst v následujícím výtahu z mého deníku.

Když se vloni rozhodovalo, kam se pojede na vodu a padl návrh jet do Finska, byla jsem nadšená. Finsko jsme projeli před dvěma lety a věděla jsem, že je to krásná země plná jezer, zeleně, a zejména krásných čistých řek. Odjížděli jsme z Čech, kde se řeky pomalu vracely po povodních do svých koryt, a my byli zvědaví, kolik vody bude v řekách finských.

Kolem je skoro tma a občas někde ukápne voda. Za dohledu vrtaných zřítelnic bledé mramorové busty napínám zrak do zlatavého šera a nabývám dojmu, že zpoza rohu za chvíli vykročí pravidelná hlídka Římanů. Už slyším kroky… a najednou vyběhne opozdilé děcko. „Finalmente, Pedro! Anda lá, rápido!“ vzpamatuji se a posílám provinilce za zbytkem skupiny. Ale těžko mu něco vyčítat, v rozlehlém antickém podzemí městského muzea v Coimbře čas jako by se zastavil.

Vodáctví je velmi široký pojem. Vodákem se může nazývat každý, kdo se vlastní silou pohybuje na nějakém plavidle po vodní hladině. Sportů, které můžeme do této kategorie zařadit, je mnoho. Nechci určovat, kdo se může za vodáka považovat, a kdo ne. Letos jsem ale o tom začal vážně uvažovat, protože jsem se setkal s vodáctvím, které u nás, ale i jinde na světě vlastně vyhynulo.

Snad nejvýznamnějším poutním místem Černé Hory a jedním z nejposvátnějších míst křesťanské víry je pravoslavný klášter Ostrog ležící ve vnitrozemí, 50 km severozápadně od hlavního města Podgorica.

Rezervace se nachází na úplném severu Finska. Tvoří ji oblast kolem kaňonu řeky Kevojoki. Trasa má zhruba 65km a jedná se zase o jednosměrný trail. Můžete si vybrat, zda ji chcete jít ze severu či z jihu. Jižní verze nabízí možnost se zhruba v polovině odpojit směrem na západ a okruhem kolem hory Guivi se vrátit zpět do výchozího bodu. Tuto verzi, která je dlouhá asi 80km, jsme si vybrali i my.

„Raft your pack or pack your raft” – to bylo a je heslo, které mě na novém sportovním trendu fascinovalo, a tak jsem se rozhodl zakoupit si novou hračku: Alpacka packraft – model Denali Lama. Zbývalo jen dát dohromady partu pro zamýšlený výlet do severní Skandinávie, konkrétně do Laponska.

Do Lausanne přijíždím za vytrvalého deště a zamračeného počasí, hned na nádraží roztahuju deštník a přes kaluže se vydávám pomalými kroky ke svému hotelu. Na začátek se tedy příliš nepředvedlo, ale naštěstí mi to během několika dní mého pobytu ještě mnohokrát vynahradí. Páté největší švýcarské město se totiž pyšní skvělou atmosférou a ještě lepší polohou.

Dlouho jsem přemýšlel, jak poznat Maledivy jinak. Cestování po domorodých ostrovech, uvolněné pro cizince od roku 2010, je zajímavou alternativou. Za týden je možné poznat tak dva. Bohužel ty v okolí Malé začínají připomínat turistická ghetta a veškeré aktivity mimo ostrov dovolenou značně prodražují. A tak nejlepší možností v zemi ostrovů je plavba lodí.

Maledivy, souostroví ležící v Indickém oceánu na dohled od indického subkontinentu a afrického kontinentu, máme spjaté s nekonečným lenošením. V lepším však případě s lákavým šnorchlováním a jen znalci vědí, že jsou tu skvělé potápěčské lokality. Ale na tomto 800 kilometrů dlouhém souostroví lze nalézt i místa vhodná pro surfing či windsurfing a plachtění. V tuto chvíli se pro mnohé přeměňují Maledivy ze souostroví nudy v souostroví outdoorového ráje.

Je mínus třicet stupňů pod nulou, blíží se sněhová bouře a jeden z padesáti nejtěžších závodů na světě – ultramaraton Arrowhead 135 – právě začíná. Závodníky čeká 135 mil, tedy 217 kilometrů dlouhý závod po lesních cestách pro sněžné skútry i po zamrzlých močálech napříč divočinou v severní Minessotě. Počasí během nejchladnějího období roku se prakticky nedá předvídat.