Cestování podle aktivit

Je možné koupit si v kyrgyzském Karakolu osla, nacpat jej do osobního auta a poté s ním přelézt sedla vysoká bezmála 4000 metrů? Klacík s provázkem a mrkví přivázanou na konci toto oslí putování jistě dokáže ulehčit, ale co se týče sněhových polí – s těmi má naložený oslík i tak jisté problémy. Pokud tedy nemá na nohou sněžnice.

Uf, to byla dřina. Domluvit si řidiče skútru na CELÝ den, to znamená do západu slunce v osm. Nerozumím tomu – je tu tolik řidičů, ale žádný se mnou za žádnou cenu nechce jet. Až později jsem zjistila, že slaví svátek, a na obřad (půdžu) v chrámu nesmí chybět. To se rozumí samo sebou, ale oni mají svátek obden:-)

Před očima mám kužel černé sopky Batur s viditelným kráterem, v úpatí modravé jezero  – a v jeho vodách se odráží – asi pro jistotu, sopka ještě jednou. Stojíme na kraji frekventované silnice, a nadšeně hledíme na nádherný výhled. Vedle nás staví turistický autobus, o kus dál několik aut – všichni se chtějí kochat výhledem. Proč taky ne, jsme v Penelokanu, což v překladu znamená „Vyhlídkové místo“.

Kamarádi autem, my s Pepou na skútru. Mám ráda vítr ve vlasech… a možnost dělat si, co chci. Do Ubudu jedeme přes hodinku, navigace nám našla bezva zkratku, a tak nemusíme to objíždět přes Semarapuru. Cesta vede úrodnou rovinkou – pole, vesnice, a civilizace – město Gianyar. Kromě zkratky je cestou docela velký provoz a tak si to šineme v koloně, nikdo moc nepředjíždí a my jsme rádi za naši čtyřicítku. Dost na tom, že jedeme vlevo.

Mirka se při práci snažila cestovat, kam si troufla. Lákaly ji ale větší dálky, jenomže pro samotnou holku to byl risk, do kterého nechtěla jít. Vojta si při vysoké přivydělával na lodi a pak naskočil jako IT inženýr do korporátního života. Každé léto sedl na motorku a někam se vydal. Omezoval ho ale počet dní dovolené v tom, aby jel někam fakt daleko po vlastní ose. A pak se ti dva náhodou potkali a nakonec z toho byla cesta kolem světa. Přečtěte si, jak to bylo:

Naše kolegyně Katka Karlová se letos na jaře vypravila s dalšími českými dobrovolníky pomáhat do řeckého uprchlického tábora v Idomeni. Přečtěte si krátký rozhovor o tom, jaké to bylo, co si po této zkušenosti myslí o dobrovolnické pomoci a jak to bylo v táboře s bezpečností!

Laponsko (sámsky Sápmi) je v povědomí českých turistů známé především svou téměř nedotčenou arktickou přírodou lákající jak svou divokostí, tak i klidem a tichem, které dnes jen tak nenaleznete. Za kulturními poznatky sem ale příliš turistů nejezdí. Kdo však do Sápmi přijede, zjistí, že zdejší kultura je při nejmenší stejně bohatá jako zdejší krajina.

Marocké město Essaouira patří mezi nejvyhledávanější kitesurferské destinace v Maroku. Kromě několik kilometrů dlouhé pláže zde ale můžete také objevovat medinu zapsanou na seznam UNESCO s piktoreskními krámky s hlasitými prodavači, starý přístav, kde se dodnes vyrábí tradiční rybářské lodě, a nebo bývalou vojenskou pevnost s vysokými hradbami. Přečtěte si reportáž kitesurfera, který Essaouiry vyrazil na soustředění!

Dobrodruh a cyklocestovatel Matěj Balga se na své cestě kolem světa pokusí sám vlastními silami překonat tzv. Dariénskou zátku, neprostupnou nebezpečnou džungli bez silnic na pomezí Panamy a Kolumbie. Pokud se mu to povede, bude prvním Čechem a navíc teprve třetím dobrodruhem na celém světě, kterému se to podařilo.

Majestátní hory, hluboká údolí, fotogenické scenérie, ale také domov řady etnických menšin nebo nejnavštěvovanější kout severozápadního Vietnamu. To všechno a spousta dalšího je Sapa – bývalé francouzské horské středisko, které vás do minuty zcela pohltí. Ostatně jako na celém Vietnamu, i na Sapě se podepsali francouzští kolonizátoři.

Máte před sebou dovolenou ve Vietnamu a váháte, zda vyrazit i na ostrov Phu Quoc? Ukážeme vám, že jde o jedinečnou destinaci, kterou rozhodně stojí za to navštívit. Phu Quoc si zamilujete. Je to exotická perla Vietnamu, ze které se vám nebude chtít vracet. Krásné pláže s průzračnou vodou, chutná kuchyně a panenská příroda s množstvím cizokrajných zvířat – to všechno čeká právě tady.

Při rozpadu Jugoslávie na Makedonii bohužel nezbyl ani kousek mořského pobřeží. Tento nedostatek si však místní bohatě vynahrazují u Ohridského jezera, které je s rozlohou téměř 350 kilometrů čtverečních druhé největší na Balkáně. Leží v jižní části země na hranici s Albánií a lze jej směle označit za jakýsi makedonský Balaton nebo dokonce makedonské moře. Poměrně členité pobřeží jezera lemují jednak historická místa v čele se středověkým městem Ohrid, jednak krásná příroda a především pak rekreační střediska.

Poslední úsek naší cesty pěšky z keňské pláže Diani Beach na nejvyšší vrchol Afriky začal pro mne nepochopitelnou, přísnou kontrolou na bráně Marangu. Strážci parku velmi pečlivě vážili veškerý náklad, který naši nosiči měli nést. Je povoleno pouze 20 kg na nosiče a každé kilo navíc představovalo problém. Ten se naštěstí podařilo vyřešit.

Světoznámý Matterhorn není jen nejfotografovanější, ale také nejnavštěvovanější horou. Proto okolo něho prochází jeden z nejznámějších alpských dálkových treků. My si však bereme na záda jeden živý a upovídaný batůžek, a tak volíme podstatně snazší a kratší okruh. Nikoli „okolo“ Matterhornu, ale „pod“ ním. Zvládne ho kdokoli, takže pojďte s námi!

Přejít přes ulice Teheránu, hlavního města Íránu, nebývá lehké. Několika proudové silnice obklopující věž Azadi jsou pak přímo pastí pro chodce. Žádný přechod, auta frčí všude kolem a někdy to vypadá, jako by jezdila i v protisměru. Pro Evropana zvyklého na přesné a dodržované silniční předpisy je to noční můra hraničící s pokusem o sebevraždu. Existuje však způsob, jak na to.