Pralesy

I v  dalším díle cestopisu Márovi dokazují, že i s velkým hendikepem, jakým je invalidní vozík, lze navšívit tak náročnou a drsnou část Země , jako je amazonská džugle. Pojďme se tedy s nimi opět přenést na jižní pokouli naší planety.

Hlavním cílem naší výpravy byla především nížinná amazonská džungle – „Zelené plíce planety“, jak tuto oblast nazývaly naše učitelky při hodinách zeměpisu; „Zelené peklo“, tak je nazývána lidmi, kteří zde žijí a nic nás nenechává na pochybách, že je to příměr zdaleka nejvýstižnější.

Expedice Peru 2007 studentů Institutu tropů a subtropů ČZU v Praze mapovala v amazonské oblasti Pucallpy vliv tamních farmářů na biodiverzitu. Projekt v březnu finančně podpořil Expediční fond. Přinášíme 3. díl o expedici J. Krausové a J. Víchy, tentokrát z Bolívie.

Expedice Peru 2007 mapovala v Amazonii vliv tamních farmářů na biodiverzitu. Studenti pražské ČZU v Peru spolupracovali s univerzitou v Pucallpě. Jejich projekt v březnu finančně podpořil Expediční fond. O expedici Jitky Krausové a Jakuba Víchy přinášíme třídílný fotoseriál.

Jaké to je lovit v noci kajmany v zaplavené džungli? Když vás přitom pokoušou, přiláká vaše krev piraně? Takové otázky řeší bílý lovec v peruánském pralese. A čím zahustit polívku, když není mouka? Přeci zeleným banánem!

Měli jsme na Borneu nehorázné štěstí – vidět a nafotit nejvíce ohrožené veleopičáky naší planety v živé přírodě. Jak na to a kdo to jsou?

Probouzím se s ostatními kolem sedmé. V noci bylo chladno a i když jsem byl oblečen, nebylo mi zrovna nejtepleji. Popíjíme čaj a pozorujeme skupinu opic „Thomas Leaf Monkey“ skákající v korunách stromů. Portýři dělají k snídani volská oka s rajskými a chlebem a já dávám do placu svou Kayu (přesnídávku, kterou jsem si před pár dny koupil v sousední Malajsii) a dvě pěkně měkká manga. Mé zápěstí je stále bolavé, ale už se to lepší. Po ránu se vyrojila spousta otravných kousavých mušek na rozdíl od pijavic, kterých je tu oproti očekávání mnohem méně než v Taman Negara.