Cestování za domorodci a tradicemi přináší mnohá poznání. Navštívit můžete nomády v pouštích, domorodce v pralesích nebo původní africké kmeny.
V celém Vietnamu byste těžko hledali tolik úsměvů jako u horských kmenů. Lidé vycházejí ze svých bambusových domků na bahnité cestičky, které vedou přímo na životadárné rýžové plantáže. Možná, že na blízku právě tančí buvolí spřežení.
Vysoko v Andách byl pocit soudržnosti mezi národem a vládci jedním z nejlepších příkladů splynutí a účinnosti v dějinách lidstva.
Jak probíhá etnofestival v ukrajinském Pidkaminu? Čím se liší od našich festivalů? Co tam dobrovolníka vlastně čeká?
Je krokodýlem mezi sporty. Předpotopním ještěrem, který nějakým nedopatřením přežil do dnešní doby a má se čile k světu: mixtécký tenis.
Někdy se o něm mluví jako o Che Guevarovi nové éry. Z vojenského velitele a mluvčího zapatistů, který si říká subcomandante Marcos, se stal idol, jenž se dostal na trička levicové mládeže podobně jako argentinský revolucionář. Muž s pronikavýma očima, neodmyslitelnou fajfkou v ústech a pohotovým jazykem je ztělesněním indiánského povstání, ač má bílou kůži.
Pokud někde existuje ráj pohostinnosti, pak to je v Gruzii. Mít hosta je v této zemi čest a každý dům má pro něj jednu místnost s odděleným vchodem. To kdyby přišel v noci, ať nemusí budit hospodáře. Vydejte se s námi do země, kde vás uvítají.
Pokud rádi vybočujete z obvyklých turistických tras, potom se při putování Tanzánií zcela jistě zastavíte u jedné z původních masajských vesnic, které tu jen pár kilometrů od hlavní prašné silnice žijí po staletí svým stále stejným způsobem a rytmem života.
Výprava podpořená Expedičním Fondem potvrdila to, co badatel Pavel Šebesta předpokládal. Tedy, že malajští Semangové jsou přímými potomky nejstarších lidí, kteří se sem dostali před 80 tisíci lety z Afriky.
Vydejte se společně s Milanem Kulhánkem po stopách geniálních astronomů starověku, kteří postavili jeden z novodobých divů světa, ale kteří také obětovali své spoluhráče, kterým se nedařilo ve hře Juego de pelota.
Asám vám předvede své kouzlo v třpytící se hladině Brahmaputry, ale také na vás vystrčí drápky v podobě teroristické organizace ULFA. Myslíte si, že jako turisty a cestovatele se vás to netýká? Tak si dávejte pozor, aby se ve vedlejším pokoji neubytoval třeba indický ministr…
Každý rok, kamkoliv jedeme, myslím tím sebe a mého manžela Tondu, píšu deník. Na tom by nebylo nic neobvyklého, ale tentokrát vzniklo hned několik důvodů zachytit naše měsíční putování. Tak za prvé bych chtěla podat alespoň malinkatý obraz o zemi, o které se toho moc neví, protože se tam zas tak moc nejezdí a ti lidé, co tam jezdí, si své informace těžce chrání.
V Tanzanii je 120 kmenu, ktere maji ruznou kulturni tradici a casto i odlisny jazyk. Navic tu zije mnoho Indu a Arabu, kteri si take zachovavaji sve tradice (napriklad zeny nosi sari). Oficialnim jazykem je tu svahilstina a na svych cestach jsem se nesetkala s nikym, kdo by svahilsky neumel. V soucasne dobe je Tanzanie zcela bez kmenovych konfliktu, lide ziji vedle sebe a uzaviraji snatky bez ohledu na kmenovou prislusnost. Na svuj kmen nezapomeli, ale casto uz pro ne neni prislusnost k nemu dulezita. Rada lidi si dobre uvedomuje, jak je touto snasinlivosti Tanzanie vyjimecna a radi se vam s tim pochlubi.
Jsou to jen výsledky našeho pozorování. Nedělám si patent na mexického znalce. A taky vím, že spoustu z uvedeného platí i pro jiné části světa. Spíš mně šlo o porovnání s našim českým světem.
Už v 19. století popisovali evropští cestovatelé směšná bambusová chřestítka, na která viděli hrát domorodé obyvatele indonéské Jávy. Byl to angklung, rytmický hudební nástroj používaný při náboženských rituálech i světské zábavě.
Je málo míst na Zeměkouli, kde Vás od civilizace dělí desítky hodin klestění se džunglí k přistávací dráze a let posléze. Cesta žádná. Míst, kde dodnes žijí “headhunters” lovci lebek. Své trofeje již dnes neloví, vláda jejich koníčku nehoví, avšak tetování na stařecké kůži napoví… kolik hlaviček padlo touto rukou. Čím víc, tím lepší manžel! Cenila se odvaha! Protože bez kuráže ti tu z lesa nikdo cestu neukáže. Ten les si říká „PRA.“ PRApůvodní PRAles, PRApodivné PRAskání, PRAstará PRAstezka, na jejímž konci budete vypadat jako PRAchobyčejné PRAse obecné!