Už nějakou dobu přemýšlíme, jestli se máme pustit na Milford Track. Je to snad nejznámější track na Zélandě, ovšem taky nejdražší: na začátek se dostanete z Te Anaupouze lodí, stejně jako pak na konci do Milford Sound. Sice bychom nemuseli platit za chaty (mimo sezonu můžeme uplatnit naše Backcountry Hut Passy, ale transport by každého stál skoro 100 dolarů.
Únava z cestování
Taky jsme už trochu z toho putování unavení. Po tolika trecích jsme pomalu ztratili schopnost nadchnout se pohledem na padesátý vodopád, jezera a potůčky nám srdce už tak nerozbuší, hřebenovky se nám líbí pouze za pěkného počasí, cestu lesem s úšklebkem přirovnáváme k procházce v Roztockém háji…
Máme obavu, že nás Milford Track už skoro ničím nedovede překvapit. Navíc má být špatné počasí, takže se nakonec rozhodujeme zajet do Milford Sound a pouze se projet lodí po fjordu v naději, že se aspoň trochu vyčasí.
Cesta, kde se zrcadlí hory
Cesta z Te Anau do Milford Sound má být sama velkým zážitkem. Na stodvaceti kilometrech je několik zajímavých míst, kde zastavují dokonce i linkové autobusy, aby si dychtiví turisté mohli vyfotit jezera, na jejichž hladině se zrcadlí hory, nebo pohled doHollyford Valley, na jezera a stovky vodopádů padajících z kolmých skal všude kolem cesty.
Na cestu jsem vyrazili hned po návratu z Kepler treku, ale dojeli jsme jen do půlky. V místě zvaném Divide, kde začíná Routeburn Track, je přístřešek, záchody a voda – ideální místo na přenocování.
Nejširší nabídku průvodců a map Nového Zélandu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Homer Tunnel a běh naháčů
Večer prší a fouká silný vítr, ráno to nevypadá líp. Stejně ale vyrážíme. Přes zamlžené přední sklo jen tušíme to, co se píše v průvodci. Po dešti jsou ale silnější vodopády, které jsou skoro všude. Překonáváme hororový Homer Tunnel postavený v 30. letech za hospodářské krize – na rozpraskaném asfaltu je to znát. Každoročně se tu koná 1,2 kilometrový běh naháčů :-). Pomalu sjíždíme dolů do Milford Sound. Kromě kavárny, motelu, velkého parkoviště a obrovské vstupní haly, kde si můžete u různých společností koupit projížďku po fjordu, tu není skoro nic. Slavný Mitre Peak se schovává v mlze, poprchá, ale semtam se objeví cíp modrého nebe. Čekáme a doufáme.
Setkání s delfíny i tuleni
Kolem poledne to vypadá nadějně. Kupujeme si odpolední jedenapůlhodinový výlet menší lodí asi pro 70 cestujících. V přístavu si prohlížíme lodě podobné velikosti, ale i ty, co mají několik palub a nabízejí plavbu s noclehem a komplet stravováním. Třeba jindy.
Počasí sice není ideální, ale neprší a mraky dodávají místu osobitou atmosféru. Na palubě je s námi početná skupina Japonců a několik málo dalších turistů. Využíváme nabídky kafe a čaje zdarma a už se jede. Kromě mohutných Bowen Falls míjíme desítky dalších větších i menších vodopádů, také už zmiňovaný Mitre Peak – horu, jejíž 1680 m vyrůstá přímo z vody a svým tvarem připomíná biskupskou čepici. Velké nadšení vyvolá skupina delfínů, která se připojí k naší lodi. Závodí s ní skoro 20 minut, všichni fotí a výskají radostí. Zastavujeme se i u skály, kde odpočívají tuleni. Projíždíme kolem podvodní observatoře, kde lze pozorovat další vodní tvory. Stanovený čas uteče rychle, my už zase stojíme před naším autem a nestíháme si vyměňovat dojmy. Byl to pro nás oba silný zážitek.
Moudro místního trampa
Rozhodujeme se přenocovat v blízkosti osady a zítra vyrazit zpátky do Te Anau. Bohužel počasí nám opět nepřálo, takže z cesty jsme viděli jen to, co jsme stihli mezi záběry stěračů. Slovy místního trampa: fjordy jsou nejkrásnější za deštivého počasí, kdy si jejich krásu můžete sami domýšlet. Tak jsme si domýšleli.
