JINDRA A DANIEL alias TravelBeat: o životě ve vanu a kavkazských serpentinách

Co jste absolutně netušili, když jste si pořizovali svůj první van?

Daniel: Měl jsem už zkušenost ze Zélandu, jaké to je cestovat a žít v obytném vanu. Věděl jsem, do čeho jdu, když jsme si pořídili náš první společný van v Kanadě. Byl jsem ale překvapen, jak rychle tomu Jindřiška propadla a vlastně my oba, společnému cestování a bydlení na čtyřech kolech, což nás vedlo k tomu, že jsme si po návratu do Čech pořídili dodávku a předělali ji na obytnou.

Jindra: Bylo to pro mě nové, ale vidím to jako dnes, jak jsem byla unešená z postele v autě, kterému jsme následující rok a půl v Severní Americe říkali domov. A v Kanadě, na Aljašce i v USA bylo velmi jednoduché zcela podlehnout kouzlu cestování s mottem: Home is where you park it.

Změnil se s příchodem vanu váš vztah k „domovu“? Je to pořád nějaké konkrétní místo, nebo už jen stav mysli?

Jindra: Pro mě je to už asi opravdu víc stav mysli, i když vracím se za rodinou, přáteli, do místa, kde to mám ráda, kde jsem vyrůstala, ale doma je tam, kde jsem s Danielem a Vučkem (náš pejsek), kde zaparkujeme, kde jsme spolu.

Daniel: Řekl bych, že to máme s Jindřiškou v podstatě stejně, i když já mám ještě o něco větší vztah k přírodě okolo České Kamenice, odkud pocházím, což je pro mě pořád pojem domova.

Co je největší mýtus o cestování ve vanu, který můžete vyvrátit?

Oba: Že je to drahé! 

Daniel: Když si člověk pořizuje obytné auto, tak počítá s tím, že bude zcela nezávislý na okolí, kempy nejsou vaším cílem, takže jediné náklady jsou pojištění, pohonné hmoty, poplatky na silnicích/dálnicích, za jídlo, různé vstupy, suvenýry apod. 

Jindra: S nadsázkou se dá říct, že zaparkovat se dá téměř kdekoliv, vodu doberete většinou také bez problémů, pokud nepotřebujete horkou sprchu každý den, tak koupání vyřešíte řekou, jezerem, kanistrem, či ve větších obytňácích sprchou apod.

Co pro vás znamená život ve vanu?

Jindra: Dodávka je pro nás skvělý prostředek být nezávislý a získat tak přístup na místa, kam se bez vlastního auta jen tak nedostaneš, ale podstatou pro nás není jízda autem a kochání se z okýnka, ale chození po horách, výletech za přírodní krásou a historií.

Co byste si do vanu dneska už nikdy nepořídili, a co by vám naopak nesmělo chybět?

Daniel: Na základě zkušeností z Kanady jsme při tvorbě naší obytné dodávky v Čechách přesně věděli, co potřebujeme a co ne, takže i když nemáme lednici, wc, sprchu…tak nám nic nechybí, ale ani nepřebývá. 

Kde jste měli nejkrásnější nocleh?

Jindra: Pro mě je těžké to smrsknout na jedno místo, ale rozhodně mezi těmi nejkrásnějšími jsou místa u kanadských jezer či pod vrcholy hor napříč zeměmi i světadíly.

Daniel: Každé místo uprostřed krásné divočiny v náruči Matky přírody – hory, řeky, jezera, pouště…

Žijete spolu 24/7 na pár metrech čtverečních, řešíte někdy ponorku? 

Jindra: Za ty roky už máme vyřešeno, když potřebujeme svůj prostor a čas, tak zastavíme na příhodném místě, Daniel vyrazí na ryby, procházku za fotkami, já si zacvičím, přečtu kapitolu knížky, nebo prostě nalijeme sklenku vína a pustíme fajn hudbu.

Daniel: Je to tak, už jsme spolu téměř dvanáct let a jsme na stejné vlně.

Co by podle vás měl člověk vědět, než se vydá na cestu s partnerem?

Jindra: Cestování odhalí člověka, jaký opravdu je a jak zvládá různé situace, není prostor na přetvářku a nějaké hry, což je naprosto skvělé. Zjistíte, zda se k sobě opravdu hodíte. Jak nám od začátku našeho vztahu jeden kamarád velmi rád cituje Marka Twaina: „Není drsnější způsob jak poznat jestli máte někoho rádi nebo ho nenávidíte, než s ním cestovat.“

Daniel: Člověk by měl být připraven na vše a mnohdy, i když už partnera/partnerku/kamarádku/kamaráda znáte, tak vás může (ne)mile překvapit. Když ale najdete někoho, s kým to vše dává smysl, funguje a
je to zábava, pak máte víc než vyhráno!

Který z vašich výletů ve vanu byste doporučili někomu, kdo s tím chce začít?

Daniel: Cestu do severní Evropy, především Finsko, Švédsko, člověk se domluví anglicky, velké množství míst na přespání a všeobecně jde o bezpečné země.

Jindra: Sever určitě a ony už i pobaltské země toho mají hodně, co nabídnout bez omezení.

Projeli jste už velký kus světa, kde jste potkali nejpohostinnější lidi a naopak?

Oba: Irácký Kurdistán, Írán, Arménie, Gruzie…

Daniel: Všeobecně čím chudší země, tím pohostinnější lidé.

Jindra: Na blbce člověk může narazit kdekoliv a kdykoliv, ale celkově máme převážně pozitivní zkušenosti a krásné vzpomínky na řadu lidí, kteří nám mnohdy i pomohli, když jsme potřebovali.

Co by měl člověk vědět, než vyrazí na Blízký východ s vlastním autem?

Daniel: Z pohledu řidiče jsou v podstatě všechny dopravní značky jen informativní a je důležité se asimilovat na styl místních.

Jindra: Rozhodně starší auta mají výhodu, protože lépe zvládnou horší kvalitu nafty/benzínu a snadněji se opraví případné neduhy.

Jak se liší jízda po arménských serpentinách a íránských dálnicích?

Daniel: Spíš co mají společného, zcela neočekávané díry kdekoliv na vozovce.

Měli jste na některých silnicích obavu, aby to váš van dal?

Daniel: Na silnicích nikdy, ale je pravda, že v terénu se pouštíme do větších dobrodružství, která jsou vhodná pro náhon 4×4, který nemáme, ale vždy jsme to ustáli a se ctí zvládli. 

Jindra: Moje obavy vždy rychle rozptýlí schopnost Daniela jako řidiče, díky kterému se z naší úžasné Dyea, dodávky VWT4, stává nezdolný tank. 

Přemisťujete se často a po velkých vzdálenostech, nebo to berete spíše pohodověji? 

Daniel: I když občas potřebujeme překonat větší vzdálenost, když se přesouváme na Balkán nebo do západní Francie, tak jsme schopní ujet maximálně 800 km za den, ale na samotných cestách máme dlouhodobě průměr 120 km a tak opravdu můžeme poznat nespočet zajímavých míst v dané zemi.

Jindra: Nejsme hltači kilometrů a je pro nás opravdu náročné se přesouvat na dlouhé úseky, když jedeme za cílovou destinací apod.

Plánujete, nebo jezdíte intuitivně, podle toho, kde se vám líbí? 

Daniel: Cestu vždy plánujeme, máme jasně dané body, které nechceme vynechat UNESCO památky, přírodní krásy apod.

Jindra: Daniel hledá zajímavá místa v mapách, na internetu, já miluju pročítání průvodců a vyznačování zajímavostí, dáme to dohromady a vznikne náčrt naší trasy, ale pak přidáváme tipy místních, nebo co nečekaně potkáme na ukazatelích apod. 

Co byste poradili těm, kteří sní o podobném způsobu života, ale bojí se začít?

Jindra: Není se čeho bát a pokud si myslíte, že je to opravdu to, co chcete, tak vyražte! Není na co čekat. Zkuste třeba jen menší výlet za poznáním ve vlastním autě, půjčené dodávce, ať zjistíte, co vám vyhovuje, bez čeho se obejdete nebo naopak, bez čeho nemůžete být apod.

Daniel: Kdo se bojí, nesmí do světa! Není se čeho bát, buď zjistíte, že to pro vás není, ale zkusili jste to, nebo vám to přiroste tak k srdci, že s tím nebudete moct přestat.

Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!

Tvoříme cestovatelský obsah, přinášíme rozhovory se zajímavými osobnostmi a podrobné cestopisy s konkrétními radami. Tvorba takového obsahu něco stojí, budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar přímo zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 111999.
Děkujeme!