Grand Canyon a Indiáni

Grand Canyon

Do Grand Canyon Village, jednoho z možných výchozích bodů, jsme dorazili dopoledne kolem jedenácté hodiny.  Bylo nám jasné, že až na dno kaňonu, k řece Colorado, se nedostaneme, i přesto jsme se chtěli pokusit dojít co nejdál, respektive nejníž.

Grand Canyon je obrovský, rozkládá se na téměř pěti kilometrech čtverečních, je více než kilometr a půl hluboký, má své vlastní počasí a skrývá mnohá tajemství. Podle odhadů se zde nachází více jak tisíc jeskyní, přičemž nebyla prozkoumána ani třetina z nich. Žije zde kriticky ohrožený Kondor Kalifornský. Kaňon býval kdysi útočištěm jedenácti Indiánských kmenů, kteří uctívali řeku Colorado jako svou Matku. Stopy po kmenech jsou zde patrné do dnešních dnů, skrývají se zde staré indiánské vesnice, sýpky, nebo například stopy po zemědělství. Také se zde nachází neuvěřitelné množství zvířat a rostlin, z nichž mnohé, vzhledem k rozloze a obtížnému terénu kaňonu, nebyly dosud objeveny.

Pohled, jež se před námi otevřel byl neuvěřitelný. Více než co jiného se nám zdálo, že se koukáme na obří plakát, na fotku, kterou tam někdo vystavil. Ta neskutečná rozloha se vymykala naší představivosti. Zvolna jsme začali sestupovat do kaňonu, přičemž jsme cestou potkávali lidi na mulách, kteří se vraceli ze dna. Někteří z nich tam přespávali po své plavbě řekou.

Cesta dolů utíkala poměrně svižně a my, nepříliš unaveni, jsme měli za sebou pět kilometrů a chtěli jsme pokračovat dál na sedmý kilometr, až do Havasupai garden, kde dříve farmařili Indiáni a kde se nachází i pramen. Poté co jsme se od strážkyně parku, která zde byla na dovolené, dozvěděli, že bychom se z kaňonu dostali až se západem slunce, raději jsme se vydali na cestu zpět.

V závěru jsme byli rádi za své rozhodnutí, cesta nazpět se zdála být nekonečná, před námi se stále tyčily obří skalnaté stěny, jejichž vrcholy lemovaly jakoby malé stromy a nám na horkém letním slunci postupně docházely síly i voda. Ven jsme se vyškrábali kolem čtvrté hodiny odpoledne, naštěstí jsou pítka s pramenitou vodou okolo kaňonu na každém kroku.

Jde to i jinak. Pokud vás napadlo sejít na dno kaňonu a v jednom dni se vrátit nazpět, je to možné. Veškeré nápisy, na které narazíte, vás od toho budou odrazovat, a pokud nemáte dostatečnou fyzičku a zkušenosti s podobnými věcmi, budou vás odrazovat právem. Může to být skutečně nebezpečné. Pokud se to ale rozhodnete zkusit, musíte vyrazit těsně před východem slunce a počítat s tím, že se vrátíte po setmění, nebo počítat s případným přenocováním v kaňonu.

A pokud se necítíte na větší turistiku, můžete využít dlážděné chodníčky parku, jež se klikatí pod borovicemi na samém vrcholu Grand Canyonu a vychutnat si všechny ty úchvatné pohledy z vyhlídek na útesech, bez větší námahy. Stejně tak můžete navštívit obchody se suvenýry, postavené ve stylu pueblových vesniček, ve kterých spatříte, mimo jiné, umění amerických Indiánů.

Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Američtí Indiáni a rezervace

Pokud si nechcete kupovat předražené suvenýry přímo v areálu, je zde i další možnost. Kousek od turisty okupovaných míst se nachází největší indiánská rezervace ve Spojených státech, kde si můžete pořídit nádherné umělecké kousky přímo od původních obyvatel Ameriky. Rezervace patří kmenu Navajo a přes ní vedla naše cesta.

Co si představit pod pojmem indiánská rezervace?

Rezervací je ve Státech 326, některé jsou obydlené, jiné ne. Nejmenší, která se nachází v Connecticutu, má pouze jeden čtvereční kilometr. Naopak ta největší, Navažská, se rozkládá bezmála na 64 tisících kilometrů čtverečních.

Rezervace jsou propůjčenou půdu od Spojených Států, jež jsou v autonomní správě Indiánů, kteří zde mají kmenovou vládu. Přičemž byli donuceni vytvořit si zákony na principech podobných americké Ústavě. Na své půdě si tedy mohou rozhodovat o všech věcech, to však pouze do doby, dokud vláda USA, nebude proti. O problematice málokdo ví a většina se k ní staví stylem „to není můj problém“. Například když chtěl muž kmene Chippewa prodat své pozemky v rezervaci, bylo mu to vládou USA zakázáno. Vše se vlastně řídí zákonem z roku 1831, kde jsou Indiáni uvedeni jako zdomácnělý závislý národ. Rezervace jsou navíc protkané státními silnicemi a poseté americkými podniky.  A to vše většinou v pustině, daleko od jakýchkoliv příležitostí, na půdě, kam byli původní obyvatelé postupně vytlačeni.

Indián, jenž je členem kmene, nadále platí daně Spojeným státům. Pokud se rozhodne žít v rezervaci, povinnost placení daní odpadá, ale je vystaven nepříjemné skutečnosti. Kmen má půdu pouze ve správě, nemůže ji nikdo odkoupit, aby si na ní postavil dům. Banky na stavbu domu na takovém pozemku zpravidla nepůjčují. A tak indiáni v rezervacích žijí povětšinou v pronajatých domcích od kmenové vlády, nebo v obytných vozech a domcích z plechu.

Práva Indiánů jsou tedy spíše symbolická. Navažská vláda má sice svojí vlastní kancelář ve Washingtonu DC, ale úřad má převážně symbolický význam. Například Čerokíjům bylo slíbeno místo nevoleného zástupce v Kongresu již roku 1835, celá záležitost byla vyřízena až roku 2021.

Jak se lidem v rezervacích žije?

Život v rezervacích není lehký, dokládá nám to i průzkum, který zjistil, že u Indiánů dochází k procentuálně největšímu počtu sebevražd mezi mladými. Mladým často chybí sebeurčení. Filmy, které o jejich kultuře produkuje Hollywood jsou často zkreslené a dospívající Indiáni tak nemají ke komu vzhlížet a mají problém najít sami sebe.

Otázkou tedy zůstává, proč vlastně indiáni chtějí nadále žít v rezervacích. Odpověď je jednoduchá. Přejí si žít životem, jakým žili jejich otcové. Udržovat i nadále své tradice, bez toho, aby se museli komukoliv přizpůsobovat. Uchovávat nadále své jedinečné kulturní dědictví a životní cestu svého národa.

Jeden Indián kdysi řekl: „Když jsem byl malý a vracel jsem se domů, přede mnou stály dvě cesty, jedna byla rovná bez kamení, ta druhá byla klikatá, plná hrbolů a křoví. Ale já jsem na té první slyšel chřestýše, a proto jsem se dal tou druhou.“ A stejně tak se rozhodli i Indiáni, kteří žijí v rezervacích.

My jsme projížděli Navažskou rezervací, uprostřed níž je rezervace kmene Hopi. V centru jednoho z jejich městeček jsme se zastavili.  Centrum bylo tvořeno Obchodem se smíšeným zbožím a suvenýry, který zároveň sloužil jako pošta. Vedle něj stál Burger King ve správě indiánů a naproti celé „náměstíčko“ doplňovala benzínová pumpa. Zbytek městečka připomínal spíše chudinskou čtvrť, maličké domky, převážně z plechu a dřeva protkané obytnými vozy a okolo všudypřítomní toulaví psi.

Byl to smutný pohled, ale z onoho místa byl cítit zvláštní klid a mír, který nás naplnil.

Po večeři jsme vyrazili k hranicím s Utahem, vstříc dalším dobrodružstvím.

Chcete vědět, jaké to je, ocitnout se uprostřed ničeho v Mohavské poušti?, nebo se raději vydáte do Zionu, Las Vegas a Údolí Smrti?