Články

Putování lodí i pěšky neobydlenými kraji lesotundry a tajgy, to je náplní vodácké expedice na ruský poloostrov Kola. Území za polárním kruhem nazývané „branou do Akrktidy“ už brzy přivítá účastníky výpravy na cestě k řece Varzuga.

V této reportáži projedeme na kolech 1500 km dlouhý úsek počínající v texaském El Paso, dále pošlapeme Novým Mexikem po nekonečných prériích a pouštích jako třeba White Sands, následně se před hory dostaneme do Arizony, kde navštívíme národní zajímavosti Chiricahua Mountains, Saguaro NP nebo třeba úžasný region Sedony a Oak Creek Canyon.

Vláček hrká po úbočí kopců, místy se schovává v tunelu. Jedeme nad řekou Tara, která kousek výše vytváří jeden z nejhlubších evropských kaňonů. Její údolí je hlavní černohorskou dopravní i kulturní tepnou, a tak není divu, že tu najdete množství stále fungujících pravoslavných klášterů. Naším cílem je však nejstarší evropský národní park Biogradská Gora v pohoří Bjelasica.

Šéfredaktorka Hedvábné Stezky se potulovala po ostrově, který se stal drolícím se památníkem komunistického režimu. Jak vidí situaci na „ostrově svobody“?

Lidé přestávají naši hudbu poslouchat, spokojí se s popem z přehrávače, stěžují si TRADIČNÍ MEXIČTÍ HUDEBNÍCI. Naštěstí je tu ještě den matek a serenády pod oknem.

Zahrají všechno. I Narkobalady. „Taky je hrajeme, když nás o to zákazníci požádají,“ odpovídá mariachi Juan Carlos Cotillo na dotaz, zda v repertoáru jeho kapely mají i v Mexiku velmi oblíbené písně oslavující činy obchodníků s drogami.

Tygr Pepe. To není jméno šelmy, ale krotitele. Člověka, k němuž dávají policisté k dožití tygry a jaguáry zabavené zatčeným mafiánům. Pro narkobarony jsou znakem moci a síly. Pro Tygra Pepeho spíše domácími mazlíčky. Ochránci práv však jeho přístup kritizují.

Když se řekne Pákistán, mnohým vyvstane na mysl to, o čem píší média: četné bombové útoky, Taliban, nebezpečí. Pákistán má ale i druhou stranu. Nejkrásnější horské masívy, chutnou kuchyni, ale hlavně pohostinné a srdečné lidi.

Jezero Bajkal je největší zásobárna pitné vody na světě a má unikátní ekosystém. Žije zde ohromné množství druhů, které byste jinde na světě hledali marně. Například bajkalský tuleň zvaný Něrpa. V srpnu za ním odcestuje výprava podpořená Expedičním Fondem.

Do Kačkaru na vodu? Neznámé a divoké řeky jela prozkoumat expedice Rocks & Water podpořená Expedičním Fondem. Dobrodružství začíná na řece Aksu Dere.

Původní obyvatelé Mexika patří ve své zemi k nejchudším vrstvám a čelí jejímu rasismu, jemuž se tam říká dost zvláštně: malinchismus. Je to podle jména indiánské milenky dobyvatele Cortése.

Pokaždé když se člověk chystá do světa, tak má nějaká očekávání. Ta v tomto případě zůstala zabrzděna někde ve třinácté komnatě mozku. Opravdu žádná očekávání nebyla. Existovala jen zvědavost, jak může vypadat město historicky důležité a v minulém století Sovětským svazem a komunisty architektonicky i lidsky ničené. Město, kde nastal v posledních letech obrovský ekonomický růst, město, které je hlavním v zemi s největším dopadem ekonomické krize roku 2009.

Pik revoluce, dnes Štít nezávislosti, je nejvyšší horou Jazgulenského hřbetu v Pamíru. Leží hluboko v zapomenutých horách a pro svou špatnou dostupnost je jen zřídka navštěvována. Výprava, kterou podpořil Expediční Fond, vyráží na vrchol v červenci.

Bezbřehé toulání po největším a nejsušším bajkalském ostrově, který proslul hned dvěma impozantními mysy a bolševickým gulagem ve vesnici Pesčanka. Místo plné otázek i odpovědí omývané vodami nejhlubšího jezera světa.

Doprava je základ. Po dobrém ubytování, oblečení a jídle samozřejmě. Ale bez dopravy se žádný dobrodruh ve světě neobejde. My jsme na poslední tři dny usoudili, že je potřeba vidět více než jen Rigu a objednali jsme si auto z půjčovny. Plán byl následující: dnes nám auto dovezou k hostelu, pojedeme na východ, zítra na jih až do Litvy. No a pozítří se zavezeme v klidu na letiště a frčíme směr Stockholm. Plán jasný, pěkný, ale až moc pěkný na to, že jsme v postsovětském státu…