Články

Španělé milují oslavy a jarní období jich nabízí hned několik. Krátce po velikonočních svátcích, které se přirozeně nesou ve vážném tónu na oslavu Vzkříšení Krista, přicházejí na řadu již mnohem veselejší květinové slavnosti.

Je listopad. Na sklo vypůjčeného auta bubnují dešťové kapky a za nimi se míhají špinavé ulice Ankary čekající na příchod zimy. Město v poněkud kopcovitém terénu má od roku 1923 status hlavního tureckého. Proč vlastně?

V březnu jsme se rozhodli redakčně podpořit vydání fotografické knihy o krásách Islandu. A opravdu se podařilo nasbírat dostatek financí na to, aby dva nadšení fotografové Romana Chalupová a David Najbrt vydali knihu ZEMĚ.

Už je to pár let, co jsem se vydal na zkušenou do Pyrenejí, ale z této cesty mám dodnes hodně živé vzpomínky. Jednou z nich je Národní park Ordesa a výstup na vrchol Monte Perdido.

Uplynuli tri roky od nášho lyžiarskeho výletu do Dolomitov a bolo nutné sa vrátiť. Dolomiti sú čarovné a vysoko návykové.

Pozoruhodná země jihovýchodní Asie, Barma (chcete-li Myanmar), pořád trpí svou komplikovanou politickou situací, která se naštěstí v posledních letech hodně zmírnila. I proto se pomaloučku stává přístupnější pro turisty. Stále se ovšem nedostanou úplně do všech koutů země, i tak vám ale na objevení její krásy nebude stačit ani měsíc. Napoví vám o tom následující ani ne tříminutové video.

V Kalifornii jsou místa, která vynechat nelze – světoznámé národní parky, San Francisco s věznicí Alcatraz, Hollywood… A pak jsou místa, která běžný návštěvník mine a přitom by mu mohla nabídnout neméně zajímavé zážitky. Právě jedním z těchto míst je i Carmel-by-the-Sea.

Ráj odvážných skalních lezců i turistů hledajících adrenalin na rozbořené stezce Camino del Rey v hlubokém kaňonu řeky Guadalhorce. To je El Chorro, malinkatá vesnička ležící 50 kilometrů severozápadně od Malagy, v níž objevíte španělskou pohodu a vápencové skály.

Stopování je úžasná věc, ale vyžaduje časovou svobodu. Dnes už se k němu uchyluji jen minimálně, protože na to prostě není čas. V jiném duchu byla však moje cesta před šesti lety do španělských Pyrenejí!

Blížíme se k černohorsko-kosovskému hraničnímu přechodu. Dostaneme tak do pasu razítko nejmladšího evropského státu Republika Kosovo, abychom pak během následujících dní putovali po žhavém kosovsko-albánském pomezí. Napětí z očekávání dobrodružství roste. Pomalu stoupáme do sedla sevřeného mezi oblými kopci pohoří Haila. Napravo se rýsují vrcholky Prokletije.  V CD přehrávači nám do uší zní salvy samopalu z Bregovičova Kalašnikova a jen občas nás mine džíp jednotek KFOR.