Biebrzański národní park – království losa a nekonečných bažin

Je to místo, které vás pohltí a donutí zpomalit. Vzduch je tu prosycený specifickou vůní bažin, vlhké země a tlející vegetace. Není to park pro rychlé turisty, kteří si chtějí odškrtnout památky. Je to krajina pro ty, kdo se umí zastavit naslouchat, dívat se a najít krásu v zdánlivě monotónní krajině. Právě v její jednoduchosti a rozlehlosti se skrývá její největší krása.

Řeka a její království

Celý park existuje jen díky řece Biebrzy. Není to řeka sevřená v údolí, jak jsme u řek zvyklí, ale je to svobodná bytost, která si po staletí dělá co chce a neustále přetváří krajinu kolem. Její meandry a stará ramena vhání život do největšího komplexu rašelinišť v Evropě. Na jaře se hladina řeky rozlije do širokého okolí a vznikají obrovské, mělké rozlivy, které se stávají se dočasným domovem pro statisíce stěhovavých ptáků. Stát na vyhlídce a dívat se na tu nekonečnou vodní plochu, ze které tu a tam vykukují koruny stromů a střechy osamělých seníků, je zážitek, který se blíží pohledu na africkou savanu.

Základem tohoto světa jsou otevřené rozlehlé a zdánlivě nekonečné rašeliniště a bažiny. Obrovské houby nasáklé vodou. Rostou tu keříky rojovníku bahenního, klikvy i masožravé rosnatky, ale především zde najdeme až dvacet druhů divokých orchidejí. Vidět je není snadné, ale vědomí, že se skrývají v té nekonečné zeleni, dodává místu punc vzácnosti.

Obyvatelé bažin: Od ducha po architekta

Pokud má tato krajina svého ducha, je jím bezesporu los evropský. Zatímco jinde je vzácností, tady je doma. Je symbolem parku a hlavním důvodem, proč sem míří tisíce návštěvníků. Spatřit toto největšího evropského jelenovitého savce, jak se majestátně brodí vodou nebo okusuje mladé výhonky v ranní mlze, je okamžik, na který se nezapomíná. Populace čítající stovky kusů dává slušnou šanci na úspěch, ale vyžaduje to trpělivost, ticho a respekt. Paradoxně nejlepší období pro jeho pozorování je často zima, kdy se zvířata stahují z nepřístupných bažin blíže k lesům a cestám.

Dalším klíčovým obyvatelem je bobr, prapůvodní architekt této krajiny. Samotné jméno řeky Biebrza pochází ze starého slova označujícího právě bobra, což svědčí o jeho tisícileté přítomnosti. Jeho hráze a hrady tu aktivně mění vodní režim a vytvářejí malé tůně a mokřady, které poskytují útočiště nespočtu dalších druhů, od hmyzu po ptáky.

A právě ptáci jsou tím, co dělá z Biebrzy ornitologickou Mekku Evropy. Bylo zde zaznamenáno přes 260 druhů. Na jaře se údolí promění v jeden obrovský ptačí koncert. Z rákosí se ozývá tajemné bučení bukačů, nad hlavou krouží orli mořští a křiklaví, ale největším divadlem jsou bezpochyby tokaniště jespáků bojovných. Samci v pestrobarevných svatebních šatech předvádějí na podmáčených loukách neuvěřitelné taneční souboje. A samozřejmě nesmíme zapomenout na vlky, kteří se v malých smečkách potulují zdejšími lesy a jejichž přítomnost je důkazem, že tento ekosystém je stále zdravý a zachovalý.

Nutno podotknout, že za poslední roky se dramaticky snížil počet spadlých srážek a jako zbytek Evropy i tento park se potýká s nedostatkem vody, což celý systém dramaticky ohrožuje. 

Nejširší nabídku průvodců a map Polska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Carska Droga a Pevnost Osowiec: Tepna a srdce historie

Srdcem parku a jeho hlavní osou je legendární Carska Droga, přezdívaná také „Łosiostrada“ (Losí dálnice). Tato silnice, postavená na přelomu 19. a 20. století jako strategická vojenská spojnice carských pevností, dnes slouží jako unikátní vyhlídková platforma. Její zhruba pětatřicetikilometrový úsek vedoucí napříč nejcennějšími partiemi parku je jako stvořený pro pomalou jízdu autem či na kole za úsvitu a soumraku. Právě zde je největší šance spatřit losy, kteří silnici bez ostychu křižují. Cesta lemovaná olšinami a rozlehlými loukami nabízí neustále se měnící scenérie a přístup k několika naučným stezkám a vyhlídkovým věžím.

Na této cestě leží i historické srdce regionu – Pevnost Osowiec. Mohutný komplex ruských opevnění z 19. století byl postaven na jediném strategickém přechodu přes bažiny a do historie se zapsal jako nedobytný. Během první světové války odolal masivním německým útokům, včetně nasazení bojových plynů. Dnes je toto místo důkazem, že i vojenská činnost časem podlehne přírodě a změní se k nepoznání. Vše zarůstá vregetací a v podzemních chodbách dnes zimují tisíce netopýrů. V areálu sídlí dokonvce správa národního parku. 

Jak zažít Biebrzu?

Zatímco já osobně raději chodím po vlastních nohách duší Biebrzy je bezpochyby voda. Nechat se několik dní unášet mírným proudem řeky na je ta nejlepší forma meditace. Z této perspektivy uvidíte břehy tak, jak je vidí zvířata. Budete tiše proplouvat kolem hnízdících ptáků, bobřích hradů a s trochou štěstí možná překvapíte i losa pijícího z řeky.

Pro fotografy je Biebrza rájem. Klíčem k dobrým fotkám je trpělivost a vstávání za úsvitu, kdy se nad bažinami válí mlha a zvířata se probouzí do nového dne.

Kultura a chuť Podlasí

Stejně jako v sousedním Suwalsku, i zde je krajina protkána stopami pestré historie a kultury regionu Podlasí. Dřevěné, často zdobené domky, kapličky u cest a kostely a cerkve různých vyznání svědčí o staletém mísení polských, litevských a běloruských vlivů. A tato pestrost se odráží i v kuchyni. Musíte ochutnat místní specialitu, babku ziemniaczanou, slaný bramborový koláč se škvarky. 

Křehká divočina a pár rad na cestu

Biebrza je sice divoká a rozlehlá, ale zároveň neuvěřitelně křehká. Její budoucnost je neustále ohrožována, ať už plány na výstavbu rychlostní silnice napříč parkem, nebo nebezpečím letních požárů, které je vlivem sucha stále pravděpodobnější. Než se vydáte na cestu, pamatujte na několik věcí. Vstup do parku je zpoplatněn a lístky je nejsnazší koupit online. Nejlepší období pro návštěvu závisí na tom, co chcete vidět: jaro patří ptákům, léto vodákům, podzim fotografům a zima stopařům a pozorovatelům losů. Nezapomeňte na kvalitní dalekohled, nepromokavé boty (nejlépe holínky) a v létě na velmi účinný repelent proti komárům. A především, buďte tichými a ohleduplnými hosty. Tato divočina si náš respekt zaslouží.

Článek byl zpracován ve spolupráci s  Polskou turistickou organizací.