Karin a Zdeněk Španihelovi

Quirigua je mayské město ze samého počátku klasického období. Sestává z ceremoniálního náměstí pro míčové hry (Juego de Pelota), které je obklopeno schodišti ze 3 stran, a akropole, lemované rezidencemi vládnoucí třídy

Ráno nás přivítalo silným tropickým lijákem, což nás před výletem do Belize příliš nepotěšilo. Počasí se naštěstí během dne uklidnilo, asi hodinová cesta lodí z Livingstonu do Punta Gordy byla však ještě dost rozhoupaná.

Do Guatemaly letíme přes Frankfurt a Mexico City. Letadlo však již z Prahy vylétá s dvouhodinovým zpožděním. Nejdříve na někoho čekáme, ten stejně nepřichází, pak nemáme již volnou dráhu, protože svůj termín jsme prošvihli, pak musíme znovu tankovat, protože během stání na letištní ploše vyčerpal pilot pohonné hmoty.

Libanon je celkem malá země, ležící u Středozemního moře, vklíněná mezi Izrael a Sýrii. Její historický význam je však nedozírný. V dobách bronzové a železné zde bylo centrum fénické civilizace, později se výhodná poloha tohoto území stala terčem zájmu Řeků, Peršanů, Asyřanů i Římanů.

Vilnius Noční přejezd ze St. Peterburgu až do Litvy, dlouhý 950 kilometrů, se nám ještě protáhl o sedm hodin čekání na ruských hranicích. Nebylo před námi sice ani deset aut, ale ruské celnice bez úplatku očividně nikam nespěchaly. Do Vilniusu jsme proto značně unaveni dorazili později, než jsme původně předpokládali.

Nejznámější ulicí St. Peterburgu je Něvský prospekt. Tato třída je dlouhá 4,5 kilometru, začíná u budovy Admirality a končí u Kláštera Alexandra Něvského. Nachází se na ní spousta obchodů a kaváren, ale také několik kostelů a paláců.

Hora křížů Dnes absolvujeme dlouhý přesun z Varšavy do Rigy (760 km). Litvou proto zatím jen projíždíme a prohlídku dvou historicky nejdůležitějších měst Vilnius a Kaunas si necháváme až na zpáteční cestu. Zastavujeme se pouze v podvečer u Hory křížů, ležící přibližně 10 kilometrů severně od města Šiauliai poblíž silnice na Rigu. Hora křížů (Kryziu kalnas) je nejvýznamnějším poutním místem celé Litvy. Na dvou kopcích tady stojí ne tisíce, jak se uvádí, ale podle našeho odhadu snad milióny křížů. Kříže jsou vyrobeny z různých materiálů, některé jsou vyřezávané, bohatě zdobené, jiné jednoduché dřevěné, ty menší jsou zavěšeny spolu s růženci na těch velkých… Důvody, proč sem lidé kříže nosí jsou různé – některé jsou čistě náboženské, jiné sem byly umístěny jako vzpomínka na zemřelé. Hodně křížů připomíná památku těch, kteří byli deportováni na Sibiř.

Ještě předtím, než naše letadlo brzy ráno přistálo v Teheránu, se ženy z naší výpravy musely převléknout a nasadit si tmavé šátky na hlavy, protože vystoupit musí striktně zahalené, jak nařizují islámské zákony. V Íránu se toto nařízení týká i cizinek. Kvůli vízu si Karin dokonce musela nechat udělat pasové fotografie v šátku. Taky v autobusech tu sedí ženy a muži odděleně – muži vpředu, bubáci vzadu.