HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Výlet do Hondurasu

Výlet do Hondurasu

Druhá část naší cesty bude věnována mayským památkám Guatemaly a okolních států, na nichž se bývalá mayská říše rozkládala.

Copán, který se nachází na území Hondurasu, pouhých 10 kilometrů od guatemalských hranic, bývá nazýván „uměleckou galerií Mayů„. Zdejší stély a plastiky jsou považovány za nejzachovalejší a nejlépe propracované a nikde jinde se v takové míře nenachází.

Průjezd malou celnicí proběhl zcela bez problémů. Od července letošního roku máme s Hondurasem bezvízový styk a když jsme na základě doporučení místního průvodce vložili do každého pasu pětidolarovou bankovku, nemuseli jsme ani čekat.

Období relativního klidu v Hondurasu ovšem netrvá dlouho. Dějiny této středoamerické republiky jsou značně bouřlivé – dlouhá léta zde vládli diktátoři a o většinu hranic se stále tahá se sousedy. Řadu sporů řešily USA, jejichž vliv zde přetrvává.

V Hondurasu se sice platí lempiry, které dostaly své jméno podle významného indiánského náčelníka, americké dolary jsou ale rovněž běžně přijímanou měnou.

Historie tohoto území sahá až do roku 1500 př. n. l., kdy zde sídlili Olmékové. Jelikož až sem sahalo v tu dobu moře, byli to především rybáři. Když voda opadala, stávali se z nich postupně zemědělci.

V období od 9. do 6. století př. n. l. migrují do této oblasti Mayové, kteří směřují do dvou větví – do Tikalu a Copánu.

V 5. století byla založena copánská královská dynastie. Jejím zakladatelem byl Yax Kuk Mo čili Velký syn Slunce Kvesal Papoušek. Nejvýznamnějšími vládci se pak stali Kouř Jaguár (12. panovník), 18 Králík (13. panovník) a Kouř Lastura (15. panovník), který postavil také známé Schodiště hieroglyfů.

Po jeho smrti však již město dlouho nevzkvétalo a v 9. století dochází definitivně k jeho zániku. Opuštění měst je dodnes nevyjasněnou hádankou v celém mayském světě, v Tikalu a Copánu se však většina historiků přiklání k jednotnému výkladu – úspěch těchto měst znamenal stahování lidí do centra, jejich nárust pak vytlačoval zemědělskou půdu, muselo se dále vypalovat. Došlo k půdní erozi a následně k hladu – podle nalezených koster trpěli lidé podvýživou.

Mayská společnost byla navíc hodně založena na náboženství a když se nesplnily předpovědi kněží o vyšší úrodě, začali se lidé bouřit. Španělé našli v této oblasti údajně již jen pět rodin a k obnově půdy a návratu lidí došlo prakticky až v 80. letech 20. století.

Bohatství Copánu

Copán leží v nadmořské výšce 450 metrů n. m. Hlavní areál zabírá plochu 24 kmčtverečných a bylo zde nalezeno 3500 staveb. V době největšího rozmachu města tady žilo 20 000 lidí.

Copán je navíc dobře prozkoumaný. V polovině 19. století John Lloyd Stephens a Frederick Catherwood chtěli dokonce převézt celé město po řece do New Yorku a tam jej vystavovat. Řeka ale naštěstí nebyla celá splavná, takže odvezli jen kresby a lehčí plastiky.

Díky častým zemětřesením mají však archeologové dodnes problém se správným sestavením jednotlivých dílů. Hned za vchodem do areálu vidíme například skladiště nepoužitých kamenů, u nichž se zatím nepodařilo určit, ze kterých jsou objektů.

První stavbou, kterou spatříme po příchodu na Velké náměstí, je Pyramida 4, postavená zakladatelem dynastie. Velké náměstí sloužilo především jako místo pro veřejná shromáždění, schodiště v jeho jižní části stoupá k akropoli. Severní část zabírají stély.

Stély jsou největším pokladem Copánu. Čelní stranu většinou pokrývá plastika panovníka v nadživotní velikosti, boční a zadní stěny jsou popsány hieroglyfy, zachycujícími významné události z doby jeho vlády. Jedná se tedy zároveň o jakési kroniky ve formě komiksů, které historikům po rozluštění písma poskytly dosti podrobný přehled historie této části mayské říše.

Jelikož Mayové byli navíc mistry v datování a v matematice a ve své době vlastnili nejdokonalejší kalendář na světě, nemáme ani my jako čistí amatéři u některých stél problémy s jejich přečtením. Většina objektů pochází z doby vlády 13. panovníka, zvaného 18 Králík, jehož podpis poznáme podle toho, že obrázek je doplněn 3 tečkami a 3 čárkami, což je osmnáctka v mayské početnici.

Stéla A je z roku 731 z doby vlády 18 Králíka. Zde je sice umístěna pouze její replika (originál je v muzeu), jinak je ovšem většina stél na nádvoří původních. Ke každé patří navíc oltář, na nějž se ukládaly obětiny.

Socha panovníka na stéle A je doplněna 52 hieroglyfy, zmiňujícími se o čtyřech velkých městech, které považoval 18 Králík za pilíře mayského světa – Copán, Palenque, Tikal a Calakmul.

Na většině stél je socha stylizovaná do konkrétní pózy. Například na stéle 4, pocházející z roku 726, je král v oblečení hráče peloty. Rovněž oltář před ní má tvar míče.

Stély B a C pochází také z období kolem roku 730 a jsou popsány symboly, vynášejícími 18 Králíka do nebe. Na obou se dokonce dochovaly zbytky původní barvy – většinou se používala červená.

Stéla C je navíc jednou z prvních, která má tváře z obou stran – ta, která je obrácena k oltáři ve tvaru želvy, symbolizující dlouhověkost, patří Kouři Jaguárovi, otci 18 Králíka, zatímco na druhé straně je on sám.

Na okraji náměstí, skrytá mezi stromy, stojí stéla E. Ta pochází z roku 544, jejím tvůrcem byl 7. panovník a jedná se vůbec o nejstarší stélu v Copánu.

Stéla D, zabírající reprezentativní místo v čele náměstí, je z roku 736 a zachycuje opět 13. panovníka. Oltář před ní na sobě nese vyobrazení Boha deště Chaca, kterého známe především z mayských sídlišť na Yucatánu.

Stéla F je již z roku 721, patří ovšem rovněž 18 Králíkovi. Vlající plášť postavy tady zasahuje až na druhou stranu.

Z pozdějšího období, sahajícího až do roku 800, pochází trojice oltářů G, které jsou dílem 16. panovníka a jsou zároveň důkazem toho, že v tu dobu bylo již nutno provádět častěji krvavé rituály jako oběť za lepší úrodu. Na oltářích jsou zobrazeny dvojité hadí hlavy a hadi jsou v mayském světě obecně považováni za symbol tekoucí krve.

Stéla H, spadající opět do roku 730, je považována za jednu z nejhezčích v Copánu. 18 Králík je zde oblečen ve skládané sukni Kukuřičného Boha, jeho zápěstí jsou zatížena šperky a tvář je korunována úžasnou čelenkou.

Stéla I, stojící poněkud ve stínu, je z roku 675 z období vlády 12. panovníka a znázorňuje postavu s maskou.

Stéla J se nachází na samém okraji areálu a nejsou na ní zobrazeny žádné postavy, je pouze pokryta hieroglyfy. Tady byl totiž hlavní vstup, proto nese nápis „Vítáme Vás v našem městě“. Ani zde ale samozřejmě nechybí podpis 18 Králíka.

Poslední stélou na Velkém náměstí je stéla 3, která vznikla v roce 652 za vlády 12.panovníka. Tu bohužel většina návštěvníků mine, protože stojí u paty Pyramidy 4 z druhé strany.

Copánské hřiště na pelotu je považováno za jedno z nejhezčích v celé Americe. Dokončeno bylo přitom až v roce 738 pouhé 4 měsíce před tím, než 18 Králík kapituloval do rukou krále Quirigua.

Hřiště je zasvěceno velkému papouščímu božstvu, hlavami papoušků jsou lemovány obě jeho strany (struktury 9 a 10). Na pódiu na kratší straně stojí kromě toho oltář L a stéla 2.

Stéla 2 je z roku 652 z období vlády 12. panovníka. Oltář L vznikl až v roce 822 za posledního krále Ukit Tooka, přesněji řečeno „posledního čekatele na trůn“. Neví se totiž, kdy zemřel nebo zda z města uprchl. Oltář zůstal nedokončen, což je důkaz opuštění místa ve spěchu nebo nějaké nenadálé události, např. vzpoury.

Za nejvýznamnější památku Copánu označují historikové tzv. Schodiště hieroglyfů, které pokrývá západní stranu Pyramidy 26. Každý ze 72 schodů je součástí nápisu, sestávajícího ze 2200 hieroglyfů, popisujících historické a politické události města. Jedná se tak o nejdelší mayský text, který bohužel není zcela přesný. Kamenné bloky jsou totiž někde přeházeny, protože v době sestavování nebyly ještě nápisy rozluštěny a nevědělo se přesně, kam patří.

Schodiště hieroglyfů dal postavit v roce 755 15. panovník Kouř Lastura. Jemu je připisována také stéla M, stojící u jeho paty. Stéla M se zmiňuje o slunečním zatmění v době vlády Kouře Lastury. Obě tyto památky se však dnes bohužel nachází pod nevzhlednou igelitovou plachtou.

Stéla N, pocházející z roku 761, stojí pod Pyramidou 11 a je klasickou ukázkou stély z doby vlády Kouře Lastury s tvářemi na obou hlavních stranách a hieroglyfy po bocích.

Akropoli tvoří dvě hlavní náměstí. Západní náměstí je ohraničeno jižní stěnou Chrámu nápisů a říká se mu rovněž Náměstí posledního panovníka.

Chrám nápisů (Chrám 11) dal postavit Kouř Lastura, který je pod pyramidou možná pohřben, a dokončil jej v roce 776 jeho syn Yax Pasah neboli Časné ráno, považovaný oficiálně za posledního, 16. krále. Chrám je vysoký 30 metrů a jedná se o nejvyšší stavbu v Copánu.

Stéla P je z roku 623 z období vlády 11. panovníka.

Nejvýznamnějším objektem na Západním nádvoří je ovšem Oltář Q, postavený 16. panovníkem v roce 775 u paty Pyramidy 16. Oltář má čtyři strany a na každé z nich jsou zobrazeni 4 panovníci, tj. celkem 16 vládců Copánu. Právě tento oltář se stal klíčem k rozluštění dynastie – speciální tělesné znaky pomohly identifikovat krále, pohřbené na blízkém hřbitově (vyražené zuby, zlomená ruka apod.).

Palác 18 byl dokončen v roce 821 a obsahuje poslední znázornění posledního krále. Je dokonce pravděpodobné, že zde byl Yax Pasah (Yax Pac) původně pochován.

Východnímu náměstí dominuje Chrám 22, dokončený za vlády 18 Králíka. Tento chrám sloužil jako „posvátná hora“, na níž prováděli kněží své krvavé rituály. Nad dveřmi se nachází dvojhlavý had. V jižní části mayského teritoria je na rozdíl od Yucatánu tento symbol ojedinělý.

Uprostřed schodiště na západní straně Východního náměstí je obdélníková maska Venuše, obklopená jaguáry, a nacházejí se zde rovněž vchody do dvou tunelů. Vstupné do tunelů se platí samostatně a je poměrně vysoké (10 USD), právě díky tomuto „vynálezu“ má ovšem zvědavý návštěvník také možnost prohlédnout si stavby, skryté normálně pod zemí.

Vchod do tunelu Rosalila leží u základů Pyramidy 16, přesněji řečeno – Pyramida 16 je postavena na střeše chrámu Rosalila, k němuž chodba vede. Osud tohoto chrámu je totiž poněkud netypický.

Chrámy se obnovovaly každých 52 let, což bylo posvátné mayské období, na jehož konci očekávali „konec světa“. Původní chrám byl vždy zbořen a na jeho místě postaven chrám nový.

Chrám Rosalila byl zasvěcen v roce 571 za vlády 10. krále Měsíce Jaguára. Sloužil ovšem necelých 30 let, jelikož panovník zemřel dřív.

Následující král Kouř Had provedl nezvyklou věc – místo toho, aby starý chrám zbořil, tak jej nechal pouze zasypat a nový chrám vystavěl na něm. Tak došlo k tomu, že původní chrám zůstal zakonzervován a dochoval se až do dnešních dnů včetně barevných zdí.

Chrám Rosalila dostal jméno podle červené barvy a je to jediná stavba v mayském světě, která byla v tomto stavu nalezena. Jeho replika se nachází v Muzeu skulptur, originál v tunelu samozřejmě nemůžeme vidět v celé kráse. Pod ním se nachází ještě o 150 let starší chrám Margarita a hrobky.

Vstup do Tunelu Jaguárů je u paty Chrámu 22 a chodba se táhne kolem základů více chrámů z různých období. Nad skalou je postupně 8 vrstev. Jelikož se chrámy stavěly vždy po 52 letech znovu, lze díky tomu získat konkrétní představu o době existence města – přibližně 400 let.

Muzeum skulptur, v němž se mimo jiné nachází originály některých stél z Velkého náměstí, je bohužel od počátku listopadu zavřené, protože se po hurikánu pohnula jeho střecha a momentálně probíhá rekonstrukce. Skrz mříže se nám ale alespoň podařilo spatřit repliku chrámu Rosalila.

Las Sepulturas

Las Sepulturas se nachází 2 kilometry východně od copánské akropole. Jedná se o středisko šlechticů, žili zde ale i řemeslníci a chudina, takže poskytuje obraz běžného každodenního života. Význam tohoto místa spočívá právě v tom, že archeologové většinou nacházejí náboženská centra, málokdy však obydlí.

Prvním z nich je Dům písaře. Písař byl ve své době velice váženou osobou a v jeho domě se našlo několik nápisů, které to potvrzují. Jinak je na jakékoliv texty toto místo velice skoupé.

Protože zde nebydleli králové, nebyly zde ani žádné stély s hieroglyfy. Pochází odsud však spousta keramiky, která dokáže ke zkušeným historikům rovněž promlouvat.

Překvapením pro nás je to, že „sepulturas“ je mayský název pro hrobku. Mayové totiž své blízké pohřbívali pod domy, v nichž předtím bydleli, aby byli stále v jejich blízkosti. Pod zdejšími obydlími bylo proto nalezeno téměř 250 hrobů.

V jednotlivých stavbách lze dosud spatřit kamenné postele. Smetí házeli Mayové do děr vedle domů a spalovali je na Den ohňů.

Nejrozlehlejší je Dům starosty. Starosta byl zároveň také písařem, o čemž svědčí reliéf, na němž drží v ruce barvu. Byla to velice vážená osoba, protože podle nápisů ho navštívil v jeho domě i samotný král.

Na delší prohlídku památek v Hondurasu nemáme bohužel čas, protože se musíme vrátit zpátky do Guatemaly a hranice se zavírají v 17:00 hodin. Cestou vidíme ještě stélu 12. Takovýchto stél je v okolních lesích ukryto několik, cesta k nim by ale trvala celý den.

Nocleh máme v motorestu poblíž Rio Hondo. I když se většinou snažíme zajít na večeři do místního prostředí mimo hotel, tentokrát jsme to vzdali – prach ze silnice, kolem níž se celé městečko rozkládá, tam byl přílohou opravdu ke každému jídlu.

Vrátili jsme se proto raději zpátky do hotelové restaurace a dali si grilovanou mísu pro dva. Zdeněk zajásal, když v nápojovém lístku zahlédl čepované pivo (anglicky „draft beer“). Radost ale vystřídal brzy údiv – číšnice donesla na podnose láhev s etiketou „DRAFT“.

Převzato z www.kasp.cz

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí