Cestopisy a reportáže

Sytě zelené borůvčí, které tady v Jizerkách v červnu teprve kvete, hluboké lesy, v nichž se zrcadlí bažiny a rašelinná jezírka, nekonečné louky, mezi nimiž se jako zlatohnědé stuhy kroutí Jizera a její potůčky. Pro tu krásu až zapomínám šlapat do pedálů. Zatímco česká strana Jizerek je plná asfaltek a proudících davů pěšáků i cyklistů, tady v polské části je výrazně klidněji. Silničky jsou většinou štěrkové a každý kilometr je objevováním – nejvíce si to užijete na gravelu nebo MTB, silniční kolo nechte doma. Perličkou je pak singletrek č. 14.

Mírně zvlněný kraj nekonečných borových lesů, luk a hlubokých průzračných vod. Žádné rybníky bahňáky, ale opravdová ledovcová jezera plná raků. Mezi nimi se vinou silničky a cestičky, jen zřídka potkáte větší obce. 

Dřevěné kostelíky a roubenky jsou ozdobou nádherného kraje zvlněných pastvin a bukových lesů na jih od města Přemyšl na jihovýchodě Polska. Postupně se kopce zvedají až k tisícovým poloninám u hranic s Ukrajinou a Slovenskem a jsou protkány řekami, říčkami a starými vesnicemi. Některé byly v poválečné době úplně opuštěny, jiné sloužily pohraničníkům, ale v mnoha z nich se dochoval alespoň nějaký ten dřevěný kostelík.  

Zapadlé, kouzelné a plné příběhů. Jedno z nejzelenějších a člověkem nejméně dotčených regionů Polska nabízí spousty aktivit a poznání. Od posezení v hospůdkách Přemyšle, přes průzkum ruin rakousko-uherského opevnění, renesanční architekturu, dřevěné karpatské kostelíky, Soliňskou přehradu, lesní železnici v bukových lesích Bieszczad až po nádherné túry v poloninách u hranic s Ukrajinou a Slovenskem. 

Nejde o název země, jak by se na první pohled zdálo, ale o město položené na soutoku řek Varty a Cybiny – polskou Poznaň. Vydejte se se mnou na procházku po zajímavých místech Poznaně a já vám prozradím, kde se vzalo její netradiční označení.

Jihovýchod se vyznačuje zdánlivě nekonečnou rovinou rozdělenou na nespočet malých políček a dlouhých vesnic okolo silnice. Města jsou daleko od sebe, ale večer pulsují veselým neopilým životem. A směrem k jihu začínají lesy a potom i hory.

Na polsko-běloruské hranici se rozkládá jedno z nejpozoruhodnějších míst Evropy – Białowieski Park Narodowy (Bělověžský národní park). Jde o poslední zachovalý nížinný prales na kontinentu, zapsaný na seznam světového dědictví UNESCO a chráněný také jako biosférická rezervace. Duby, javory či habry zde rostou do neuvěřitelných rozměrů a mezi nimi se potichu pohybují vlci, jeleni, rysi – a především největší evropský savec – zubři.

Polsko je velké a živelně se rozvíjí, jako jedna z mála zemí současné Evropy. A také je dost rovinaté a většinou ne moc hustě osídlené, proto by pro silniční kolo může být ideální. Letos vyrážím právě tam, alespoň do jeho jihovýchodní poloviny. Horní Slezsko je úžasná mozaika velkoměst, průmyslových areálů, ploch nikoho, dělnických kolonií, sídlišť. Autentická oblast bez naleštěné fasády.