Cestopisy a reportáže

Bönští mágové, buddhističtí meditační mistři, hinduističtí svatí muži, jógini, muslimští mystikové, ale (možná překvapivě) také řečtí filozofové nebo Moravští bratři – ti všichni nazírali propastné hlubiny duchovního světa ze břehů řeky Indus; řeky, jež dala jméno zemi z hlediska náboženských tradic zcela výjimečné – Indii. Indus napájel historická sídliště tak zvučných jmen jako Mohedžodáro a stál tak u samých počátků zrodu fascinujících indických náboženských tradic.

Toužíte poodhalit roušku tajemství bájného Tibetu? Vidět na vlastní oči Velkou čínskou zeď, Zakázané město, Terakotovou armádu a pulzující Šanghaj? Vydejte se poznat krásy Číny. Zakupte si letenku a vydejte se za krásami zdejších posvátných chrámů, nechte se okouzlit dech beroucími scenériemi střídajících se hlubokých údolí a vysokých hor.

Kawagarbo je nejvyšší hora ledovcového pohoří Meili, které se nachází v tibetských oblastech provincie Yunnan v jižní Číně. Pohoří má několik vrcholů s výškou přes šest tisíc metrů nad mořem, je to tedy nejvyšší pohoří provincie Yunnan. Zároveň je to poslední pohoří v této provincii, které nezdolal žádný horolezec.

Situaci v Tibetu není třeba rozebírat, pro nás, generaci odkojenou v Československu, pojmy jako okupace, státní policie, výslechy, političtí vězni jsou dobře známé. My jsme se naštěstí cizí nadvládě vymanili. Bohužel Tibet stále strádá pod čínským útlakem a původní obyvatelé, podstupují několikatýdenní přechody Himalájí, aby dosáhli zaslíbené svobody. Jedním ze symbolů svobody je i Miss Tibet.

Ve většině případů, kdy se mně někdo ptá na Tibet a doporučení míst k návštěvě, se cestovatel chce podívat do Lhasy. Z mého pohledu je Lhasa už jen turistická atrakce se ztrácející se atmosférou. Stále zde žijí Tibeťané, kteří denně chodí na koru, modlitební pout, k posvátným místům a do klášterů. Stále zde stojí majestátní Potala, svatostánek Džokhang a věhlasné kláštery Sera, Drepung a další.

Další ledové ráno, jako všechna ostatní. Zimní i letní rána v Tibetu jsou chladná, s prvními paprsky slunce se ale začne vzduch ohřívat a po poledni jste v rozpálené výhni.

Dívám se mu do tváře a pozoruji, jak koutkem úst pomalu vypouští kouř z Cheerootu, který je tak typickým znamením pro každého muže v místním regionu. Cheeroot se v Barmě kouři místo cigaret a svým vzhledem se maličko podobá doutníku. I já dostávám pár kousků na ochutnání a při popotahování nespouštím oči z mého objektu…

Sezení na zemi, minimum učebních pomůcek, 6 dní v týdny i 10 hodin denně. Škola v Tibetu není žádný med, ale je nezbytně nutná!