Cestopisy a reportáže

Nikdy bych neřekl, jak může bejt den před štědrým dnem tak pestrý…

Celej den jsem se s prominutím sral s itinerářem naší cesty, kterou jsme plánovali podniknout mezi 27. 12. až 8. 1. Proč to šlo pomalu?

K ránu nám vypnuli elektriku, v bytě je totiž naprosto nekompromisní systém placení.

Moje první návštěva Yoyogi parku. Park využívala jak japonská, tak později i americká armáda, ale teprve začátkem šedesátých let se začal park předělávat pro účely olympiády v roce 1967 a od té doby slouží v podobě, jakou lze vidět dnes.

Projel jsem se Yurikamome až na konečnou do stanice Toyosu. Tenhle zadní úsek dráhy zprovoznili teprv na jaře 2006 a je dost zajímavej, protože se občas jede místy, kde jsou jen louky a mokřiny (doslova).

Návštěva zdejší cizinecké policie (či jak se úřad jmenuje) v Shinagawě: z nějakého mě nepochopitelného důvodu japonská ambasáda v Praze vydává jen jednovstupé vízum. Čili pokud někdo chce multiple-visa (a vzhledem k poloze Japonska je to pokud jde o cestování žádoucí), musí si vyplnit formulář, připlatit asi šest tisíc jenů a vysedět frontu. Pak dostane do pasu malou samolepku a je to.

Pokus předat český ambasádě v Tokiu formulář s našimi údaji, já nevím, třeba pro účely sčítání cizinců po zemětřesení nebo aby nás pozvali na nějakou veselici.

A jak že jsme to v Tokyu vlastně bydleli? Ále, děkuju za optání, docela dobrý to bylo. Náš hotýlek byl v jednom z (asi mnoha) tokyjských center, hned poblíž vlakometrodráhového uzlu Ikebukuro. Drobného vzrůstu jako správný Japonec, ale zajímavý architektonicky. Ostatně, podívejte se sami : www.changtee.com je jeho internetová adresa. Obrázky to jsou pěkné, snímané oblíbenou metodou zespodu, takže všechno vypadá větší.