Mozambik

Procházím se po Mosambiku, malém, ale fascinujícím ostrově zapsaném na seznamu UNESCO. Ve vzduchu cítím něco tajemného – zanedlouho se staneme svědkem tajného rituálu.

Se mnou je to tak. Rád cestuju. Cestuju sám. Cestuju daleko. Daleko od komerce. Snažím se vidět, co nejvíc za co nejméně. Proto jsem i při cestě z Blantyre v Malawi na tanzanský Zanzibar dal přednost autobusům, lodím a vlastním nohám před letadlem. A byla to dobrá volba!

distrikt Ilha de Mocambique, provincie Nampula

Ne větší, nežli zrnko pepře – tak se jeví Mosambik, zakreslený na většině historických map, ale přesto v něm velikáni světové mořeplavby jako Čeng-che či Ibn Mādžíd spatřovali obrovský význam. Nejinak tomu bylo s Vascem da Gamou.

Je listopad 2000 a já klábosím v námořnické krčmě na pláží Shelly Beach v Jihoafrické republice s Rolandem Mauzem. Z této pláže se vyjíždí na slavnou žraločí lokalitu Protea Banks. Potápím se právě šestý rok a sním o velrybím žralokovi, který se mi stále vyhýbá.

Neúprosné odpolední slunce pálí do bílého prachu. Několik nenahozených jednopatrových boud s kusy vlnitého plechu a děravého igelitu místo střechy a pár prodavačů občerstvení tísnících se ve stínu jediného stromu… Než jsem přijela do Afriky, znala jsem tak neutěšená místa jen z obrázků. Tady, na černém kontinentu jich je bezpočet. Člověku až zůstává rozum stát nad tím, kde také mohou lidé žít.