Země černých klobouků  

Autonomní republiku Karakalpakstán byste jen těžko hledali na mapě světa. Pouštní oblast na hranici Turkmenistánu a Kazachstánu zabírá západní oblast Uzbekistánu. Nutno dodat, že to díky poušti Kyzylkum není nejpřívětivější místo pro život, ale i zdánlivě monotónní poušť skrývá mnoho krás. Navštivte tuto oblast na jaře, kdy ještě není tak vyprahlá. Úmornou několikahodinovou cestu pouští z Buchary do Chivy můžete při troše štěstí ve vybraných dnech nahradit jízdou vlakem.

Podívejte se na kompletní fotogalerii

Přejít do galerie

Zobrazit

Chiva je plná nádherných medres neboli islámských škol

Zobrazit

Noční pohled na minaret Kalta minor v Chivě

Zobrazit

opuštěná loď v přístavu u města Muynak

Zobrazit

pevnost Kyzyl Kala chránila cemntrum mocné říše

Karakalpakstán ve volném překladu znamená „Země černých klobouků“, to podle ikonické pokrývky hlavy, která v minulosti symbolizovala zdejší obyvatele. Ač je oblast součástí Uzbekistánu, má svůj parlament, ústavu a úřední jazyk karakalpačtinu, která patří do skupiny turkických jazyků.  

Pohádková Chiva 

Pouť pouštní krajinou začneme v historickém městě Chivě. Ta se sice nachází v sousední provincii, ale je ideálním výchozím bodem, odkud Karakalpakstán prozkoumat. Chiva leží stranou od hlavní trasy Hedvábné stezky, která vedla přes uzbecká města Samarkand a Bucharu, a možná právě proto si zachovala svůj malebný ráz. Okolo historického centra stojí staleté hradby, díky kterým je vnitřní město perfektně zakonzervováno. Do města můžete vstoupit jednou ze čtyř historických bran a ihned za hradbami se vám otevírá doslova pohádkové pouštní město. Hlavní branou je takzvaná Otcova brána –  Ata darvaza, kterou do města vjížděl chán. Uvnitř brány byla v minulosti celnice, nyní si zde turisté mohou nakoupit tradiční výrobky v některém z desítek krámků.   

Nejširší nabídku průvodců a map Uzbekistánu (turistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Chivu symbolizuje nádherná architektura. Tím největším symbolem je modrý minaret nazývaný Kalta Minor. Měl to být nejvyšší minaret na světě s výškou osmdesát metrů. Nakonec, kvůli smrti panovníka, bylo postaveno pouze dvacet šest metrů. Minaret nelze přehlédnout díky nádherným modrým mozaikám, které pokrývají celý jeho povrch. Chiva byla v minulosti sídlem chána, proto není divu, že zde nalezneme i několik jeho paláců a honosných mešit. Zimy chán trávil v pevnosti Kunya ark a poslední chán obýval pevnost až do roku 1920.  

Starými uličkami Chivy by se dalo procházet i několik dní. Nyní se ale vydáme do nehostinné pouště, která zabírá celé území Karakalpakstánu. Na začátku nám pomůže netradiční dopravní prostředek. Trolejbusy značky Škoda byste ve zdejší krajině rozhodně nečekali. Přesto je to oblíbený dopravní prostředek mezi Chivou a třicet kilometrů vzdáleným městem Urgenč. 

Padesát pevností 

Milovníci historie si uprostřed nehostinné pouště Kyzylkum přijdou na své. Nachází se zde totiž „Oblast padesáti pevností,“ a jak již sám název napovídá, čekají nás starodávné stavby, které ve zdejší krajině stojí tisíce let. Pokud navštívíte Karakalpakstán na jaře, budete možná dost překvapeni. Jindy vyprahlá krajina se velmi často zazelená a výjimkou nejsou ani barevné květiny, které tvoří nádherný kontrast k všudypřítomné pískové barvě. Nejznámější rostlinou, která se zde hojně nachází, je takzvané čertovo lejno, jež se používá na popáleniny nebo nachlazení a na posílení imunity.  Tu a tam se podél cesty volně procházejí velbloudi, a pokud se na chvilku zastavíte, určitě se kolem vás brzy začnou prohánět ještěrky nebo hadi.  

Mezi nejznámější pevnosti, které stojí za návštěvu, řadíme Ayaz Kala, což v překladu znamená „studená pevnost“. Vystavěna byla již ve čtvrtém století před naším letopočtem. Její mohutné, místy až deset metrů vysoké hradby kopírují členitý terén kopcovitého výběžku, na němž je pevnost vystavěna. Stavba nebyla nikdy plně dokončena, zároveň nebyla nikdy dobyta. Z pevnosti je nádherný výhled na okolní nehostinnou krajinu, ale také na menší pevnost pod ní, kde se dříve nacházel honosný palác, který postavila dynastie Afrigidů na přelomu sedmého až osmého století. 

Po celé zdejší krajině naleznete zajímavost v podobě konstrukcí, na kterých jsou navázány proužky látky. Tato starodávná tradice se zde drží i přesto, že je oblast od sedmého století po dobytí Araby muslimská. Lidé na látku píšou svá přání a doufají, že se splní. Proužky povětšinou naleznete na vrcholcích kopců a pevností.  

Zřejmě největší zdejší pevností je takzvaná Toprak Kala, vybudovaná v první století před naším letopočtem, která před stovkami let sloužila jako centrum mocné Chórezmské říše. Ta se rozprostírala na území dnešního Íránu, Uzbekistánu, Afghánistánu, Ázerbájdžánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Kazachstánu a ruského Dagestánu. Přesto celou oblast včetně této mocné říše zpustošily nájezdy dobyvačného Čingischána. Archeologické nálezy dokládají, že zde žilo a vládci sloužilo více než dva a půl tisíce poddaných, kteří se starali o chod paláce. Hradby kdysi dosahovaly výšky čtrnácti metrů a obranné věže výšky dvacet pět metrů. Ač zdejší oblast spaluje silné slunce, přesto okolí pevnosti vypadá, jako kdyby zde právě napadl sníh. Je zde totiž silná koncentrace soli, která se na silném jarním slunci zářivě třpytí.     

Poslední pevností, která stojí za zmínku, je pevnost Kyzyl Kala. V minulosti se jednalo o jakousi předsunutou pevnost, která měla chránit nedaleké majestátní centrum říše. Pevnost ale neměla pouze ochrannou vlastnost, sloužila také jako odpočinkové místo karavan, které tudy projížděly. Bohužel ani tato stavba neunikla hněvu Čingischána. Místní věří, že pevnosti Kyzyl Kala a Toprak Kala jsou propojeny tajnou chodbou, ve které přebývají pouštní duchové a chrání bohatství kdysi mocné Chórezmské říše.  

Pouštní nekropole  

V poušti najdete mnoho podivných a zajímavých míst. V Karakalpakstánu jsou to ohromné nekropole, které vypadají jako města. Největší nekropolí je Mizdarkhan, která v minulosti byla skutečným městem, a dokonce jím procházela jedna z větví Hedvábné stezky. V roce 1220 město zničil Čingischán a od té doby se zde rozrůstá rozlehlá nekropole, kde se stále pohřbívá. Chodit mezi tisíci hrobkami, které mnohdy skutečně připomínají domy, je možná morbidní, přesto nezapomenutelný zážitek. Není to ale  jediná rozlehlá nekropole v Karakalpakstánu.  

Druhou, neméně zajímavou nekropolí, je Sultan Uvays baba. V centru rozsáhlého pohřebiště nalezneme mauzoleum, ze kterého je nádherný výhled do okolní krajiny s tisíci hroby a hrobkami. Opět si připadáte jako ve zvláštním městě. Zdejší mauzoleum, ke kterému se sjíždějí poutníci z celého Karakalpakstánu, je zasvěceno chudému pastevci z Jemenu, který žil ve stejné době jako prorok Mohamed. Dokonce se za ním vydal, aby ho poznal, Mohamed ale nebyl doma. Nicméně i tak se zvěsti o tomto pastevci k němu donesly a pastevec byl následně prohlášen za svatého. Jeho mauzolea jsou nyní například v syrských městech Damašku nebo Rakce a dále v Jemenu. Kde je skutečně pohřben, zůstává stále záhadou. Třeba je to právě zde, uprostřed nehostinné pouště v Karakalpakstánu.   

Dlouhá cesta pouští, která na vás čeká z hlavního města celé oblasti Nukusu do malého městečka Muynaku, vás zavede opět na pohřebiště, tentokrát odlišné od obou předešlých. Jedná se totiž o pohřebiště lodí a připomínku jedné z největších ekologických katastrof v historii. Nyní pískem zaváté malé městečko Muynak bývalo kdysi bohatým rybářským přístavem s továrnami na zpracování ryb. Město leželo na břehu Aralského jezera, kterému se také přezdívalo moře. Bohužel sovětští inženýři odklonili dvě největší řeky Amudarju a Syrdarju přivádějící vodu do jezera a to začalo vysychat. Výsledek? Od roku 1966 poklesla hladina vody jezera o dvacet dva metrů a jeho břehy nyní leží více než sto kilometrů daleko od Muynaku. Smutnou připomínkou kdysi bohatého přístavu jsou dnes již jen zrezlé lodě, které se povalují uprostřed pouště a pomalu je zanáší písek. O to větším překvapením pro vás bude, když si na malém trhu uprostřed Muynaku budete moct koupit velké a čerstvé ryby.  

Karakalpakstán je nehostinnou částí střední Asie, kterou při svých toulkách Uzbekistánem mnoho lidí vynechá. Cestovat stovky kilometrů pouští není pro každého, ale když se rozhodnete tuto sluncem spálenou krajinu poznat, nebudete litovat. Odměnou vám bude nejenom nahlédnutí do bohaté historie celého regionu, ale také poznání přívětivých obyvatel, kteří vědí, že v poušti si musí všichni pomáhat, jinak by pod spalujícím sluncem nepřežili.