Národní park Joshua Tree byl vyhlášen teprve roku 1994, ale již dlouhou dobu předtím se těšil zájmu turistů a milovníků přírody. Popularitu místa ještě zvýšila skupina U2, která po něm pojmenovala své slavné album. Trochu se tak ztrácí duchovní rozměr místa, který měl pro původní obyvatele Ameriky.
Typickým příkladem je jedno z míst na severním okraji národního parku – město Twenty-Nine Palms. Dnes tu stojí město, které je jedním z výchozích bodů pro návštěvu parku, ale jaká je jeho historie?
I když se to nezdá, tak zdejší krajina byla osídlena už velmi dávno. Je to s podivem, protože celá oblast působí nepřívětivým dojmem. Jde o pouštní oblast, pro kterou je asi nejcharakterističtějším poznávacím znakem množství juk krátkolistých, které tu rostou. Tento druh juky (anglicky „Joshua tree“) je typický pro oblast pouští na jihozápadě Severní Ameriky a může se dožívat až několika set let. Kvůli tomu, že se jedná o jediný druh stromu, který dokáže v těchto podmínkách přežít, stal se důležitým zdrojem života pro celou řadu živočichů – ptáci si ve větvích staví hnízda, hmyz a hadi se ukrývají před sluncem mezi kořeny… Také příslušníci různých indiánských kultur (Serrano, Cahuilla nebo Chemehuevi) znali význam juky – nejčastěji využívali květy a semínka, které jedly, protože měly velkou nutriční hodnotu. Uschlé juky pak využívali jako dřevo na oheň.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Mormoni, kteří tudy putovali dále na západ, měli juky také ve velké úctě. Z jejich pohledu juky se svými doširoka rozevřenými větvemi jim připomínaly ruce proroka Jozue (Joshua), který je tak ve zdejší krajině vítal a dával jim znamení, že jejich hledání „zaslíbené země“ se blíží ke konci.
Právě kvůli velkému nedostatku vody a nepravidelnosti dešťových srážek, hrály oázy velmi důležitou úlohu v životě zvířat i lidí. Na území dnešního národního parku a v jeho okolí jsou čtyři oázy, každá z nich má vlastní zdroj podzemní vody. Jednou z nich je i oáza Twenty-Nine Palms. Příslušníci indiánské kultury Serrano (což byl španělský výraz pro horaly) toto místo znali a nazývali je „Marrah“ („místo s trochou vody a množstvím trávy“). Legenda praví, že tito indiáni původně žili v oblasti San Bernardino Mountains, kde se však jejich ženám rodily převážně holčičky. Nastalou nerovnováhu mezi mužskými a ženskými příslušníky kmene bylo třeba řešit. Šaman přišel s originální radou – ženy, které chtěly porodit mužské potomky, se měly vydat do pouště na východ a založit tábor v místě s dostatkem vody. A pokaždé, když se narodí chlapec, zasadit v tom táboře palmu. První rok tak indiáni zasadili celkem 29 palem. Postupem času se tato legenda vžila natolik, že pojmenování dle počtu palem přešlo i na město, které na místě původní oázy vyrostlo.
Zajímavé je, že indiáni Serrano měli k palmám obojaký vztah. Na jednu stranu každá z palem symbolizovala zrození nového života, na stranu druhou se děsili svěšených palmových listů. Věřili, že svěšené listy palem ukrývají zlé duchy, které lze v noci slyšet v šumění větru. V minulosti tak přikládali palmové listy na oheň v naději, že odeženou duchy. Přitom tak spálili mrtvé listy a podrost, což umožnilo v oáze začít nový cyklus života.
Pro dnešní návštěvníky parku Joshua Tree je pobyt v některé z oáz vítanou přestávkou; chvílí, kdy si mohou odpočinout ve stínu, obklopeni vegetací, která v jiné části parku nemá šanci přežít. Takže až budete obdivovat některou ze vzrostlých palem, zkuste si vzpomenout i na původní obyvatele této oblasti a jejich legendy.
