Afrika, černý kontinent, nepracující černoši, chudoba, nepokoje, nemoci. Kdo si jako první představí krásné původní lesy, divou zvěř a úsměv na tváři místních lidí? Já ano, ne kvůli tomu, že bych byla velký optimista, ale kvůli tomu co jsem v Africe zažila. A vím, že nejsem jediná.
Nejsem žádný velký spisovatel, ale zážitky z Afriky jako by se psaly sami. Před čtyřmi roky jsem poprvé okusila Afriku, konkrétně Tanzanii, kam jsem se vydala s malou neziskovou organizací Maendeleo. Tanzanie mě okouzlila natolik, že se do ní stále vracím a vracím. Dokonce jsem začala plánovat a průvodcovat dobrodružné zájezdy do Tanzanie. Toužíte po luxusním safari? Čtěte klidně dál, ale na zájezd s námi radši nejezděte. Toužíte okusit opravdovou Afriku? Tak nezůstávejte jen u čtení.
Úsměv prosím
Tanzanci jsou velmi přátelští a pohostinní lidé. Přestože svahilský jazyk bývá někdy bariérou, úsměv na tváři většinou vyřeší víc než slovník v ruce. Většina cestovatelů jede do Tanzanie pouze na safari, a nebo na Zanzibar, tu pravou Tanzanii ale poznáte až při kontaktu s místními obyvateli.
Jedním ze způsobů jak opravdu poznat Tanzanii je cestování místní dopravou, jiným je stravování v místních restauračkách či spaní v místních hostelech. My máme nejraději kombinaci všeho dohromady. Neboť paní ve zdobených šatech s kohoutem v podpaží u nás v autobuse jen tak nepotkáte. Ani tak vášnivého prodejce zázračného bylinného likéru na dýchací potíže či rýmu. V podstatě teleshoppingová reklama v přímém přenosu.
Setmělo se. Po celodenní jízdě autobusem jsme se dokodrcali na hostel a vyrazili si dát něco k jídlu. Myšlenka byla prostá, nabídnout opravdovou Tanzanii, včetně jejich místních pochoutek. Je libo hranolky s vajíčkem? Rýži s fazolemi nebo moučnou kaši (ugali) s masem? Živá hospoda plná místních obyvatel byla pro všechny napoprvé kulturním šokem. Po večeři jsem usínala s pocitem, že na další večeři bych měla najít něco jiného, že tohle bylo příliš.
Další den vyšlo opět slunce na nebi, tanzanská nedochvilnost hned ráno potrápila naše nervy a ranní vstávání vlastně taktéž. Přesto se však s novým ránem u všech probudila vášeň splynout s místními a užívat si Tanzanii, takovou, jaká opravdu je. Pouliční zapadlé jídelny se stali naším každodenním rituálem a vajíčka s hranolkami, svahilsky chipsy mayayi, se stali naší cestovní pochoutkou.
Nejširší nabídku průvodců a map Tanzánie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Do hor se zatajeným dechem
Autobus zastavuje. Znovu a znovu. Ze zdlouhavé cesty začíná pomalu dopadat únava. Autobus opět zpomalí a odbočí z hlavní cesty. Silnice se začíná zužovat a sklon nabírá na stupních. Autobus se pomalu šplhá zatáčkami do hor a vy jen sedíte se zatajeným dechem, jedním okem pozorujíc okraje silnice, druhým okem vynořující se úchvatné scenérie hor Usambara.
Hlavním centrem hor Usambara je malé městečko Lushoto, které je němým pozůstatkem německé koloniální éry. Kolonialisté si toto místo oblíbili díky příjemnějším klimatickým podmínkám, neboť se městečko nachází ve výšce 1400 m n. m. Zasadili se o rozvoj zemědělství v oblasti, dokonce postavili železniční trať procházející kolem úpatí hor, aby byla oblast spojena s přístavem Tanga na východním pobřeží.
Prales, který pokrývá značnou část hor, se nazývá Magamba. Vegetace je v něm velmi rozmanitá, nepřeberné množství křovin, květin a jiných plodů jsou ve vzájemné symbióze s bohatou faunou. V lesích žijí opice culumbus, které když chcete vidět, tak musíte být opravdu tiší, neboť jsou velmi plaché. Žije tam také velké množství motýlů, hýřících různými barvami a mnoho dalších živočichů. Pokud budete pozorní, jistě za cestu potkáte pár chameleónů.
Je ráno. Pomalu se probouzíte a žasnete nad výhledy z pokoje. Nazujete si boty, nastříkáte se repelentem a vyrážíte na túru. Nejprve procházíte kolem místních domků a pozorujete obyvatele, při jejich každodenních činnostech. Děti září úsměvem, ženy svými barevnými látkami. Stoupáte výš a výš. Prodíráte se pralesem, koukáte na zelené nebe z listů ohromných stromů a říkáte si, jestli je to opravdu je pár dnů, co jste opustili své pohodlí domova a svou zemi. Je vám krásně.
Občas vám přijde, že den je nekonečný, že není možné zažít tolik zážitků během jednoho dne. Občas vám naopak přijde, že některé dny se vlečou, protože cesty místní dopravou se zdají nekonečné. Přesto jste plni euforie a jste šťastní.
Ačkoliv do Tanzanie jezdí cestovatelé spíše na safari, či za slunnými plážemi Zanzibaru, země nabízí skvělé možnosti i pro horskou turistiku. A hory Usamabara jsou pro ni právě jako stvořené, tropické lesy, vodopády, políčka posetá po svazích, dech beroucí výhledy a usměvaví obyvatelé. Takový malý africký ráj.
NP Ruaha: tváří v tvář
Přestože jsem si původně řekla, že o safari psát nebudu, že je toho plný internet, s překvapením jsem zjistila, že žádný cestovatel se tady na tomto dobrodružném portále nezmínil o překrásném národním parku Ruaha. Tento park patří k těm největším v celé Tanzanii, dokonce i celé Východní Afriky. Nejen že je ohromující svou rozlohou, ale také koncentrací šelem a jiných savců. Najdeme tu velké populace slonů, šelem, buvolů, žiraf, antilop, opic, ale také hrochů, či krokodýlů.
Byli jsme tak zaujatí okolní krajinou, jako jediné auto široko daleko jsme projížděli savanou, pak houštím, když v tom se nad našimi hlavami objevila žirafa. Nejprve nás všechny to těsné setkání vyděsilo. Když nám ale došlo, že žirafa to v klidu ubrzdila a šla dál, začalo nám docházet to neskutečně kouzlo, divočina všude kolem nás.
Návštěva jakéhokoliv národního parku Tanzanie je nezapomenutelným zážitkem, každý má něco svého, jedinečného. Tarangire je úchvatný díky velké populaci slonů a překrásným sceneriím, Manyara se třpytí svým jezerem s velkým množstvím plameňáků a Serengeti se pyšní pestrou paletou divoké zvěře a velkými stády. Národní park Ruaha je okouzlující díky své atmosféře. Spousta zvěře, blízkého setkání a málo ostatních cestovatelů. Méně známé neznamená méně krásné, často tomu bývá právě naopak.
Je tma. S vysokou hladinou adrenalinu v krvi usínáte v malé plechové chatce, slyšíte, jak váš spolubydlící tiše oddechuje ve spánku a pomalu usínáte také. Kolem druhé hodiny ranní vás vyruší divný zvuk. Znovu a znovu. Máte dojem, že nedaleko slyšíte řev, jakoby lví král naznačoval okolí, kdo je tady pánem. Přestože opodál je hlídač se zbraní, myšlenka na toaletu vás hned opustí. Přes zrychlený tep znovu po nějakém čase upadáte do spánku.
Je ráno. Nadšeně vyprávíte o vašem nočním zážitku a těšíte se, jak si s ostatními sdělíte své pocity. Jste však jediní. Ostatní se chichotají vaší fantazii a přičítají to vašim snům. Když v tom vás průvodce parku nažene do auta, že vyrážíte na cestu, protože v noci zaregistrovali lvici kousek od tábořiště. Jedete se na ni podívat!
Noc vám nadělila i jiné překvapení, přestože jste neměli ani zdání, někdo vám zanechal pozdrav u chatky – obří bobek.
