Skisafari ve Wallisu: Saas Fee, Zermatt, Nendaz, Aletsch Arena 

Jednotlivá zimní střediska jsou navzájem propojena švýcarským dopravním systémem, takže stačí jeden Swiss Travel Pass. Do frankofonního Nendaz, které je branou jednomu z největších evropských areálů nazývaných Čtyři údolí, nás veze asi hodinku autobus ze Sionu, do Saas Fee funí poštovní bus z Vispu, Zermatt je spojen s Vispem vlaky společnosti Matterhorn Gotthard Bahn a k Aletschskému ledovci nás vyváží lanovka ze stanice Fiesch. 

Podívejte se na kompletní fotogalerii

Přejít do galerie

Zobrazit

Aletsch arena – panoramatické trasy nad nejdelším ledovcem Alp

Zobrazit

Aletsch arena – panoramatické trasy nad nejdelším ledovcem Alp

Zobrazit

Aletsch arena – panoramatické trasy nad nejdelším ledovcem Alp

Zobrazit

Aletsch arena – panoramatické trasy nad nejdelším ledovcem Alp

Nendaz – rodinné lyžování v srdci Čtyř údolí

Lyžařská vesnice Nendaz má nádhernou polohu s výhledem na široké a do daleka se táhnoucí údolí Rhôny. Svahy jsou pokryty vesničkami, kolem nichž právě kvetou stromky drobnými oranžovými kvítky, vzduch voní jarem. Přesto se oblékáme do zimního a pokračujeme až do Siviez. Sluníčko se pomalu sklání a v překrásném údolí pod horou Mont Fort je ticho a klid, ani stopy po rušném lyžařském dni. Stoupáme na sněžnicích cestičkou v lese i po zasněžených pastvinách a asi po hodině se dostáváme na otevřené louky blízko burácejícího potoka. Tady nacházíme jedno z mnoha grilovacích míst, která je možné ve Švýcarsku použít. Naši kamarádi mají v batohu místní bílé víno Fendant (tak výtečné, že ho Švýcaři raději nevyváží, ale všechno sami vypijí) a koláč sýra fondue. Rozděláváme oheň a učíme se voňavý tekoucí sýr seškrabávat na chléb. 

Ráno se z našeho hotýlku Mad Mountain (mimochodem opravdu podařený kousek architektury) vydáváme opět do Siviez, ovšem tentokráte na lyžích. Přejezd po svižných červených sjezdovkách přes sedýlko Plan du Fou trvá asi hodinku. Ze Siviez nás jedna lanovka vyšvihne na krásné pláně porostlé nízkými stromky pod vrcholem Grepon Blanc. Na vrcholek nás veze dvojice pomiček a dolů padá skvělá černá sjezdovka – ideální později kolem poledne, kdy už se sem dostane sluníčko. Jsme tu sami, sklon je rovnoměrný, dáváme si to s nadšením vícekrát, než se pouštíme po panoramatické cestě dále do meziúdolíčka s názvem Chottes. Tady jsou pro změnu parádní svahy pro carving – široké, snadné a přehledné sjezdovky. Pokračujeme lesním traverzem až na Mont Rouge a odtud sjíždíme do Veysonnaz. V této části areál Čtyř údolí uzavírá parádní černá sjezdovka Ethérolla. 

Vracíme se zpět až do Siviez a hurá na nejvyšší bod celého areálu, Mont Fort (3 330 m). Z vrcholu je nejen krásný výhled, ale vede tu také nejvýše položená zipline na světě. Mont 4 zipline má délku 1,4 km a řítí se dolů o 383 metrů. Z vrcholu vede slušný lyžařský zážitek – prudká boulovatá černá, která se pod sedlem Col de Gentianes mění ve skiroutu vedoucí až do překrásného místa jménem Tortin. Tady se sbíhá hned několik „žlutých“. Tyto žluté trasy označují ve Švýcarsku lavinově zajištěné, ale neupravované svahy. Jedna z nich sjíždí svah Mont Gelé a druhá vede z vrcholu Chassoure. Z Tortinu pak vede zpět do Siviez velmi lehká sjezdovka, kterou obsluhuje sedačková lanovka. Siviez je ideálním místem pro výuku dětí a umožňuje rodičům, aby si zatím dali ty nejtěžší výzvy. A můžete si tu také půjčit sáně a z Tortinu si dát pořádnou jízdu po místní sáňkařské dráze. Návrat do Nendaz je na lyžích moc pěkný, zejména záživná je černá sjezdovka do Prarionu. Více informací o lyžování a dalších aktivitách v Nendaz najdete na https://www.nendaz.ch/en/. 

Zermatt – lyžování s kulisou Matterhornu

Brzy ráno vyjíždíme lanovkou i s věcmi na stanici Schwarzsee. Tady, přímo u paty Matterhornu, stojí hotýlek stejného jména. Není dražší než hotely dole v Zermattu a má velkou přednost – ráno jste na svazích první a večer po lyžování se můžete kochat pohledem na nejkrásnější horu, jak se barví a halí do růžových červánků. V hotelu si necháváme věci a sjíždíme do stanice Furgg. Pod zdejší sedačkovou lanovkou je parádní měřený slalom, zatímco kabinka vede až do mezistanice na Trockener Steg. Pokud je dobré počasí a nefičí, využijte toho a nechte se vyvézt na nejvyšší bod, Klein Matterhorn. Maličká skalka, která má připomínat Matterhorn, zase tak malá není a výstup na její vrchol a vyhlídkovou plošinu dá ve výšce 3 883 metrů pořádně zabrat. Ocitáme se ve světě ledovců a velehor. Sněhová čepice Breithornu je odtud na dosah, stejně tak i štíty majestátních hor Pollux a Castor nebo široký Theodul Gletscher, který se pod námi vine okolo Klein Matterhornu a po němž později sjíždíme zpět na švýcarskou stranu. Prozkoumat tu italskou by asi taky stálo za to, ale pohled na Matterhorn je tu mnohem nudnější.

Sjíždíme postupně až úplně dolů. Z Furggu vede pěkná, spíše skialpová trasa přes malebné vesničky Furi a Blatten. My ale nastupujeme na lanovku, která spojuje Furi s Riffelbergem. Tady můžete v zimě v rámci skipasu využít jednu z hlavních atrakcí Švýcarska – jízdu zubačkou na Gornergrat. Na vrcholu je hotel a vědecká stanice, ovšem největší nádheru poskytuje pohled na více než dvacet čtyřtisícových vrcholků včetně nejvyššího masivu Monte Rosa. Kocháme se a potom sjíždíme podle kolejí (s několika zastávkami na focení vláčku) až do místa zvaného Eja. Závěrečná černá už vede malými lesíky a pohled na Matterhorn se zdá být čím dál lepší. Nejhezčí je potom z Rothornu, tady taky najdete jednu z nejpěknějších a nejodlehlejších sjezdovek vůbec; rovný svah se stabilním sklonem a parádním výhledem, zvanou Kumme. 

Z Rothornu vede ještě další trasa, a to zpět do centra areálu, směrem na Gant. Sjíždí morénu Findel Gletscheru, z níž se otevírají překrásné vysokohorské pohledy. Kousek u cesty stojí restaurace Fluhalp – tady stojí za to se zastavit a odpočinout si. Jste tu uprostřed divoké přírody, v opravdu nesmírně malebném místě. Přes Hohtälli (3 286 m), nejvyšší bod areálu, z něhož padá dolů několik freeridových terénů, sjíždíme rušnější částí areálu až do Furi, odkud stíháme návrat k našemu oblíbenému Schwarzsee. Nádherný večer, hra mraků, barev a paprsků, bombardino na terase, výhled na Matterhorn. 

Nejširší nabídku průvodců a map Švýcarska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Po snídani si dáváme ještě znovu první jízdy ve vroubcích pod Trockener Steg a už sjíždíme až úplně dolů pod Matterhorn, do údolí Zmutt. Zatímco většina sjezdovek v areálu leží na svazích a úbočí nad Zermattem, tady se ocitáme v širokém údolí, trochu stranou od hlavního ruchu, a jsou tu překrásné výhledy na Matterhorn. Líbí se nám tu, a tak si dáváme černou z Hirli vícekrát, potom bereme věci a pokračujeme údolím Zmutt až do Furi a přes starou vesničku Blatten sjíždíme do Zermattu, odkud už jedeme vláčkem zase o kus dále. Mapku Zermattu najdete na https://zermatt.swiss/. 

Saas Fee – sportovní lyžování v srdci ledovců a čtyřtisícovek

Saas Fee je jednou z těch vesnic, které zakázaly vjezd aut, a tak se můžete v klidu pohybovat pěšky nebo malým bezplatným skibusem. Stávala tu krásná walliská vesnička na dřevěných sloupech a kamenných talířích, a také dnes se ty nejluxusnější hotely staví se sedlovými střechami pokrytými břidlicí. Zatímco atmosféra dole je téměř lázeňská a kavárenská, středisko samo je velmi sportovní, a i když se rozprostírá na poměrně malé rozloze, jeden den bude stačit jen těžko. Hlavní předností areálu je jistota sněhu daná vysokou nadmořskou výškou i sevřením okolními horami. Celou noc chumelí jako o Vánocích. Ráno se vydáváme vzhůru do ledovcového amfiteátru s neuvěřitelnými výhledy na Dom (nejvyšší švýcarskou horu ležící jen na švýcarském území), Täschhorn, Alphubel, Rimpischorn, Allalinhorn a Stahlhorn a spousty dalších vrcholků. Letos poprvé a paradoxně až na začátku dubna si užíváme prašanu. Je tu mnoho volných terénů, nejkrásnější padají mezi skalami a séraky ledovců z Felskinnu, kam nás veze velká kabinová lanovka. Odtud vede právě jen tato náročná trať, nebo se můžete vydat metrem až na vrcholek areálu, k nejvýše položené otočné stanici na Mittelallalinu (3 500 m). Tady máte švýcarské velikány úplně jak na dlani a můžete se odtud vydat s průvodcem na skialpový výstup na Allalinhorn (4 027 m). Po ranním freeridu jsme docela unavení a zastavujeme se tu na polévku a zasloužený odpočinek s výhledem, který se sám mění. 

Ledovec pod námi je poměrně prudký a užíváme si lyžování v takové nadmořské výšce – díky sklonu, čerstvému sněhu a výhledům opravdu neomrzí. Z druhé části areálu sem vede dlouhá a mírná kotvička z Längfluh – tato jízda je sama o sobě nádherným panoramatickým výletem po boku čela ledovce Feegletscher. Tady můžete ve slunných jarních dnech pozorovat skialpové výpravy na Alphubel (nebo se k nim i přidat). A pokud vás výhledy neomrzí, můžete tu trénovat funcarve na dokonale rovné modré sjezdovce. 

Nižší patro je pak plné různých zajímavých míst – kromě zmíněných volných terénů pod Felskinnem najdete v této části areálu scénicky přitažlivý žlab padající ze sedla Egginerjoch. Odtud se můžete vydat na velmi lehkou skialpovou nebo i pěší túru na slavnou chatu Britanniahütte. Je v zimě otevřená a poskytuje dobrý cíl výletu mimo lyžařský ruch. Prostor nad stanicí Morenia je taková klasika plná měřených úseků, slalomů a funslope a také několika freeridů. Na druhé straně areálu je pak sportovní červená a parádní černá sjezdovka mezi stanicemi Längfluh a Spielboden. Odpoledne sluníčko rychle mizí za štíty čtyřtisícovek a my sjíždíme dolů. Spodní patro je poměrně dlouhé a ve srovnání s předchozími zážitky spíše průměrné, ale určitě stojí za to zastavit se ve stylové hospůdce Gletschergrotte. Sjíždíme dolů – tady na dně údolí najdete lehké výukové svahy a tenisové kurty. Zajímavý je také svah Platjen. Leží trochu stranou hlavního areálu a má pěknou širokou sjezdovku i freeridové alternativy s převýšením 700 m. 

Večer je čas na návštěvu bazénu Aqua Allalin nebo procházku po ulicích plných kaváren a restaurací. Pěkné je také samoobslužné Saaser muzeum, které vzniklo v domě bývalé fary z počátku 18. století. Ukazuje způsob života zdejší vesnice před příchodem turistického a lyžařského ruchu, můžete tu navštívit klasický byt tehdejší rodiny a na půdě domu jsou pak vystaveny památky z církevních staveb v okolí. Více informací o muzeu, lyžařském areálu a možných dalších aktivitách najdete na https://www.saas-fee.ch/en/. 

Aletsch arena – panoramatické trasy nad nejdelším ledovcem Alp

Slunná strana údolí Rhôny je na tom zjara už se sněhem trochu hůře, ovšem i tady je díky vysoké nadmořské poloze zaručen od prosince do dubna. Hlavní předností zdejšího lyžování jsou výhledy. Díky odstupu přes široké a hluboké údolí tu máte při lyžování panorama hor, kam dohlédnete. A samozřejmě budete svůj pohled pořád směřovat k masivu Dómu a špičce Matterhornu. 104 km sjezdovek je z hotelů a apartmánů v klidných vesnicích Fiescheralp, Bettmeralp a Riederalp dostupných přímo na lyžích. Do žádné z těchto vesnic nemohou auta, a tak se sem dostanete jen lanovkou z údolí. Také z toho důvodu je skipas zakoupený pro lyžařský den platný už v den předchozí, a to od 15:00. To proto, abyste se dostali nahoru a také proto, abyste si mohli zdarma zalyžovat už den předem. Platí totiž i pro večerní lyžování, které můžete využít do poloviny března na svazích nad vesničkami Riederalp a Bettmeralp. Začíná se v 15:30 a končí v 21:00. 

Další předností Aletsch areny je pohled na samotný ledovec – nejdelší alpský ledovec zapsaný na Seznamu UNESCO. Sjíždíme z Fiescheralpu nejprve krásně upravenou sjezdovkou k malebným starým domům Heimat a vyjíždíme až nahoru na Eggishorn (2 869 m). Tady je moc milá hospůdka, ideální na oběd. Slunná terasa leží přímo nad ledovcem Aletsch, který se táhne pod námi v obrovské a stále větší hloubce a nad ním se tyčí Jungfrau, Mnich a Eiger. Z Eggishornu vede dolů jen freeride (pokud je dost sněhu) a černá sjezdovka. Ta není technicky těžká a není ani moc prudká, ale zato je velmi záživná svou polohou na úzkém hřebínku vysoko nad ledovcem. Hřebínek je chráněn sítěmi, takže sice budete mít trochu závrať, ale nebezpečné to není. Po širokých převážně červených nebo modrých sjezdovkách si vykružujeme velké oblouky a sjíždíme až do Bettmeralpu. Cestou překonáváme hřebínek, pod nímž je vidět Bättmerhitta – místo, kde se můžete pěkně najíst a absolvovat zdarma lavinový kurz, zatímco se děti mohou vyřádit na snowtubingu – také zdarma. 

Jedeme nahoru lanovkou Schönbiel a dáváme si zdejší funpark i široké modré sjezdovky. Další vyhlídka na ledovec nás čeká z Bettmerhornu. Tady si taky můžeme odpočinout v muzeu s interaktivní expozicí Glacier World. Z Bettmerhornu vede panoramatická trasa po hřebeni nad ledovcem a setkává se s ní stejně krásná trasa z protější vyhlídky Moosfluh. Oblast okolo lanovky na Moosfluh je prošpikována různými atrakcemi, jako je pěší a sněžnicová cesta, sáňkařská dráha nebo dětský funpark. Celé středisko je velmi vhodné pro rodiny s dětmi – ať už díky své slunné poloze, tak i pro přehlednost terénu, snadnější tratě, množství aktivit a blízkost ubytování od sjezdovek. A kromě toho mají děti do 16 let každou sobotu lyžování zdarma.  

Západní strana areálu je zakončena kratšími svahy v členitém terénu s lanovkami Hohfluh a Riederfurka. Projíždíme okolo secesního zámečku v sedle Riederfurka. Okolo roku 1900 ho nechal postavit vysoce postavený anglický státní úředník a teď je jakožto hotel ve vlastnictví trochu výstředního horského vůdce Arta Furrera. Zastavujeme se na terase hospůdky Chüestall u Blau See a dáváme si k obědu místní specialitu, „choleru“. „Cholera“ je výtečný slaný koláč pečený z brambor, pórku, jablek a sýra, tedy z potravin, které Wallisané měli doma, když se v dobách epidemie cholery neodvažovali vylézt ven. Více informací o akcích a mapku areálu najdete na https://www.aletscharena.ch/

Článek byl zpracován ve spolupráci se Švýcarskou turistickou centrálou. Switzerland Tourism poskytuje aktuální turistické rady, tipy a inspiraci pro vaše cesty do Švýcarska. Na webových stránkách naleznete v češtině vše potřebné – inspiraci, tipy na zážitky i praktické rady pro plánování vaší cesty.