S Kačkou na Cotopaxi, Baños i do Amazonie

Musím přiznat, že tyto přejezdy během jednoho týdne s člověkem opravdu zacloumají. Střídání nadmořských výšek 4 až 4100 metrů v takovéto frekvenci a několikrát denně není určitě pro organismus nic příjemného, každopádně když vidíte všechnu tu ekvádorskou přírodu pod sebou – úžasné bělostné mraky, které se opírají o vrcholky And s výškou 4000 metrů nad mořem – dochází vám úžasem dech. Ne výškovou nemocí, ale vědomím, že tohle je opravdu zázrak přírody.

Podívejte se na kompletní fotogalerii

Přejít do galerie

Zobrazit

Santuario de Nuestra

Zobrazit

houpačka na konci světa

Zobrazit

houpačka na konci světa

Zobrazit

ekvádorské děti

Tolik rozdílných scenérií, kolik jsem viděla za jeden jediný týden zde, to jsem doposud nikde nezažila. Ekvádor je naprostá perla a každý milovník přírody to musí ocenit. Jen si na něj, prosím, dejte víc času než já. Ekvádor si ho rozhodně zaslouží.

Vulkán Cotopaxi na cestě z Quita do Baños 

Vulkán Cotopaxi (5897 m) sice není nejvyšším ekvádorským vrcholem, zato je nejnavštěvovanější. Ve stejnojmenném národním parku je k vidění také vulkán Sincholagua, hory Rumiñahui a Morurco i jezera a řeky v nadmořské výšce nad 3500 metrů. Je to impozantní místo s nezapomenutelnými výhledy. Vrchol Cotopaxi je oblíbený pro možnost vyjet autem poměrně vysoko, a to až ke kótě 4600 metrů, a také pro svůj ikonický, takřka dokonale kuželovitý tvar. Cotopaxi patří mezi nejvyšší aktivní sopky na světě. Aktivita je zde zaznamenávána velmi nepravidelně, naposledy soptil v roce 2016.

Výstup na horu Cotopaxi je samozřejmě s patřičnou výbavou a placeným průvodcem možný. Zdarma bez průvodce můžete vystoupat k horské chatě (refugio) José Rivas ve výšce 4864 metrů a dále už jen s agenturou (to je třeba zarezervovat alespoň týden dopředu a počítat se základní cenou za dva dny s přespáním a dopravou z Quita na místo a zpět okolo 300 USD na osobu). Ideální je vyrazit brzy ráno, protože odpoledne se může zatáhnout a neuvidíte nic. Nejlepší období pro návštěvu parku je od června do října, kdy méně prší.

Pokud přijedete ve špatný měsíc, nemáte výbavu, rezervovanou agenturu nebo peněz nazbyt nebo prostě jen spěcháte a nemůžete dát dva dny výstupu na tuto sopku, nemějte obavu. Tenhle úžasný sopečný vrchol na trase z města Quito do Baños uvidíte opakovaně. Je to vrchol, který doslova fascinuje, a to i jen ze silnice a velké vzdálenosti. 

Boží laguna Quilotoa

Tahle naprosto boží sopečná laguna vznikla v kráteru vybuchlé sopky, a to před 800 lety. 

Průměr laguny je 3 kilometry a pohled na okolní kopce a vodní hladinu je pohádka. Strmé skalní stěny kráteru padají do jeho hlubin z výšek až přes 400 metrů. Nejvyšší vrchol sopky Quilotoa je ve výšce 3914 metrů a na vrcholu kráteru se nachází turistická, přesto roztomilá vesnička Quilotoa, do níž dojedete jak autem, tak i krkolomně autobusem. Hned pod vyhlídkou je i parkoviště (asi 5 minut chůze). Z vyhlídky se dá sejít až přímo k vodě po turistické cestě, která tam i zpět dohromady měří asi 3 km. Je to ale velké převýšení, takže to zabere cca dvě hodiny chůze. Populární trasa vede i kolem celé laguny po obvodu kráteru, a to bez většího převýšení. Tato cesta měří celkem 5,5 km. Při vjezdu do vesnice zaplatíte poplatek 2 USD na osobu, platba pouze hotově a je zde nutné uvést číslo ID dokladu.

Laguna je fakt zážitek a za tu cestu, tedy jízdu po silnici, při které vás čeká překonání průsmyku ve výšce 4000 metrů, opravdu stojí. 

My jsme sem dorazili se stmíváním, takže jsme poznali zimu zdejších nocí a prohlídku laguny si nechali až na ráno následujícího dne. Skvělá volba, protože sluníčko stálo při nás a od rozednění byla obloha azurově modrá. Ve vodě laguny Quilotoa se nachází rozpustné minerály, které zejména při slunečním svitu barví vodu do zelena. Vulkán naposledy soptil někdy ve 13. století.

Baños de Agua Santa 

Baños, celým jménem Baños de Agua Santa, je jedna z vůbec nejoblíbenějších ekvádorských destinací, o čemž se můžete přesvědčit stejně jako já, pokud sem zamíříte o ekvádorských školních prázdninách. Nenajdete zde téměř žádné volné ubytování! Jméno v překladu znamená Lázně svaté vody a nachází se v nadmořské výšce 1830 metrů v údolí vulkánu Tungurahua coby vstupní brána do zelené Amazonie. 

Kromě nádherného městečka obklopeného svěžími zelenými kopci je cílem návštěvy tohoto města hlavně možnost vyrazit do některého z místních termálních koupališť s horkými prameny (vstup 3–4 USD na den). Dále je zde spousta aktivit pro turisty – zooparky, dinoparky, různé vyhlídky, možnost vyrazit na raft na řeku Pastaza nebo ochutnat místní vyhlášenou specialitu – pečené morče cuy na zdejším trhu. Tohle ekvádorské město má nezaměnitelnou atmosféru nejen ve dne, ale i v noci! Doporučuji toulky centrem města, ochutnávku všeho možného dobrého, pohled na kostel Nuestra Señora del Rosario de Agua Santa i obyčejný život místních lidí.

Vodopád Pailón del Diablo

Co musí zažít naprosto každý návštěvník tohoto města, to je asi 30 minut jízdy autem nebo hodinu autobusem od Baños vzdálený neskutečně krásný vodopád Pailón del Diablo. Doporučuji přijet sem v brzkých ranních hodinách, kdy to zde budete mít víceméně sami pro sebe. Vodopád Del Diablo zahrnuje vlastně vodopády tři, které díky stejné síle, jakou padají, tvoří jeden mega působivý vír. Cesta k pokladně zabere dobrých 15 minut prudkého sestupu, u vstupného zaplatíte pouze hotově, nikoliv kartou, ideálně drobnými mincemi. Vstupné jsou dva dolary dospělí, jeden dolar dítě. Poté vstoupíte opravdu do ráje. Neskutečné zelené kopce všude kolem vás, nádherné květy, ještě nádhernější listy, kolibříci, pestrobarevní motýli, vážky… 

Můžete sestoupit stezkou k hladině řeky, do které vodopád dopadá. Ta je otevřená teprve nedávno, takže úplná novinka. V této řece se můžete vykoupat, což je opravdu osvěžující zážitek, který doporučuji všem. No a poté se vydáte opačným směrem, tedy vzhůru. Jdete k hlavnímu epicentru všeho toho hluku a vodního aerosolu, který se stupňuje až do bodu, kdy jste od hlavy k patě durch mokří. Neuvěřitelná síla vody, její zvuk, její dopad pod vás, její úžasná barva od vrcholku vodopádu až po jezerní hladinu, se kterou se spojí. Cesta k hornímu můstku je opravdu krkolomná, celá se musí jít v podřepu, přičemž větší z nás se musí opravdu plazit. 

Ekvádorské Las Vegas

Ne všechny atrakce města jsou úplně to pravé. Mám na mysli „ekvádorské Las Vegas“. Atrakce pro turisty v podobě houpaček, vyhlídek ve tvaru rukou, nohou nebo srdcí (jo, přesně tak jsou místní fotopointy postavené), které jsou v nočním kabátě osvícené neonově. Je to kýč a vrchol nevkusu, zejména ve chvíli, kdy vás v kopci míjejí osvětlené turistické autobusy, z jejichž reproduktorů se line šílená hlasitá hudba, všechny blikají a svítí široko daleko. Vybaví se vám jedno jediné slovo – PEKLO! Je vám z toho až do pláče, nicméně i to je Baños, potažmo celý svět. Je to odvrácená strana ráje, kterou má bez výjimky každé místo planety. Je to město, které se chopilo své byznys příležitosti a neuvěřitelné atraktivity pro turisty. 

Vyhlídka Manos de la Pachamama je jedna ze stovky turistických atrakcí v Baños a nachází se ve Vuelo del Condor, asi 20 minut jízdy autem od města. Jezdí sem i turistické autobusy.

Jedná se o paže s rukama (každá je 25 metrů dlouhá), propojené skleněným mostem. Uprostřed je anatomické srdce, kterým můžete projít, a to v procházce o délce 64 metrů. Pod vámi se objeví nádherné zelené údolí, řeka Ulba a národní parky Sangay a Langanates. Je to kýč jako bič, ale aspoň jedna vyhlídka se zde zažít musí, takže jsem zvolila tu nejvíc srdeční, co to šlo. Vstupné je 5 USD, je možné platit jak kartou, tak i cash (dokonce zde rozměníte i stodolarovku) a buď jdete v ponožkách, nebo vám půjčí návleky.

Hned vedle je obrovská houpačka, asi nejdražší aktivita, která je zde k mání: jedno zhoupnutí vyjde na 20 dolarů. Dostanete k tomu na záda obrovský batoh, na hlavu helmu a jste přikurtováni. Samozřejmostí je i odborný výklad jak na to a co kdyby, ale obávám se, že kdyby nastalo „co kdyby“, výklad, helma ani parašutistický batoh na zádech vám nepomůžou. 

No a pak už se jenom za mohutného povzbuzování, potlesku a pak výkřiku zděšení smíchaného s obrovskými „juchů“ všech přihlížejících zhoupnete nad údolím. 

Pro mě byl obrovský adrenalin jen na to koukat! To je naštěstí zdarma, bez nutnosti helmy a batohu na zádech.

Horká a dusná a nádherná Amazonie

Že je Amazonie to nejlepší z Ekvádoru, to jsem samozřejmě věděla, ale že ji lze zvládnout během týdne v Ekvádoru se současnou ochutnávkou všeho ostatního, to by mě ani ve snu nenapadlo! Ochutnávka skutečné Amazonie nebyl žádný povrchní přesun někde do Baños, jež se označuje jako vstupní brána Amazonie, ale opravdu do hluboké džungle, kam se dostanete cestou, která ještě před 14 dny neexistovala. 

Amazonie nebo také „El Oriente“ je nížinnou oblastí deštného pralesa ve východní části Ekvádoru a představuje téměř polovinu celkové rozlohy této jihoamerické země, přičemž zde žije méně než 5 procent obyvatel Ekvádoru. Tato Amazonie je jedním z nejbohatších ekosystémů na světě – bylo zde popsáno 1600 druhů ptáků, 415 obojživelníků a více než 4500 druhů orchidejí. Mezi světové unikáty patří hlavně rezervace Cuyabeno a národní park Yasuní, kde se stále objevují nové druhy živočichů a na jejichž území pobývají dosud nekontaktované původní indiánské kmeny.

I jednodenní ochutnávka ekvádorské džungle mi stačila, abych se přenesla do úplně jiného světa. Do světa, kde jdete cestou necestou v půjčených holínkách, brodíte se přes hnědé řeky s očima na stopkách, zda se někde v tom jílovitém bahně, ve kterém vám holínky zůstávají, nepohne had nebo pavouk, kde vás sžírá zaživa tisícovka krvelačných komárů a jiného bodavého hmyzu, kde vás dusí extrémní vlhko a extrémní horko po vydatném dešti, který skončil prakticky ve stejný moment, kdy jste auto na konci cesty zaparkovali. To horko a dusno se nedá slovy popsat, stejně tak lepkavý pot po celém těle. Tisíckrát si zabiju komára přímo na čele a stejně tolikrát si rukou setřu pot a špínu z obličeje ještě víc špinavou rukou. Jenže pak vidím proud divoké řeky, úžasné stromy a ještě úžasnější motýly, kteří mi kmitají kolem hlavy, a občas se z džungle vynoří kluk nebo tři s mačetami, ale žádný strach nemám. I když to jsou potomci lovců lebek, mají na sobě čínská trika a účet na Facebooku. 

Za Shuary, lovci lebek

Samostatnou kapitolou Amazonie jsou pro mě Shuarové, indiánský kmen u nás známý díky pánům Zikmundovi a Hanzelkovi a jejich knize Za lovci lebek. Shuarové prosluli tzv. tzanzou, tedy uřezáváním a zmenšováním lebek svých nepřátel, které během obřadů louhovali a následně zavěšovali na svůj krk nebo oštěp s vidinou toho, že síla mrtvého vejde do nich. 

Nejširší nabídku průvodců a map Ekvádoru (turistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Je až neuvěřitelné, že dědeček našeho usměvavého 44letého průvodce Antonia v čínském triku a se samsungem v kapse ještě lovil lebky! Toho už se ale v dnešní době bát nemusíte, už je to pár let, co je lovení lebek a jejich louhování v celém Ekvádoru přísně zakázáno a místní to respektují. Každopádně dostat se až k lidem, kteří ještě žijí maximálně postaru, jak to jen jde, to je opravdu těžké. Pokud se do Amazonie vydáte s někým, kdo je s místními lidmi pracovně v kontaktu, zná je a opravdu je schopný protáhnout vás až k původnímu kmenu, je to zážitek, který byste si za žádnou cenu neměli nechat ujít. 

Samozřejmě už vás nemůže překvapit, že i místní děti mají v džungli svoji školu, že na nohou mají plastové růžové žabky jako vy a že je nejvíc zajímají vaše sluneční brýle a telefon. Doba jde prostě dopředu pořád a každý vstup turisty do Amazonie tohle prostředí mění. No a já si právě díky nejmenším obyvatelům Amazonie odnáším z tohoto prostředí nejkrásnější ekvádorské vzpomínky. Být zhruba dvě hodiny obklopená těmi nejmenšími, jejich nadšením, úsměvy, očividnou radostí z toho, že mě vidí, že je pohladím po vlasech nebo vezmu do náruče, že s nimi zajdu zchladit poštípané nohy do řeky – to je opravdu nepopsatelný zážitek. Ty děti od vás nechtějí peníze ani dárky, jsou vděčné za vaši přítomnost a za to, že jim věnujete čas. Tohle je věc, kterou už dneska ve světě moc nevidíte. Doufám jen, že tahle nezkažená krásná tvář Amazonii vydrží co nejdéle.