„Má-li země krásné jméno, bude lidi přitahovat.“ Vzdálený a neznámý, ale okouzlující největší ostrov, skrývající tajemný svět plovoucích ledových ker, fjordů, ledovců, inuitské kultury a inspirující přírody, to je “země lidí” Kalaallit Nunaat … Grónsko.
Jsme v srdci Turecka ve městečku Sultanhan, kde obdivujeme největší ze zachovalých karavanserajů v Turecku. Obcházím ještě zvenčí karavanseraje kvůli celkovému snímku, když mě anglicky zdraví usměvavý Turek a zve mě do jakési dílny plné koberců.
Nikdo asi přesně neví, kolik ostrovů mají Řekové. Nicméně mezi nejzajímavější z údajných 777 určitě patří ty z kykladského souostroví.
V nejlepším světle pozdního odpoledne pobíháme po horském svahu mezi ruinami antického města Sagalassos a fotíme znovuvztyčené sloupy, očištěné reliéfy, zborcené zdi nebo jen hromady omšelých kamenů, které kdysi jistě tvořily nějaký ušlechtilý architektonický tvar.
Na kolech máme najeto asi 300km a dnes máme namířeno z městečka Kassese do národního parku Queen Elizabeth.
Do našeho hotýlku v Burse přišel seriózní pán v obleku a ptá se nás: „Nechcete vidět představení tančících dervišů? Je to jen o dvě ulice dál, začátek ve 21 h a vstup zdarma.“ Z pána se vyklubal profesor místní univerzity, který má na starosti propagaci nového kulturního centra. V devět už sedíme na kobercích v krásně opravené secesní hale s dřevěným balkóny. Muži sedí dole, ženy nahoře na balkónech. Na parketě víří za zvuků rytmické hudby dervišové v dlouhých širokých sukních.
Afrika není jen světem kmenové hierarchie a divokých zvířat. V Etiopii, která nebyla nikdy kolonizována, poznáte, že i černý kontinent má svou bohatou historii a sofistikovanou kulturu.
Slečna rozkládá jeden hedvábný šátek za druhým: „Tohle je 100% hedvábí, ruční práce. Jsou tkané tady v Burse – vidíte tu značku?“ Prohlížíme nádherné šátky, šály a pashmy z jemňoučkého hedvábí, v nepřeberném množství vzorů a barev. Obchůdky s nejlepším hedvábím dnes zabírají celý prostor Koza Han, starého bazaru s hedvábím.