Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Kouřící hora. Mexický Romeo tu stojí od té doby, kdy po návratu z války našel svou milovanou Ixtaccíhuatl mrtvou. Dívka zemřela žalem nad domnělou smrtí svého bojovníka. Je to už velmi dávno, kdy se Popocatépetl postavil na stráž k jejímu loži a pozvedl ohnivou kouřící pochodeň na její počest.

Syrové RRR, hluboké HO, nespoutané SS. Jméno přisoudil zemi Kryštof Kolumbus, když v roce 1502 přistál u jejích břehů, protože se mu zdálo, že zdejší pobřežní vody jsou hluboké (šp. hondo=hluboký).

Hora křížů Dnes absolvujeme dlouhý přesun z Varšavy do Rigy (760 km). Litvou proto zatím jen projíždíme a prohlídku dvou historicky nejdůležitějších měst Vilnius a Kaunas si necháváme až na zpáteční cestu. Zastavujeme se pouze v podvečer u Hory křížů, ležící přibližně 10 kilometrů severně od města Šiauliai poblíž silnice na Rigu. Hora křížů (Kryziu kalnas) je nejvýznamnějším poutním místem celé Litvy. Na dvou kopcích tady stojí ne tisíce, jak se uvádí, ale podle našeho odhadu snad milióny křížů. Kříže jsou vyrobeny z různých materiálů, některé jsou vyřezávané, bohatě zdobené, jiné jednoduché dřevěné, ty menší jsou zavěšeny spolu s růženci na těch velkých… Důvody, proč sem lidé kříže nosí jsou různé – některé jsou čistě náboženské, jiné sem byly umístěny jako vzpomínka na zemřelé. Hodně křížů připomíná památku těch, kteří byli deportováni na Sibiř.

Nejznámější ulicí St. Peterburgu je Něvský prospekt. Tato třída je dlouhá 4,5 kilometru, začíná u budovy Admirality a končí u Kláštera Alexandra Něvského. Nachází se na ní spousta obchodů a kaváren, ale také několik kostelů a paláců.

Vilnius Noční přejezd ze St. Peterburgu až do Litvy, dlouhý 950 kilometrů, se nám ještě protáhl o sedm hodin čekání na ruských hranicích. Nebylo před námi sice ani deset aut, ale ruské celnice bez úplatku očividně nikam nespěchaly. Do Vilniusu jsme proto značně unaveni dorazili později, než jsme původně předpokládali.

Makedonci jsou na Ohrid a okolí právem velmi hrdí a nazývají jej „Ztracená perla Balkánu“. Je to docela přiléhavé, protože i když sem jezdí více zahraničních turistů než do jiných částí této země, stále je to místo poměrně neznámé a turistickým ruchem vcelku nedotčené.

Ostatně klasická japonská kultura – divadlo Kabuki. Říkají mu Kabuki-za. Tedy za čím to je, to jsem se nedozvěděl, ale chtějí to takhle slyšet, když vám to mají ukázat. Pro jistotu ještě ukážou na prospekt s obrázkem typického herce, aby nabyli jistoty, že je to to, co opravdu chcete. Nebylo.

Do Rožňavy na východním Slovensku jsme dorazili asi v půl třetí v noci, když zde zrovna zavíraly diskotéky. Přišel k nám nějaký muž a nadšeně nám sděloval: „Vás já znám. Vy ste boli pred trema rokama v Popradu, nie?“ Bohužel nedokážu zachytit ten charakteristický přízvuk. Zní úplně jinak než ta slovenština, na kterou jsme zvyklí z televize.Místní dialekt je mnohem bližší staroslověnštině než „oficiální“ slovenština. Muž byl zřejmě opilý, ale když jsme mu neodpovídali, přestal si nás všímat a pokračoval dál autobusem do Košic.

Nemáte v cizí zemi kde bydlet a nechce se vám spát po parcích a plážích? Vaši situaci vyřeší Hospitality Club. Ubytování v suchu a teple u hodných lidí. Je důvod se něčeho obávat?