Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Pojďte se podívat do Amritsaru v Paňdžábu (západní Indie), hlavního města Sikhů. Ti jsou jedni z nejpříjemnějších lidí Indie. Vždy pomohou a strávíte s nimi příjemné chvíle!

Kdo patří k vyznavačům bílých vrcholků a šikovných „létajících“ prkýnek, nechť se vydá na daleký sever do bílé krajiny. Sny máme přeci pro to, abychom si je plnili.

Jihoafrickou republiku jsme navštívili na 25 dní. Dostali jsme se do těsné blízkosti velryb a setkali s kompletní velkou pětkou (slon, buvol, nosorožec, lev a leopard). Byl to „svět v jedné zemi“.

Když cestujeme, tak máme každý den svůj domov jinde. Jednou třeba na jezeře, jednou ve velkoměstě a jindy mezi Tibeťany ve vysokých Himalájích. Ať je to kdekoliv, je nám dobře. Zde je pár postřehů.

Čím dříve začne člověk poznávat různé kouty země, tím lépe. Aničce Šťastné je 12 let a zpracovala pro Hedvábnou stezku svůj cestopis ze Solných komor. Znáte i vy dítě, které už rádo cestuje a navíc rádo píše či fotí? Vybídněte ho, ať se stane naším spolupracovníkem jako Anička!

Cestování je možnost, jak získat nový pohled na staré věci.

Krvavé zvyky se úzce propletly s křesťanskou vírou, ale život Torajů dál zůstává plný bizarních zvyků a rituálů. Bez ohledu na turisty a okolní svět probíhají na indonéském ostrově Sulawesi pohřební ceremonie, při nichž se smutek nad ztrátou blízkého mísí s radostí, že dosáhl nejvyššího stupně svého rozvoje.

Ondřej Krátký jede na Balkán.

Před cestou se poraďte v prvé řadě se svým praktickým lékařem, očkovacím centrem (např. www.ockovacicentrum.cz) nebo centrem cestovní medicíny. Tento text nemůže a nechce nahradit odbornou konzultaci. Doporučujeme kontaktovat raději alespoň dva zdroje, protože z vlastní zkušenosti víme, že někteří praktičtí lékaři mají informace staré mnoho let, případně vycházejí z nespolehlivých zpráv masových médií, a jejich rady se zásadně liší. Při zjišťování informací o očkování také mějte na paměti, že různí lékaři zastávají různé postoje vůči očkování obecně. Obracejte se proto raději na specialisty na cestovní medicínu.

Co dál? Po chvíli mám jasno: půjdu směrem na Moháč, stůj co stůj. Dopíjím, s výčitkami nechávám prázdnou láhev u škarpy na autobusové zastávce a mašíruji temnou nocí jako zverbovaný hajduk.

Dneska něco o učení. Hlavní rys je, že pořád něco odpadá. Snad ještě nebyl týden, kdy by aspoň půlka vyučování neodpadla. Mě to sice nevadí, protože si vždycky najdu něco, co dělat, minimálně polovině dětí to taky nevadí – to je samozřejmé, komu by vadilo, že odpadá škola. Ale projevuje se to na jejich znalostech.

Ráno jsem dostal nabídku, že můžu pokračovat dál po řece loďkou do vesnice Marraganti za 30 dolarů, ale rozhodl jsem se jít pěšky. Ptal jsem se na stezku a indiáni mě zrazovali od úmyslu jít pěšky do Puerto Obaldía, že se o to asi před 4 lety pokoušel nějakej Mexikánec, ale že se po 4 dnech vrátil. Vysvětlili mně, že musím projít vesnice Bihia, Kaleta a Marraganti. Sešel jsem k řece, přes kterou jsem se musel přeplavit, a čekal jsem na příhodnou loďku. Bylo mně dost blbě, asi jsem měl horečku, všechno se se mnou začalo točit, musel jsem si sednout na batoh. Bylo zatažený ráno, zeptal jsem se indiána, jestli bude dneska pršet, znalecky zachmuřil oko, podíval se k obloze a zakroutil hlavou, že rozhodně né. Nechal jsem se převést na druhý břeh řeky a hned jsem vyrazil po stezce džunglí, ještě jsem viděl poslední chýše ve vesnici, když se spustil tropickej liják.

V tomto článku o Uzbekistánu přinášíme soubor zajímavých poznámek o životě lidí v této mladé středoasijské republice. Přestože k ekonomické stabilitě a prosperitě má Uzbekistán ještě daleko, není práce a prezident Karimov vládne autokratickým způsobem, lidé stále září zlatým úsměvem. Málokdo totiž nemá alespoň jeden zlatý zub! A jak se v této zemi žije cestovatelům, které všude vítají nápisy „Choš Kelibsis“ (Vítejte)?

Každoročně se Surin, ospalé provinční město ležící necelých 500 kilometrů východně od Bangkoku, mění ve sloní festival. Ten se zde koná už déle než 40 let. Nikde jinde nemůžete vidět tolik zvířecích obrů na jediném místě pohromadě.