Cestování podle aktivit

„Říkají tomu Manhattan z písku! Tam nikdo nejezdí! Je to konec světa!  Místní jsou hrdý a nikoho si k sobě nepustí!“ Tohle všechno jsem slyšela o Megdaz, vesnici ukryté v hlubokém údolí v centrální části Vysokého Atlasu. Několik let jsem ji měla na cestovatelském seznamu, takže když se na konci února v mém kalendáři objevilo pár volných dní, vytěsnila jsem varování, že silnice je po deštích nesjízdná, sebrala auto a vyrazila.  

Tři kluci z rozdílných prostředí, které spojila jedna vášeň pro dálkové pochody a touha dojít až na samotný světa kraj. Ivan Mitrus, Jakub Šolc a Daniel Pumr se vydali pěšky napříč Chile, jednu z nejdelších a nejrozmanitějších zemí vůbec. Zážitky z letošní cesty teď představí publiku vůbec poprvé, a to v rámci cyklu cestovatelských přednášek Diáky v pražském kině Aero v úterý 23. září od 20:30.

Gerona – španělsky Girona, je provincie, která dokáže překvapit. Většina turistů ji zná jen jako letiště cestou k moři na Costa Brava. Přitom, když sednete na kolo, zjistíte, že Girona je víc než jen pláž – Pyreneje na dosah, středověká města, vinné stezky a kilometry tras bez aut.

Loni jsem 10 dní jezdil sám na kole po Španělsku a moc se mi ten model zalíbil. Letos jsem vyrazil na Slovensko. Proč tam? Důvod je jednoduchý. Jsem narozen jako Čechoslovák, v mládí jsem prohlížel mapy Československa a snil o cestách těmi dalekými kraji, a byl jsem tam jen párkrát. Země z jedné strany tak blízká, ale přitom neznámá. Navíc jsem tam nebyl už dlouhých 15 let.

Hledáte pěší výlety, které budou bavit nejen vás, ale i vaše děti? V Německu najdete desítky Family Friendly Trails – tras, které spojují přírodu, dobrodružství i poznávání. A hlavně – děti si je zamilují.

Existuje legenda o jednom indiánském kmeni v Jižní Americe, který svým nepřátelům stínal hlavy a následně je vystavoval jako trofeje nebo talismany k zastrašení ostatních. Kousek od civilizace v džungli dnes můžeme navštívit vesničku dávných bojovníků a pohlédnout do jejích tradic.

Zaragozu, centrum historického území Aragonie na severovýchodě Španělska, utvářely dvě odlišné kultury – křesťanská a arabská – i události, které psaly historii celého Iberského poloostrova.

Severní Španělsko má něco, co jinde jen těžko najdete – divoké pláže, mlžné lesy, staleté kláštery i městečka, kde jako by se zastavil čas. Vydejte se s námi do srdce přírodního parku Oyambre, zavítejte do elegantní Comillas, rybářského San Vicente de la Barquera a nechte se unášet historií na Cestě císaře Karla V.

Švýcarský kanton Graubünden není jen největší v zemi, ale také jeden z nejpestřejších. Je to místo, kde se přírodní scenérie střídají s kulturním dědictvím tak plynule, až máte pocit, že jste na několika výpravách zároveň. Můžete tady šlapat horské traily, pít pivo v 1600 m. n. m., nebo fotit viadukty jako z pohádky.

Míst, kde proudí tzv. bílá léčivá energie, je v ČR mnoho. Výběrem nabízíme alespoň několik, jež by neměla uniknout vaší pozornosti, zajímáte-li se o věci duchovní povahy a pobýváte-li zároveň rádi v přírodě. Mnohá jsou vhodná i pro výlety s dětmi a většina nabízí možnost pěší či cykloturistiky v okolí.

Lucern není jen malebné švýcarské město u jezera – je to brána do světa, kde se historie, příroda a lidská odvaha propojují do jedinečného zážitku. Ať už míříte za dechberoucími výhledy, vysokohorskými túrami nebo kulturními příběhy starými jako konfederace sama, Lucern a jeho okolí vás překvapí na každém kroku.

Pamír Trail dlouhý přes 1300 km tádžickou divočinou ještě nikdo nepřešel celý – až do chvíle, kdy se do výzvy pustily Míša Hrdá a Martina Merisi. Za 69 dní překonaly neprošlapaný terén, sesuvy půdy i náročné podmínky. V rozhovoru se dozvíte o složité přípravě, setkáních s místními, i o tom, co všechno znamená vydat se do jedné z nejodlehlejších oblastí.

Kdysi spal na ulici, zadlužený a na dně, bez cíle i naděje. Dnes má za sebou tisíce kilometrů pěšky napříč kontinenty, přechod Jižní Ameriky i rekordní trasu kolem Československa. Cestovatel a dobrodruh, který prošel tmou, vypráví o tom, jak ho putování proměnilo, proč jsou hory jeho terapií a co ho naučil život na hraně.

Řeka tady zapomněla, co je to jediné koryto. Voda se tu větví do desítek, možná stovek ramen, proplétá se mezi ostrovy rákosí a podmáčenými loukami a vytváří tak komplikovaný vodní labyrint, který se neustále mění – proto se mu přezdívá „Polská Amazonie“ – poslední místo v Evropě s takto divoce meandrující řekou.

Jižní část bolívijského Altiplana, to je surrealistická krajina téměř čtyřtisícového vysokohorského plató, z něhož vystupují dřímající vulkány s bílými čepičkami, mezi nimiž se modrají jezera pokrytá růžovými hejny pelikánů. Jinak je tu ticho a klid. Nikde nikdo, jen pár osamělých kaktusů a osad, kde čas stojí.