Cestování podle aktivit

Severní Portugalsko je milé a hornaté a směrem k východu stále sušší a divočejší. Kastilie představ je suchá a horká, ale ta skutečná je na začátku května větrná, chladná a zelená. Mezi nádhernými pulsujícími městy najdete vylidněné zoufalé vesnici ztracené v lánech pšenice. A za dvěma řetězy hor osobitá Galicie se svou starobylou metropolí, do které klopýtají masy novodobých poutníků.

Jihovýchod se vyznačuje zdánlivě nekonečnou rovinou rozdělenou na nespočet malých políček a dlouhých vesnic okolo silnice. Města jsou daleko od sebe, ale večer pulsují veselým neopilým životem. A směrem k jihu začínají lesy a potom i hory.

Na polsko-běloruské hranici se rozkládá jedno z nejpozoruhodnějších míst Evropy – Białowieski Park Narodowy (Bělověžský národní park). Jde o poslední zachovalý nížinný prales na kontinentu, zapsaný na seznam světového dědictví UNESCO a chráněný také jako biosférická rezervace. Duby, javory či habry zde rostou do neuvěřitelných rozměrů a mezi nimi se potichu pohybují vlci, jeleni, rysi – a především největší evropský savec – zubři.

Polsko je velké a živelně se rozvíjí, jako jedna z mála zemí současné Evropy. A také je dost rovinaté a většinou ne moc hustě osídlené, proto by pro silniční kolo může být ideální. Letos vyrážím právě tam, alespoň do jeho jihovýchodní poloviny. Horní Slezsko je úžasná mozaika velkoměst, průmyslových areálů, ploch nikoho, dělnických kolonií, sídlišť. Autentická oblast bez naleštěné fasády.

„Říkají tomu Manhattan z písku! Tam nikdo nejezdí! Je to konec světa!  Místní jsou hrdý a nikoho si k sobě nepustí!“ Tohle všechno jsem slyšela o Megdaz, vesnici ukryté v hlubokém údolí v centrální části Vysokého Atlasu. Několik let jsem ji měla na cestovatelském seznamu, takže když se na konci února v mém kalendáři objevilo pár volných dní, vytěsnila jsem varování, že silnice je po deštích nesjízdná, sebrala auto a vyrazila.  

Tři kluci z rozdílných prostředí, které spojila jedna vášeň pro dálkové pochody a touha dojít až na samotný světa kraj. Ivan Mitrus, Jakub Šolc a Daniel Pumr se vydali pěšky napříč Chile, jednu z nejdelších a nejrozmanitějších zemí vůbec. Zážitky z letošní cesty teď představí publiku vůbec poprvé, a to v rámci cyklu cestovatelských přednášek Diáky v pražském kině Aero v úterý 23. září od 20:30.

Gerona – španělsky Girona, je provincie, která dokáže překvapit. Většina turistů ji zná jen jako letiště cestou k moři na Costa Brava. Přitom, když sednete na kolo, zjistíte, že Girona je víc než jen pláž – Pyreneje na dosah, středověká města, vinné stezky a kilometry tras bez aut.

Loni jsem 10 dní jezdil sám na kole po Španělsku a moc se mi ten model zalíbil. Letos jsem vyrazil na Slovensko. Proč tam? Důvod je jednoduchý. Jsem narozen jako Čechoslovák, v mládí jsem prohlížel mapy Československa a snil o cestách těmi dalekými kraji, a byl jsem tam jen párkrát. Země z jedné strany tak blízká, ale přitom neznámá. Navíc jsem tam nebyl už dlouhých 15 let.

Hledáte pěší výlety, které budou bavit nejen vás, ale i vaše děti? V Německu najdete desítky Family Friendly Trails – tras, které spojují přírodu, dobrodružství i poznávání. A hlavně – děti si je zamilují.

Existuje legenda o jednom indiánském kmeni v Jižní Americe, který svým nepřátelům stínal hlavy a následně je vystavoval jako trofeje nebo talismany k zastrašení ostatních. Kousek od civilizace v džungli dnes můžeme navštívit vesničku dávných bojovníků a pohlédnout do jejích tradic.

Zaragozu, centrum historického území Aragonie na severovýchodě Španělska, utvářely dvě odlišné kultury – křesťanská a arabská – i události, které psaly historii celého Iberského poloostrova.

Severní Španělsko má něco, co jinde jen těžko najdete – divoké pláže, mlžné lesy, staleté kláštery i městečka, kde jako by se zastavil čas. Vydejte se s námi do srdce přírodního parku Oyambre, zavítejte do elegantní Comillas, rybářského San Vicente de la Barquera a nechte se unášet historií na Cestě císaře Karla V.

Švýcarský kanton Graubünden není jen největší v zemi, ale také jeden z nejpestřejších. Je to místo, kde se přírodní scenérie střídají s kulturním dědictvím tak plynule, až máte pocit, že jste na několika výpravách zároveň. Můžete tady šlapat horské traily, pít pivo v 1600 m. n. m., nebo fotit viadukty jako z pohádky.

Míst, kde proudí tzv. bílá léčivá energie, je v ČR mnoho. Výběrem nabízíme alespoň několik, jež by neměla uniknout vaší pozornosti, zajímáte-li se o věci duchovní povahy a pobýváte-li zároveň rádi v přírodě. Mnohá jsou vhodná i pro výlety s dětmi a většina nabízí možnost pěší či cykloturistiky v okolí.

Lucern není jen malebné švýcarské město u jezera – je to brána do světa, kde se historie, příroda a lidská odvaha propojují do jedinečného zážitku. Ať už míříte za dechberoucími výhledy, vysokohorskými túrami nebo kulturními příběhy starými jako konfederace sama, Lucern a jeho okolí vás překvapí na každém kroku.