Města

Nad Tatrou sa blýská, hromy divo bijů” – zpívají Slováci ve své hymně. Když seshora vidím přibližující se Emiráty, odhaduju, že místní hymna bude znít nějak jako “Nad pouštíííí je prach a nic neníííí viiiidět”. Kvůli prachu pod námi skoro nevidím ani Perský záliv, od kterého se přibližujeme k pevnině. Dost vybledlý odstín modré přechází ve stejně vybledlou hnědou. Ta hnědá jsou Emiráty. Jakmile překračujeme hranici pobřeží, začínám matně rozeznávat budovy.

Polsko je velké a živelně se rozvíjí, jako jedna z mála zemí současné Evropy. A také je dost rovinaté a většinou ne moc hustě osídlené, proto by pro silniční kolo může být ideální. Letos vyrážím právě tam, alespoň do jeho jihovýchodní poloviny. Horní Slezsko je úžasná mozaika velkoměst, průmyslových areálů, ploch nikoho, dělnických kolonií, sídlišť. Autentická oblast bez naleštěné fasády.

Mnoho dobrodruhů a nadšenců hor se jednoho dne rozhodne obdivovat majestátní alpské vrcholy, poklidná jezera a nádherná města Švýcarska. Společně s manželem jsem si tento sen konečně splnili a vyrazili jsme na fascinující cestu do Švýcarska. Zde si můžete přečíst pár našich postřehu z návštěvy Zermattu a Ženevy.

Pod pojmem metropole si většina z nás vybaví velká pulzující města, upravená historická centra, rozkvetlé parky či promenády plné kaváren. Hlavní město Nikaraguy je ale odlišné. Managua je krom jiného nejnebezpečnějším místem země, historické centrum chybí, cesty jsou prašné a plné každodenních nástrah. Po ulicích se příliš nedoporučuje chodit pěšky, a to nejen po setmění. Přes to všechno i Managua dokáže být svým způsobem krásná. Je protkána jakousi zvláštní revoluční atmosférou.

Na jihu apeninské boty dodnes můžeme objevovat genius loci Itálie v době její největší slávy. Najdeme tu mix divoké přírody, vzácných památek, skvělé kuchyně i ohnivě vášnivých lidí, kteří mají vše „na háku“ a přitom pro cizince srdce na dlani.