ROZHOVOR: S Danem Hálou o světě z koňského hřbetu a v hledáčku nejen Expediční kamery

Před deseti lety jsi stál u zrodu festivalu Snow film fest a před tím i Expediční kamera. Jaká byla motivace pro jejich vznik?

Hlavní myšlenkou festivalu bylo a je dostat ty nejlepší filmy z celého světa k divákům do měst po celé republice. Jde často o výjimečné snímky, které je možné vidět jen na festivalech v zahraničí nebo v Praze a v Brně. Po několika setkáních z toho vyrostl jedinečný koncept festivalu Expediční kamera, který letos oslaví kulatiny. Původně jsme neuvažovali o víc jak osmnácti městech, ale trochu se nám to „kouslo“ a hned první ročník proběhl v 51 městech a teď jich je už 200.

Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Proč lidé točí filmy o výstupech na osmitisícovky? Nestačí jim, že to je riskantní i bez filmování?

Myslím, že za tím je snaha dát tomu ještě další smysl, že se chtějí podělit o svoji zkušenost, o to dobrodružství. Vytváří tím přidanou hodnotu. V tu chvíli má smysl dělat film, protože je to v dnešní době nejsilnější audiovizuální zážitek.

Jak se filmy na festivalech liší od běžných filmů v TV a kině a od dokumentů? Jsou bez scénáře psaného dopředu?

Často opravdu tvůrci vyjíždí za dobrodružstvím bez scénáře, a buď se dočkají nějakého zážitku nebo nedočkají, a pak je film třeba i o neúspěchu. Na druhou stranu si nemyslím, že by filmy na našich festivalech byly točené bez rozmyslu. Kvalitu filmu hodně udává i postprodukce. Může to být film o výpravě, při které se něco pokazí, což se zpravidla neplánuje, a musí třeba bojovat o život. Ale právě ta autenticita a síla osobního sdělení dodává filmům na divácké atraktivitě. Z mé zkušenosti mám taky dojem, že řemeslná zručnost a estetičnost filmování může ubrat na samotném zážitku a syrovosti situace.