ROZHOVOR: Petr Beránek – BASE jumping, z hrany do propasti

Petře, jak jsi se k base jumpingu dostal, jak dlouho už se mu věnuješ a kolikrát už jsi skončil?

Nejprve jsem začal s parašutismem – v té době jsem vůbec netušil, že jednou budu skákat ze skály. Parašutismus jsem dělal několik let i závodně, skákal jsem sestavy ve čtyřčlenné formaci. Na letišti člověk potká sem tam i nějakého base jumpera, slovo dalo slovo, a tak jsem se zhruba po 500 skocích z letadel, vrtulníků a balónů dostal k prvnímu skoku ze skály.

Co Ti base jumping dal a vzal?

Dal mi úplně jiný náhled na to, co je v životě důležité a co jsou zbytečné starosti – co je opravdový problém a co jsou malichernosti, a naučil mě pracovat s rizikem. Bohužel mi base jumping ale i parašutismus vzal spoustu kamarádů.

Jak dlouho trval Tvůj nejdelší volný pád a jak dlouho nejdelší, který nebyl z letadla?

To je docela složitá otázka, spoustu skoků nemám přesně změřených a záleží v čem zrovna skáču, ale dá se říci, že nejdelší skok z letadla byl kolem minuty a půl z výšky 6 kilometrů, nebo kolem dvou minut ve wingsuitu, nejdelší ze skály kolem minuty taky ve speciální kombinéze. A nejdelší volný pád, pokud se to tak dá nazvat, byl můj světový rekord ve větrném tunelu z roku 2013 v Letňanech, kde jsem „padal“ v jednom kuse 6 hodin, 6 minut a 6 vteřin – už to ale překonali jiní borci.

Přes 6 hodin v tunelu, to je hodně dlouhá doba. Jaké to bylo a jak jsi na to trénoval?

Je to děsná dřina, jsou s tím spojené různé, řekněme velmi specifické problémy – třeba si nejde jen tak odskočit, a musím říci že samotné létání v kuse 6 hodin je i docela nuda. Naštěstí mám kolem sebe kamarády, kteří mi pomohli to překonat. Trénoval jsem jednak při spoustě závodních seskocích, ale také jsem před samotným ustanovením nového rekordu létal v tunelu asi dvě hodiny tréninkově.

Co je ten důvod, proč to děláš?

Další složitá otázka – nejprve jsem to chtěl jen zkusit, ze zvědavosti. Postupem času si pak člověk vypěstuje trochu závislost. Ale tou podstatnou motivací zůstává moje láska k horám – dříve jsem lezl, teď je zdolávám, abych si mohl cestu dolů ozvláštnit letem. Možná mě ke skákání podvědomě přivedly sny o létání, které jsem míval v dětství.

Jak si vybíráš místa, odkud skočíš? A skáčeš z některých i opakovaně? A jaká bylo zatím nejzajímavější místo, ze kterého jsi skočil?

Skáču výhradně z míst, takzvaných exitů, které už někdo přede mnou skočil. Otevírání nových jsem si odřekl z důvodu příliš vysokého rizika. Také nemám moc v oblibě krátké, několikasekundové skoky z nízkých objektů. Raději létám. Nicméně i nalézání již skočených exitů je občas dobrodružstvím – místa většinou nejsou nijak označená, a i v komunitě base jumperů se o přesných lokacích moc nemluví. Často skáču v Dolomitech, které jsou mojí srdcovou záležitostí, nejčastěji pak kousek od města Arco severně od Lago di Garda. Vzhledem k tomu, že Česko vysokými skalami zrovna neoplývá, také dost často jezdím na Drachenwand v Rakousku. Nejzajímavější jsou ovšem odlehlá a vysoko položená místa, a z nich bych mezi nejkrásnější skoky zařadil severní stěnu Eigeru, jižní stěnu Dachsteinu a nádherný skok na ostrově Zakynthos s přistáním u vraku pašerácké lodi.

Nejširší nabídku průvodců a map Itálie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

10. října budeš mít v Biu Oko na Letné přednášku o BASE jumpingu. Na co bys diváky pozval, proč by měli přijít?

Pokud jste o base jumpingu neslyšeli nikdy nebo jen málo a zajímá vás, jak se k tomuto extrémnímu sportu člověk dostane, kam jezdí, proč to dělá a jakou techniku používá, přijďte se podívat. Koneckonců fakt, že v Česku je jen kolem 15 aktivních base jumperů napovídá, že jde o docela unikátní příležitost se třeba i na něco zeptat.

Vstupenky na přednášku, která se uskuteční 10. 10. 2023 v Bio Oko můžete zakoupit zde. Nezapomeňte si v odkaze pustit video z Petrova seskoku.

Dle statistik se jedná o nejnebezpečnější sport na světě. Jak často dochází ke smrtelným nehodám? Existují úrazy ve světě BASE jumpingu? Nebo je to prostě hop nebo trop?

K nehodám dochází, je to opravdu extrémní sport, většina nehod je velmi vážných nebo smrtelných. Možná jsme už tak zocelení, že nějaké odřeniny ani nevnímáme, takže bych řekl, že lehké úrazy v tomto sportu většinou nejsou. Na druhou stranu, rozhodně to není nějaký vabank, kdy bych si řekl „buď to vyjde nebo ne“. Vždy jde o zvažování rizika a snahu o jeho omezení na co nejmenší možnou míru. A jak už jsem řekl – je to extrémní sport, nějaké reziduální riziko vždy existuje a lidé bohužel nejsou nerozbitní. O číslech také trochu pohovořím na přednášce 10. října.

Jak se na tento Tvůj koníček divá Tvoje rodina?

Dnes asi nemáš jednoduché otázky, že? Jak bych to řekl – asi si už zvykli, a taky ví, že i v tomto sportu je škála rizika poměrně široká a já se snažím jej provozovat kolem té spodní hranice, a když se mi něco nezdá, tak se klidně seberu a zase si ten kopec sejdu po svých. Je to mimo jiné hodně o tom, že jim vše vysvětluji – je to hodně o komunikaci.

Jaké máš další plány a čeho dalšího bys chtěl na poli BASE jumpingu dosáhnout?

Je nesčetně míst na Zemi, ze kterých bych si rád skočil, a většina asi zůstane jen v mých snech. Rád bych ale navštívil Francii a taky Norsko, kde je spousta krásných exitů v majestátních horách. Každopádně chci taky o tomto sportu vyvracet různé mýty, a proto se těším na přednášku, kterou si doufám užijí jak diváci, tak i já.