HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

ROZHOVOR: Cestovatel, vědec a filmař Petr Jan Juračka nejraději fotí z dronu

ROZHOVOR: Cestovatel, vědec a filmař Petr Jan Juračka nejraději fotí z dronu

Přírodovědec, popularizátor vědy, cestovatel, horolezec a filmař. Narodil se s vadou zraku, ale dnes je jedním z nejuznávanějších českých fotografů. Zkrátka člověk, kterého běžně nepotkáte. O svém putování po neobydlených ostrovech Indonésie Petr povypráví v listopadu na festivalu Obzory.

Když se Petr zamiloval do filmování s dronem, stal se držitelem světového výškového rekordu – povedlo se mu bezpečně odstartovat a přistát v nadmořské výšce 6334 metrů nad mořem, a to v rámci horolezecké expedice na druhé nejvyšší hoře světa, K2 v Pákistánu. Všechny své příhody sepsal v knížce Ze života fotografa, jejíž listy psal na tabletu pod stanem na pákistánských svazích, ve stínu amazonského pralesa v Ekvádoru, po nocích v laboratořích, ale také na toaletní papír za polárním kruhem.

Co tě na dronu nejvíc lákalo, když jsi začínal?

Strašně moc jsem chtěl dostat foťák v Alpách až nahoru na nebe, abych mohl nějak zachytit ty ohromný prostory. A jak jsem o tom přemýšlel, hned jsem to chtěl vzít i v Čechách do skal. A pak úplně všude. Lítání samo o sobě zábavný je, ale ne tak moc jako focení nebo film. Ale je pravda, že uvažuju, že dětem (teda vlastně sobě) výhledově koupím nějaký letadýlko pro zábavu.

Používáš brýle, abys rovnou viděl, co vidí dron? Jaký je to zážitek?

Ne! Vůbec! Je to moc hezká „reálná virtuální realita“ a samozřejmě jsem s nimi létal. Je to krásný, ale pro mě nepraktický. Pominu-li legální stránku věci (musíš mít s sebou ještě druhého pilota, co neustále sleduje dron), je to docela nebezpečný. Pořád kontroluju dron, ať se děje, co se děje. Chci vědět přesně, kde je a co se děje kolem něj, abych někam nenaboural. Potřebuju se stoprocentně orientovat.

Jak se dron ovládá, aby se vyhnul drátům, větvím, skalám?

Musíš prostě neustále koukat na dron a ne na displej mobilu, jako to dělají začátečníci. Oni často vzlétnou a rychle zapomenou, že nehrají videohru. A pak se diví, že si v šeru dron sám nevšiml malé větve, o kterou si přesekl vrtuli a skončil na sračky na zemi. Já se o drona, když je ve vzduchu, fakt hodně bojím, i do dneška. Moc mu nevěřím, přestože je to už značně spolehlivá technologie. A on zas někdy nevěří mně.

Když sleduješ dron, jak vybíráš fotografické záběry?

Tak samozřejmě občas pustím očko na displej, záběr rychle promyslím a zase koukám zpátky na dron. Ale pohledy na displej mi stačí v řádech sekund.

Kde všude jsi s dronem byl a natáčel?

S drony jsem natáčel zatím na šesti kontinentech a pokaždé je to jiné. Na K2 to byl samozřejmě extrém – hlavně kvůli nadmořské výšce. Ale teď jsem se zrovna vrátil z Nepálu, kde jsem o tři roky později létal ve stejné výšce na Ama Dablam. Je neskutečný, jak se ty technologie vyvíjejí. To, co mi dřív stačilo na světový rekord, dron krásně zvládl – jen mi hlásil, že rotory jedou na maximum, ale letěl. Jedno velké téma jsou baterky. Musíš je zahřát alespoň na 15 stupňů, což mezi stehny není problém. A pak už je to dobrý, během letu se sama zahřeje. Hlavní je neodstartovat s promrzlou baterkou! V Ekvádoru v pralese je to zase jiné – tam se dá startovat jen z lodi.

A jak přistaneš na lodi?

To je docela oříšek, protože se loď obvykle dost pohybuje. Větší dron, co lze za něco snadno chytit, prostě vezmeš a stáhneš z oblohy. S dronem malým, kam se sotva vejdou prsty, je to horší. V Austrálii se mi povedlo přistát hezky do plachet – jen jsem vypnul vrtule a on mi – k radosti majitele lodi – hezky sklouzl po plachtě až do ruky. Na kajaku je to naopak docela prča, pokud teda nejedeš divokou řeku. A v Ekvádoru, tam jsem přistával přímo do rukou Petra Horkého, který se mnou coby režisér filmu Civilizace plul na kanoi s indiány. Pokaždé je to jiné a pokaždé je to stres.

Kolik dronů jsi už zničil?

Drony jsem demoloval zejména v dobách, kdy jsme s nimi začínali a jejich počet není malý. Nejsem na to hrdý a až na výjimky se jednalo o technickou závadu.

Může Ti úplně uletět, ztratit se?

Dneska už by uletět opravdu neměl. Spíš je tu riziko, že si s ním zejména pilot začátečník troufne zaletět kamsi daleko a ztratí signál. Dnešní drony se ale obvykle umí poměrně spolehlivě samy vrátit na místo startu. V horším případě se vrátit nestihne, protože už mu nezbude kapacita baterie.

Cestovatelsko-outdoorový Festival OBZORY 2019

Hory, cestování, divoká voda, běh, kolo, skialp

80 přednášek, workshopů a filmů

Víkend plný zajímavých lidí

Patříš mezi ně?

9. – 10. listopadu 2019

Filozofická fakulta UK Praha 1, nám. Jana Palacha 2

Petra Juračku naživo uvidíte na Festivalu OBZORY. Bude vyprávět o neobydlených ostrovech v Celebském moři. Neboť se jedná o zapovězené území, lecjaký smrtelník se sem nedostane, ale Petr mohl tato přísně střežená místa na vlastní oči vidět. A fotit. A točit. Tahle přednáška bude úplně jiným příběhem, než jaký Petr doposud vyprávěl… Tak si ho nenechte ujít!

Přijďte si rozšířit své obzory! Je to jediný víkend, kdy stojí za to zůstat v Praze!

obzory

Jak se dá létat u nás v Čechách? Co zákazy a povolení?

Česká legislativa je v současné době z těch k dronům přívětivějších. Hlavní zákazy dávají smysl – krom letišť a měst se pro bezpečnost nesmí létat v noci a nad lidmi. Pokud chce člověk poletovat ve městě anebo třeba v národním parku, je potřeba povolení od onoho města či správy ochrany přírody a zároveň od Úřadu pro civilní letectví. Na profesionálního pilota musí člověk nastudovat pár jednoduchých stránek předpisů a pak udělat zkoušku. Pokud si však koupíte malého drona na domácí poletování někde nad loukami, žádné zkoušky se dělat nemusí a stačí respektovat pravidla.

A co na to lidi – nebojí se o soukromí?

Jak kde. Ve světě se setkávám spíše s kladnými reakcemi, lidé bývají zvědaví a chtějí mi koukat přes rameno. V Čechách je teď nesmyslná nálada, všichni se strašně bojí, nevím čeho, a často mi vyhrožují, řvou na mě a volají na mě policii.

Kde jsou u nás nejhezčí místa pro natáčení a focení z dronu?

Podle mě je u nás obecně hezky všude, když je pěkné světlo. Mám rád meandrující řeky a Českosaské Švýcarsko.

Jakými technologiemi se pyšní ty nejlepší drony?

Dronů je spousta druhů – od závodních přes malé cestovní, profesionální filmové, těžké průmyslové, záchranářské, zemědělské anebo obyčejné rekreační. Pro každou z těch kategorií jsou důležité jiné charakteristiky. Já osobně létám hlavně s drony filmovými cestovních rozměrů, kde je důležitá skladnost, stabilita, skvělý obraz a pak spolehlivost. Inteligentní navigační režimy anebo filmové módy pro mě nejsou zajímavé, protože je nepoužívám a skoro bych řekl, že důležitější je právě mechanické provedení a spolehlivá elektronika než nadupané ultramoderní technologie, které člověk stejně obvykle nepoužije.

Dnes už je na trhu de facto monopol jediné značky, a to DJI, což činí výběr drona značně snadnějším, protože mají udělané řady pro jednotlivé typy pilotů. Kameru mají samozřejmě všechny a díky tomu nelepené přesně vyladěné zařízení – uživatel pak nemusí vymýšlet, jak tam tu svoji zhruba třikrát těžší kameru přidělá.

Učíš fotit – učíš taky natáčet a fotit z dronu? Je tu v ČR nějaká komunita, která fanoušky dronů spojuje?

Kurz focení z dronu tu a tam udělám, ale spíše výjimečně. Jinak komunita funguje dobře – moje skupina na facebooku (RCkopter) spolu docela komunikuje, mám z toho radost. A je tu také specializovaný festival DronFest v Plzni. Ale dodnes platí, že internet ti neřekne vše a tvoje první starty by rozhodně neměly být o samotě, ale s někým, kdo už nějaký čas poletuje. Ušetří ti to dost trápení a hlavně nehod.

Kdy Ti bylo natáčení nejtěžší? (zkrácená ukázka z knihy)

Zazvonil telefon a já si během čtyř hodin sbalil bágl, cestou na letiště vyzvedl ve Stablecamu zbrusu nový dron DJI Phantom 4 Pro a odletěl do jeskyně, kde pár dní nazpět vylezl Adam Ondra nejtěžší cestu světa, Silence 9c, a dokončil tak svůj čtyři roky trvající projekt. A tak jsem si splnil další klukovský sen a kroužil dronem kolem hlavy světové lezecké legendy, a to uprostřed nádherné norské přírody.

Toto létání bylo po technické stránce jedním z těch nejtěžších, jaké jsem kdy zažil. Už ve vlaku z letiště jsem znejistěl z hodnot magnetické aktivity na Slunci. Byly sice ideální podmínky pro polární záři, ale spoléhat se za těchto podmínek na GPS se nedalo. Obvykle by mě to nechalo v klidu a letěl bych zkrátka jen na barometr a kompas. Ale upřímně, v tomhle větru bych to tam nedokázal. Nemůžu přitom počkat týden, nemůžu čekat ani den. A navíc, tam stejně fučí pořád. Jen co jsem zvedl dron ze země, vyskočila na mě varování o silném větru a doporučení přistát. A když jsem jej neuposlechl, přidal se problém s aplikací.

To jsem ale nevěděl, že ten pravý problém teprve začíná. Režisér filmu, katalánský filmař Bernardo Gimenez, mi vysvětlil, že ode mě potřebuje zejména jeden specifický záběr. Ten začínal poměrně detailním přiblížením na Adama v cílové části Silence, uprostřed jeskyně, ani ne metr pod jejím stropem. Asi je vám jasné, že v tomto místě nefunguje GPS, chvílemi zde však selhává i systém stabilizace pozicování dronu pomocí sonaru a přídavných kamer, které nejsou uzpůsobeny pro práci v temné jeskyni. A potom byl potřeba výlet z jeskyně necelých 300 metrů daleko a 100 metrů vysoko, a to celé samozřejmě v jednom krásném plynulém záběru.

TIP: Petr připravuje také televizní pořad Petrova divočina a sérii Ze života fotografa můžete zdarma sledovat kdykoli a kdekoli na internetové televizi Mall.tv.

travel life

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE KAM PŘÍŠTĚ?

Časopis TRAVEL LIFE je časopisem jen o cestování. Vychází čtyřikrát ročně a je určený pro náročné cestovatele. Tvořen je autentickými texty a autorskými fotografiemi známých cestovatelů, reportérů a fotografů. Mapuje vždy 12 destinací a jejich unikátní místa a zážitky, přináší praktické tipy co vidět a zažít. Obsahem časopisu je kultura, příroda, odpočinek poznávání.

Předplaťte si časopis TRAVEL LIFE na rok za 129,- Kč.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: