Krásy Chile: od jihu k severu

27. 4. 2023

Redakce

Nekonečné dálky, křišťálový svět ledovců, nadpozemsky krásná krajina. Když si oblékáte pláštěnku, vítr vám ji vyrve z ruky, ale když pak vyjde slunce, naskytne se tak neskutečně krásné divadlo, které se navždy vpálí do mysli. Národní parky nabízejí procházky pod staletými stromy, koupání v jezerech i pohledy na sopečné kužely; poušť Atacama hraje všemi barvami a tvary.

A k tomu je Chile jedna z nejbezpečnějších a nejcivilizovanějších zemí Jižní Ameriky. Někdy bývá pro své krásy a ekonomickou vyspělost označováno za „Švýcarsko Jižní Ameriky“, ale cenově zůstává srovnatelné s Českou republikou, tedy samozřejmě mimo turistické oblasti, kde jsou ceny vyšší. Je to ideální destinace pro milovníky krajinných výhledů, pestrých barev a dobrodružství, ideální start pro objevování Jižní Ameriky. Čím dál jsme od hlavního města Santiaga nebo turistických magnetů, tím více se setkáváme i s původní kulturou a můžeme snadno vidět, jak se v Chile žilo v minulosti.

Podívejte se na kompletní fotogalerii

Přejít do galerie

Země velkých kontrastů a neočekávaných barev a panoramat

Nejvíc ze 17 milionů Chilanů lidí žije v hlavním městě Santiagu, kde se bez problémů domluvíte anglicky. Zbylé dvě třetiny obyvatel jsou rozprostřeny po celé zemi, a tam už je pro rozumnou domluvu nutné umět španělsky. Samozřejmě, že ruce nohy stačí k přežití, ale pokud se chcete něco o životě místních lidí dozvědět, jazyk se hodí. Chilané jsou velmi přátelští, srdeční a ochotní. Je znát, že jim k životu stačí mnohem míň než nám a jsou vděční za to, co mají a jak žijí, zkrátka soustředí se na pozitivní stránku života. Jejich svět není tak uspěchaný jako ten náš evropský a jejich rytmus plyne pomalu. Rádi si zvyknete, že všechno trvá trochu déle. Cestování je bezpečné nejen díky nízké míře kriminality, ale také se tu v drtivé většině případů nesetkáte s hady, jedovatými pavouky ani šelmami. Jedinou šelmou je puma na jihu, ale ta je velmi plachá a člověku neublíží.

Chile má přímou čarou 4.200 kilometrů od severu k jihu a zasahuje téměř do všech podnebných pásů – od pouště na severu přes mírné podnebí centrální části, které připomíná středomořské klima až k chladnějšímu a vlhkému podnebí Jezerní oblasti a Patagonie. K Chile náleží výzkumná stanice na Antarktidě i Velikonoční ostrov, který má po celý rok stabilní příjemné klima vlhkých tropů. Také počasí je velmi rozmanité. Ideální na cestování je období od listopadu, kdy teploty narůstají k chilskému létu, které trvá do května.

Jižní Patagonie: za tučňáky do Punta Arenas

Přilétáme do Santiaga a čeká nás několikahodinový přelet do Punta Arenas na jihu země. Je to jedno z nejjižněji položených měst světa. Pokud se počasí vydaří, je samotný let nad Jezerní oblastí, Patagonií a Jižním ledovým polem nádherný zážitek sám o sobě. Punta Arenas je turisticky významné přístavní město, odkud vyplouvají ledoborce na Antarktidu. Za pozornost tu stojí muzea i místní hřbitov se zdobenými hrobkami. Pohled na Magalhaesův průliv přes střechy pestrobarevných domků z vyhlídky Cerro de la Cruz je zážitkem stejně jako výlet lodí na ostrov Isla Magdalena, kde hnízdí okolo devatenácti tisíc párů tučňáků Magellanových.

Túry v národním parku Torres del Paine

Z Punty Areny se přesouváme do Puerto Natales, odkud jezdí autobusy do národního parku Torres del Paine, který spadá od roku 1978 do biosférických rezervací UNESCO a je často hlavním důvodem návštěvy Chile. Horská skupina je součástí And, které se táhnou zemí od severu k jihu, a kromě sedimentů se na vzniku hornin a roztodivných tvarů podílely i sopečné vyvřeliny.

Volíme tu pětidenní trasu „W trek“, na níž ujdeme denně cca 10-20 kilometrů a těšíme se z téměř nedotčené čisté krajiny – průzračné vodní hladiny, lesy i horské štíty obklopují celou rezervaci a dodávající jí na velkoleposti. Pro park jsou charakteristické zejména věže Torres del Paine, tři žulové skalní masivy tvořící skalní katedrálu vysokou 2.500 – 2.600 metrů. Nejlepší pohled na ně je z vyhlídky Mirador Británico. Katamaránem pak přejíždíme přes jezero Pehoe a jdeme pěší výlet k obřímu ledovci Grey, který je součástí Jižního ledového pole. Plazící se masa ledu se natahuje až do hladiny přilehlého jezera.

V národním parku Torres del Paine sice není přelidněno, ale lidí tu pár potkáte. Měli jsme dopředu zarezervované noclehy jak v turistických chatách, tak i v kempech. Vzhledem k tomu, jak je park rozlehlý, není tu připojení na internet.

Severní Chile: jezerní oblast Los Lagos

Po treku parkem Torres del Paine jsme přelétli do Jezerní oblasti Los Lagos, konkrétně do městečka Puerto Varas. Město leží na břehu jezera Llanquihue a nabízí kouzelné výhledy na sopku Osorno, jednu ze symbolů Chile. Dopřáváme si příjemné lenošení a den trávíme procházkami podél jezera nebo výšlapem na vyhlídkový kopec Bernardo Philippi. Jeden den trávíme na ostrově Chiloé, který je vyhlášený svým souborem 70 dřevěných kostelíků. Cestou lodí pozorujeme delfíny a zastavujeme se také ve vyhlášené restauraci specializované pokrmy z čerstvých ústřic a v městečku Dalcahué, kde nakupujeme produkty místních indiánských obyvatel.

Nejširší nabídku průvodců a map Chile (turistických, horolezeckých, potápečských a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Puerto Varas je také základnou pro průzkum dvou národních parků. V Alerce Andino rostou na jeho velké části mohutné modříny, jedny z nejstarších stromů na planetě. Celodenní pěší výlet pralesem v okolí jezera Chapo zakončujeme zastávkou na večeři v tržnici ryb a mořských plodů Angelmó.

Ještě více mě oslovil národní park Vicente Pérez Rosales, kde se mlha převaluje přes kopce a zurčící vodopády se sopkou v pozadí vytvářejí dojem namalovaného obrazu. Vydali jsme se na krátký výlet deštným lesem k vodopádům na řece Petrohué a zastavili také u jezera Todos Los Santos. Pokračujeme divokým krajem se spoustou lesů, říček, vodopádů a velkých ledovcových jezer, v nichž se zrcadlí mnoho převážně činných sopek, do horského střediska Pucón.

Výstup na vulkán Villarica a kolébka araukárií

Chile má aktuálně 90 aktivních sopek, a právě v Jezerní oblasti, kde se budeme těšit zelení a stromy, je i spoustu sopek. V závislosti na aktuální sopečné aktivitě je možno vystoupit na zasněžený vulkán Villarica. Loni byl kráter krásně osvětlený sopečnými výbuchy, ale kvůli tomu se nedalo dostat až ke kráteru. Vychází se v brzkých ranních hodinách od úpatí sopky a k výstupu jsou potřeba mačky a výbava do ledu. Podle zdatnosti trvá výstup 4-5 hodin.

V dojezdové vzdálenosti od Pucónu pak najdete ještě další národní park Huerquehue se soustavou sedmi kaskádovitých jezer s vodopády a unikátními druhohorními araukáriovými pralesy. Araukárie se rozšířily do celého světa i do Středomoří, ale původem jsou právě z Chile a je krásné je vidět tady v jejich v kolébce. Cestou se nám otevírají výhledy na vulkán Villarica a na večer se zastavujeme v místních vyhlášených termálních lázních.

Koloniální Santiago a přístavní městečko Valparaíso

Uprostřed země v kotlině pod Andami leží hlavní město Chile. Starobylé centrum Santiaga s urbanismem i zachovalými domy pochází z 16. století a rozprostírá se kolem náměstí Plaza des Armas, tedy náměstí zbraní. Takový název nesou hlavní náměstí ve velké většině jihoamerických měst. V době španělské kolonizace totiž vznikl nejprve sklad vojenské munice a postupně se kolem něj stavěly domy. Najdete tu katedrálu s bohatě zdobenými stropy, Národní historické muzeum i Muzeum předkolumbovských kultur a vyšlápnout si můžeme na vyhlídkový vrch Cerro Santa Lucia.

Santiago je velmi vyspělé moderní město se skleněnými fasádami, mrakodrapy i nejvyšší jihoamerickou budovou. Přestože někdy poloha města zapříčiní smogovou pokličku, většinu slunečných a větrných dní je přímo z města krásný pohled na vršky And. Santiago je studentským městem a boční uličky navazující na Plaza de Armas ožívají bohémským životem. Večer jsme se vydali do zábavní čtvrti Barrio Bellavista. Podniky tu víří barvami, neotřelou atmosférou a také venkovní posezení v tmavých ulicích má svůj půvab.

Jedeme-li na západ, dostaneme se do oblasti vinic. Díky mírnému podnebí, sopečné půdě a velkému počtu slunečných dní v roce tu zraje výborné víno. Ještě dále na západ se dostáváme k pobřeží Tichého oceánu. Tady leží krásné historické přístavní městečko Valparaíso, které je zapsáno na Seznamu UNESCO. Jeho historické centrum je prošpikováno proslulými ascensory – unikátními městskými výtahy, kterým se přezdívá jednozubky. Poblíž, v letovisku Viña del Mara si Chilané užívají svou letní dovolenou. Odpočívají na rozlehlých plážích a odvážnější vlezou i do moře – pozor, je to oceán se silnými proudy a vlnami a voda je velmi studená, jelikož tu proudí Humboldtův proud z Antarktidy. A tak až se budete chtít osvěžit (v létě může být 35-40 stupňů), můžete potkat ve vodě plavat tučňáka!

Atacama: nejsušší poušť s pestrobarevnou flórou

Na severu Chile, asi 400 kilometrů severně od Santiaga, se na prostoru asi 800 kilometrů rozkládá Atacama, nejsušší poušť na světě. Průměrn srážky jsou tu 0.01 mm ročně. V úpatí And tu najdete turistické městečko, „hlavní město pouště“, San Pedro de Atacama, a právě to se stalo mým druhým domovem. Leží na severním cípu solného jezera ve výšce 2400 metrů. V městečku je milý kostelík s blankytnými dvířky a zvonicí a hned vedle něj hlavní náměstíčko a podniky s posezením. Určitě se zajděte podívat do muzea meteoritů o kus dál nebo na Pukará de Quitor vzdálenou tři kilometry od města. Jsou to charismatické rozvaliny pevnosti vystavěné indiánským kmenem Atacameño v 12. století na obranu proti říši Inků, a je odtud úchvatný výhled na Andy.

Jedním z krásných míst je Valle de la Luna, Měsíční údolí. Hory opracované působením času do tvarů rozfoukaných písečných dun vytváří pusté a úchvatné místo jako z jiné planety. A přece je tu spousta vegetace v mnoha různých barvách – od bílé, modré, žluté, zelené až po černou. Dá se sem vyrazit také na pozorování západu nebo východu Slunce – ten je krásný u gejzírů El Tatio v nadmořské výšce 4500 m. Sluneční paprsky prozáří oblaka páry stoupající z gejzírů a vy se koupete v jednom z jezírek a můžete se kochat probouzející se hornatou krajinou okolo. Pěkný je i výlet na lagunu Chaxa s pozorováním obřích hejn plameňáků chilských.

Velikonoční ostrov – tak trochu jiné Chile

Úplně jiný svět pak zažijete po pětihodinovém letu na Velikonoční ostrov – náhle jste v Polynésii. Ostrov je také sopečného původu, a v současné době nemá nějakou zvlášť bujnou vegetaci, zemědělsky i jsou zdejší obyvatelé závislí na pevnině, nemají dokonce ani nemocnici. Ve městečku Hanga Roa stojí za návštěvu kostel s kopií Pražského jezulátka, věnovanou Václavem Havlem při jeho zdejší návštěvě.

Hlavní atrakcí na ostrově je kultura Rapa Nui a její typické sochy moai. Byly tesány z kamene ve středu ostrova a odtud dopraveny na různá významná a obětní místa. Zajímavý je vodou zatopený kráter Orongo, kráter Rano Raraku s přibližně 300 sochami v různém stupni opracování nebo Ahu Akiwi, kde se vyráběly rudé kamenné „klobouky“ pukao.

Příjemnou součástí poznávání Velikonočního ostrova je odpočinek na pravé „polynéské“ pláži Anakena, bílé písečné oáze klidu s pozvolným vstupem do průzračné vody. Je obklopená svěží zelenou trávou, palmami a také sochami maoi.