Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro HedvabnaStezka.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o zemích světa, cestopisy, reportáže. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s cestovatelskou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce HedvabnaStezka.cz
Nádherné fotky Jirky Kolbaby zachycují krásná místa naší planety, po níž poctivě cestuje už čtvrt století. O své pocity, zážitky, hluboká setkání s rozmanitou přírodou a rozličnými kulturami se s publikem dělí v knížkách, médiích a na cestovatelských besedách. Proč propadl kouzlu severu, polárních oblastí a Skandinávie?
Kde Tvoje láska ke Skandinávii vlastně začala?
Na Islandu. Před čtvrt stoletím jsem tam byl poprvé s malým týmem České televize na expedici. Příroda Islandu mě naprosto dojala. Při dalších návštěvách jsem se rozhodl ostrov prozkoumat úplně do hloubky. Na Islandu jsem strávil hodně času, v součtu už to bude několik let. Někdy se tam totiž zdržím i dva měsíce. Island je místo ovlivněné vulkanickou energií a všechna taková místa planety jsou mimořádně fotogenická. Proto rád jezdím také na Havaj nebo na Nový Zéland, případně i do jiných oblastí, které jsou poznamenány geotermálními jevy. Island pro mě ale zůstává nejfotogeničtějším místem na světě. Proto se tam tak rád vracím a fotím scenérie ve všech ročních obdobích. Zažil jsem tam neskutečně tvrdé zimy i silný vichr, ale i teplá léta, kdy mě sluníčko dokonce spálilo. Vyvrcholením mých 25 cest na Island bylo splnění mého dalšího snu – vydal jsem obrazovou knihu o Islandu, o níž si čtenáři mohou zasoutěžit.
Láska k Islandu potom ovlivnila mou zvědavost na další lokality ve Skandinávii. I proto jsem začal jezdit i do Finska, Švédska a nyní hlavně do Norska. Před několika lety jsem se tam poprvé vydal, abych na přání mých diváků připravil svoje další diashow.
K tomu je potřeba zemi poznat co nejlépe, a tak jsem odjel na sever Dánska do přístavu Hirtshals, přejel moře a ocitl jsem se v nejjižnějším městě Norska-Kristiansandu. Začal jsem ta městečka projíždět od jihu, a postupně najezdil tisíce a tisíce kilometrů, než jsem se autem dostal až na Nordkapp. Několikrát jsem navštívil také Špicberky, vydal se ještě dále na sever až do Země Franze Josefa, a dokonce i na Severní pól. To bylo vyvrcholením mých objevitelských cest severu.
„Je neuvěřitelné, kolik seveřané snědí ryb! Když jsem v Norsku, nesmírně rád si k snídani dávám rybičky na kyselo nebo v marinádách. Také mě překvapilo, že jedí hodně ovoce a čerstvé zeleniny. A nakonec jsem tu pochopil, jak skvělá je obyčejná pramenitá voda.“
V Norsku zažívám vždy takové zvláštní pocity, asi protože jsem obdivovatel chladných oblastí planety, jak Arktidy, tak Antarktidy, a vím, že odsud startovali ti nejslavnější polární badatelé. Stát na místech, na nichž stáli oni, vyrážet na plavbu lodí z přístavů, odkud vyplouvali oni, je pro mě vždy kouzelné a nezapomenutelné.
Co ve Skandinávii nejraději fotíš?
Nejraději na sebe nechávám působit to, co kolem sebe vidím. Samozřejmě také programově jedu za něčím konkrétním – když vím, že se někde nachází nějaká přírodní zvláštnost: útes, skála, hora, přístav nebo vegetace. To si potom vybírám ty nejlepší časy na focení, tedy na začátku nebo na konci dne.
Od té doby, co jsem objevil focení dronem, rád fotím ostrovy nebo ostrovní formace při severozápadním pobřeží Norska.
Nejširší nabídku průvodců a map Norska (turistických, rybářských, cyklistických a jiným) najdete v prodejně a na eshopu knihynahory.cz
Nedávno jsem podnikl trek ke známému norskému geologickému útvaru zvanému Kazatelna. Zatoužil jsem fotit nejenom večerní, ale i ranní světlo. Postavil jsem si stan, přespal jednu noc a druhý den ráno jsem fotil překrásný ranní rozbřesk. Byl to naprosto fantastický moment. Odsud jsem zavítal ke slavnému Trolímu jazyku – Trolltunga. Tam jsem se musel doslova probrodit sněhem a byl jsem tam úplně sám.
Baví tě takové výzvy?
Rád jezdím do Norska v zimě. Do drsných podmínek je potřeba opravdu dobré vybavení, ale výhodou je, že v zimě není v Norsku takový nával turistů. Pro mě je velkým štěstím a radostí, když se můžu na krásná místa dostat, když tam nikdo není. Oblíbil jsem si být v přírodě sám. Někdy mám trochu obavu z predátorů, ale většinou si to strašně užívám, je to dobrodružný zážitek.
Mám takový životní sen a cíl, zahrát si co nejčastěji na Robinsona Crusoe. Miluji pocit, že jsem sám v přírodě, že musím sám sebe vyzkoušet, jestli obstojím, nebo ne. Jestli přežiji, najím se a jestli najdu dobré místo na přespání. Vždy se od místních domorodců dozvím, co můžu sníst a vypít, takže nikdy nevozím jídlo nebo vařič.
Bál ses někdy v Norsku?
Jednou jsem fotil pasoucí se losy a přiblížil se k jednomu z nich na krátkou vzdálenost. Los se otočil a najednou se rozeběhl proti mně. V tu chvíli jsem měl hodně napilno, abych zmizel a schoval se někde za stromem.
Setkal ses ve Skandinávii s někým zajímavým?
Na svých cestách zažívám vždy skvělá setkání. Třeba na Islandu jsem osobně navštívil dva prezidenty. Island je vedený velmi osvíceně a prezident je zde velmi oblíbený. Nehlídá ho žádná ochranka, žádné kamery, žádný policajt ani žádné ploty. Když člověk slušně požádá, může se s ním potkat. To byl i můj případ.
Šel jsi v Norsku některý ze slavných treků?
Šel jsem jich hodně, i ty slavné jako třeba Besseggen nad ostrovem nad jezery Gjende a Bessvatnet, a to nejen v létě, kdy se na zbytcích sněhu pasou sobi, ale také v zimě na sněhu a ledu. Šel jsem také treky v rovinatých i kopcovitých krajinách kolem dramaticky bouřících řek a vždycky to byl velký zážitek.
Jsou v Norsku treky dobře značené?
Norové mají nejen perfektní trasové značení, ale stejně jako Švédové a Finové mají i celý systém úžasného ubytování v horských chatkách. Předem si musíte zjistit, kde se dají vyzvednout klíče. Velice často je to založeno na důvěře, takže klíč leží třeba rovnou pod rohožkou nebo visí na okně. Člověk v chatce stráví noc, dvě nebo tři a zaplatí do obálky. Také naseká dříví, které spálil, uklidí po sobě a opustí chatu v pořádku, to je na tom naprosto kouzelné. Přesně to je to, co na té severozápadní Evropě oceňuji. Poctivost, pravdomluvnost, férovost, se kterou se předem počítá, a doufám, že ji nikdo nezradí.
A co drsné podmínky, zima a vítr na severu. Jak řešíš oblečení?
Ne nadarmo vzniklo mnoho kvalitního funkčního oblečení, ať už spodního, nebo vrchního, právě v těchto severských zemích. Rád nosím do extrému oblečení od norské firmy Devold. Tato značka vznikla v roce 1853 a byla první na světě, která přišla s tím, že se spodní prádlo má vyrábět z kvalitní merino vlny. Tuto značku nosili už i slavní polárníci Amundsen s Nansenem. Ověřil jsem ji na svých extrémních cestách do Antarktidy nebo Arktidy, ale také do horké Afriky. Jsem opravdu rád, že je dostupná i na českém trhu. Mohu si koupit kvalitní oblečení, od ponožek a spodního prádla počínaje, až po svrchní vrstvy z těch nejlepších materiálů.
Když cestuji na lodi do Antarktidy, kapitán kontroluje oblečení všech přítomných a třeba taková bavlna vůbec není povolená. Jedině vlna! Kromě oblečení z merino vlny musím mít také polartekové hřejivé vrstvy a další vrstvy, které nepropouští dešťovou vodu a zároveň odvětrávají pot. Je to až k neuvěření, všichni žasneme, co všechno se už vyrobilo a o to více si vážím objevitelů z dob minulých, kteří před 100 lety objevovali chladné lokality planety pouze v oblečení, které měli v tu dobu k dispozici.
