Na severovýchodě Andalusie, tam, kde se zdánlivě nekonečné, mírně zvlněné plantáže olivovníků mění v hradbu hor, se skrývá poklad evropského významu – přírodní rezervace Sierras de Cazorla, Segura y Las Villas.
Hned po německém Schwarzwaldu je přírodní rezervace Sierras de Cazorla, Segura a Las Villas největší v Evropě. Jak už název napovídá, rezervace vznikla spojením tří oblastí do jedné. Zkráceně se jim říká pouze Sierras de Cazorla, a to přesto, že právě Cazorla je tou nejmenší oblastí.
Stejně jako na většině území Andalusie i zde najdeme velké množství maurských památek. Kromě řady starobylých hradů, kostelů a opevnění k nim můžeme zařadit i jednu přírodní památku. Název jedné z nejdůležitějších řek Španělska, řeky Guadalquivir, pochází z arabského slovního spojení „velká řeka“. A pramení právě zde, v srdci pohoří Cazorla. Její důležitost ve španělské historii lze dokázat na několika úrovních. Dolů po řece se sváželo vytěžené dřevo, z něhož se v Seville stavěly dřevěné plachetnice, které pak dobývaly svět a pomohly objevit Ameriku. Řeka také sloužila jako významný koridor pro přepravu zboží do celého světa – zejména vína, olivového oleje, vlny, obilí, včelího medu a dalších lokálních produktů. Guadalquivir byl a je svojí délkou 657 km důležitým zdrojem pitné vody pro velkou část Andalusie.
Od roku 1983 je celá rezervace zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO. Cesta k ochraně tohoto vzácného území však byla poněkud trnitá. Místní obyvatelé ve velkém vybíjeli zvěř a osidlovali stále nová a nová území. Omezení ve formě ochrany přírody byla tak přesně pravým opakem toho, co uznávali za běžné. Zásadní zlom jejich myšlení přišel z celkem nečekaného směru. Mezi lety 1973 až 1980 ještě neznámý přírodovědec a filmař Félix Samuel Rodríguez de la Fuente natočil sérii dokumentů El Hombre y la Tierra (Člověk a Země). Její první část se věnovala pouze Iberskému poloostrovu a významně změnila pohled místních lidí na ochranu přírody. Po tragické smrti Félixe Rodrígueze tak došlo po obrovském tlaku laické i odborné veřejnosti k založení již zmíněné přírodní rezervace.
TIP: Marc Petiot
Marc, ač je původem Francouz, se snaží o osvětu poznání důležitosti Španělska a jeho historie v celosvětovém měřítku. Pro tento bohulibý účel vytvořil naučnou stezku v lese u svého penzionu Cortijo de Ramón nedaleko vesnice Cortijos Nuevos, která na několika desítkách informačních panelů informuje o zásadních a nepříliš známých historických událostech a faktech v historii Španělska. Mimo jiné se tu dozvíte řadu nových informací o mořeplavbách, gastronomii či původu slova vakcína. Stezka je volně přístupná.
V rezervaci žije obrovské množství zvířat. V lesích tu doslova na každém kroku potkáte jeleny, horské kozy i divoká prasata. Šance, že zvířata spatříte, je díky absenci plachosti obrovská. Během 20. století došlo vlivem intenzivního lovu k zásadní redukci výskytu horské kozy, která vždy bývala symbolem tohoto území. Ochranáři se tento úbytek snažili zvrátit nasazením muflonů a daňků, ale situaci to příliš nepomohlo. Rozšířil se totiž mezi nimi svrab, který populaci zredukoval ještě více než samotný lov. V současné době lov naštěstí omezují přísné regulace a zvěř má tak dostatek prostoru udržovat přirozenou populaci.
Regulace se týkají nejenom lovu, ale i sběru hub. Při pohledu do místních hlubokých smíšených lesů zaplesá nejedno houbařovo srdce; odnést si však z lesa můžete pouze 6 kg hub na osobu. Co v parku určitě nestrádá, jsou rostliny. Kromě řady endemických rostlin – masožravek i orchidejí – zde v lesích roste rozmarýn, několik druhů tymiánu, lesní ovoce a již zmíněné houby. Ze stromů tu kromě borovic, smrků a buků rostou stálezelené i opadavé duby.
I když se park nachází v subtropickém pásu, je plný pramenů, potoků a řek, které si svoji cestu k moři zpříjemňují vodopády, soutěskami i klidnými a širokými lagunami. Díky vápencovému podloží je voda příjemně mineralizovaná, chutná a svoji cestu zdobí krasovými jevy. Proto, abyste spatřili vápencové krápníky, však nemusíte hledat mnohdy nedostupné jeskyně. Drobné kořeny rostlin na březích místních potoků jsou vápencem zcela pokryty a vy můžete krápníkovou výzdobu obdivovat takřka na každém kroku.
Pokud chcete navštívit rezervaci Sierras de Cazorla, neminete městečko Cazorla. To je zasazené do strmého skalnatého úbočí, jež tvoří přírodní hranici mezi rovinou a horami. I když okolní skály bezesporu tvoří hlavní dominantu, z lidských výtvorů za dominantu můžeme označit hrad Yerda, který byl součástí obranné enklávy tohoto strategicky umístěného města. Z jeho gotických, původně berberských hradeb je překrásný výhled na celé městečko.
Jestliže v minulosti byly hlavním důvodem nedostupnosti města okolité hradby, v současnosti to mohou být velmi strmé a úzké uličky. Pokud se do města vydáte autem, věřte, že pro pohyb po místních komunikacích potřebujete notnou řadu zkušeností. Mnohdy vám ve strmém svahu nezbývá více než několik milimetrů místa na každé straně auta, namísto navigace se na cestu zeptejte raději místních, kteří vám poradí určitě lépe.
Stejně tak jako místním horám i městu Cazorla vévodí voda. Ta prýští z každé skály a z mnoha starých i moderních kašen, je svěží a výborná a vytváří příjemný bublavý zvuk, který se pak line každou uličkou. Vody tu nebyl nikdy nedostatek, ba naopak. Když město v roce 1694 zasáhla velká povodeň, naplavené dřevo z hor zablokovalo tunel pod náměstím, a voda si tak musela najít cestu po povrchu, kde strhla značnou část nedostavěného kostela Santa María.
Právě tento kostel zde nechal v 16. století postavit Tristan Sabatier, který navzdory naprosto nevhodnému geografickému rozpoložení Cazorly započal stavbu tím, že nechal zbourat množství starých domů a přes divokou horskou řeku zbudoval na kamenné klenbě náměstí, na němž pak chrám začal stavět. I když se mu jej nikdy nepovedlo dostavět, stavba to musela být před zničením povodní úctyhodná. Tunel pod náměstím je tvořen několik set let starou klenbou a je stále jedinou cestou, kterou může řeka téct skrz historické centrum města.
Co by kamenem dohodil od Cazorly se rozkládá La Iruela – zřícenina hradu a přilehlá vesnice. Kromě návštěvy hradu si tu můžete užít i špetku adrenalinu. Nad hradem je ve skále vedena nádherná ferrata. Je jednou z mála zajištěných cest v celé přírodní rezervaci a nabízí vskutku překrásné pohledy na okolní krajinu a při dobré viditelnosti i rozhled na stovky kilometrů vzdálená místa. Její obtížnost je v nejrozšířenější stupnici hodnocena jako C/D, kdy ten nejtěžší úsek s převisem lze obejít. Na ferratě vás kromě již zmíněného převisu čeká obohacující exponovaný traverz kolmé stěny a celkem dlouhý houpavý lanový most. Dolů už je to příjemná procházka po louce a lesem.
Na ferratu se nelze dostat bez odemčení vstupní brány, to zajišťuje outdoorová společnost Tierraventura Cazorla, jejíž kancelář se nachází pár desítek metrů od počátku ferraty. Zde si můžete půjčit i veškeré potřebné vybavení anebo si najmout jednoho z profesionálních průvodců.
Na celém území přírodní rezervace se nachází řada hradů i vesnic a přírodních destinací, které stojí za vidění a jsou dostupné autem. Jednou z mnoha malých malebných vesnic, která vyčnívá z řady, je Segurra de la Sierra. Rozkládá se kolem stejnojmenného hradu a její okolí nabízí dechberoucí výhledy na nedalekou horu El Yelmo a okolní hornatou krajinu. Místních stálých obyvatel tu není příliš a většina z nich svá obydlí přeměnila na penziony. Smutný fakt odchodu obyvatel z vesnic do měst tu tak nabízí jedinečnou příležitost ubytování v autentických španělských domácnostech. Vrzající dřevěné dvoukřídlé dveře oddělující koupelnu a útulný obývák s ručně vyřezávanými křesly vás dozajista zavedou do dob dávno minulých.
I když jsou podmínky pro návštěvu rezervace Sierras de Cazorla vhodné po celý rok, raději vynechejte léto. Teploty tu hravě přesáhnou čtyřicítku a vody tu není nazbyt. Mnohem vhodnějším obdobím je příjemné a voňavé jaro, které vám naservíruje to nejlepší, co z přírody můžete vidět. Kromě řady krátkých treků, které vás zavedou do hlubších končin kaňonů, údolí a k pramenům řek, lze celou rezervaci obejít po značené cestě GR 247.
Rozhodnete-li se podniknout dálkovou trasu, která nabízí pobyt v jedné z nejodlehlejších oblastí Evropy, připravte si dovolenou na 21 dní a své nohy na 478 km pěší chůze. Cesta vede skrz všechny druhy krajiny, které si lze představit. Horské louky, ostré skály a hřebeny, temné lesy, bublající potoky i malé vesničky a osady. Při dodržení itineráře si nemusíte brát stan, přespávat lze buď v penzionech, nebo v turistických chatách či nocležnách. Na jaře je vody dostatek, ale s blížícím se létem je třeba dbát na dobré plánování. Může se snadno stát, že po několik dní nebude dostupný žádný zdroj pitné vody.
TIP: Řeka Borosa
K jedněm z nejhezčích treků v celém Španělsku bývá přirovnávána oblast kolem řeky Borosa. Startuje v údolí řeky Guadalquivir a nabízí cestu jak pro méně zdatné turisty po dřevěných lávkách a perfektně upravených cestách, tak pro horské kamzíky, kteří mohou pokračovat až k samému prameni na hřebenech hor. Spatřit tu můžete vzácné ptáky, masožravé rostliny, řadu vodopádů i soutěsek.
Uprostřed rezervace Sierras de Cazorla se skrývá městečko Santiago de la Espada. Je to místo tak odlehlé, že v okolí 80 km nenaleznete žádnou větší známku civilizace. Kromě frustrace z osamění nabízí tyto končiny jedinečnou příležitost vidět opravdu tmavou noční oblohu, která je v zájmu astronomů a milovníků opravdové tmy. Navštívit městečko můžete po svých, odbočkou z GR 247 nebo autem – několikahodinovou jízdou serpentinami a strmými úzkými silničkami.
Kromě osvěžující vody by byl hřích neochutnat řadu dalších typických nápojů i pokrmů. Místní vína patří k těm nejlepším na světě, svoje chuťové pohárky tu může uspokojit každý vinař i příležitostný konzument. Určitě nevynechejte olivový olej, jehož je Andalusie velmi významným světovým producentem. Vybírat můžete z nepřeberné řady odrůd a různých druhů. Místní jej přidávají téměř do každého jídla. Pokud není obsažen v jídle, na stole vždy najdete misku s tímto voňavým světle zeleným pokladem. K jídlu tu pak nejčastěji dostanete šťavnaté hovězí steaky, grilované skopové maso anebo místní velmi osvěžující studenou polévku salmorejo, která je andaluskou variací na typické španělské gaspacho.
Ať už vaše srdce bije pro gastronomii, prastaré památky nebo drsnou přírodu a vysoké hory, v Andalusii naleznete všechno. Milí a velmi vstřícní místní obyvatelé vám spolu s jedinečnou krajinou a řadou přírodního bohatství zaručí, že vaše návštěva na jihu Španělska zůstane nezapomenuta a vy dostanete choutky si to zopakovat a neustále se vracet a objevovat.
Článek vyšel ve spolupráci se španělskou centrálou cestovního ruchu Turespaña. Více informací naleznete na www.spain.info/en/
Legendární běžecká bota na dlouhé tratě!
Výběr testerů Světa běhu
Výběr testerů Světa outdooru
Jistota na každém kroku.
