3 roky, 150 000 km a více než 70 států světa. Cestovatel Pavel Klega opustil práci informatika a rozhodl se stopem procestovat celou Zeměkouli. Na konci srpna se vydal na cestu. Nyní je v Albánii. V rozhovoru prozradil z čeho má největší obavy, jak bude řešit samotu i z čeho bude celé ty roky žít.
Snažíš se objet svět stopem. Mám pocit, že podobných projektů je více, V čem je ten tvůj jedinečný?
Mým hlavním záměrem je objet ho celý stopem a tím pádem neutratit ani korunu za dopravu kromě městské hromadné dopravy. Mám několik menších záměrů, například ukázat lidem, že se dá cestovat i s málem peněz. Chci inspirovat ostatní lidi, aby přestali odkládat svůj život a začali si plnit své sny, ukázat, že svět není tak špatný a nebezpečný, jak si myslíme. V Maďarsku za Budapeští jsem stopoval na benzínce. Když jsem vešel dovnitř, tak ke mně přišel chlap, který mi dal do ruky 50-tidolarovou bankovku. Chvíli jsem na něho nechápavě koukal a pak mi říká: “Ty to potřebuješ více než já”. Byl to Pjotr z Ukrajiny. Svezl jsem se s nimi k Balatonu. Jeho manželce Tatjaně se můj projekt taky moc líbil a tak i ona mi dala asi 20 euro.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Prohlédněte si další fotografie k článku…
Kde se momentálně nacházíš?
V Albánii. Je to úžasná země, jsou tady úplně zlatí lidé a je tady levně, tak se tady chvíli zdržím. V městečku Gjirokastër jsem potkal filmový štáb České televize natáčející Cestománii a pana Miroslava Donutila, se kterým jsem se seznámil a představil mu svůj projekt. Měl jsem z toho obrovskou radost. Taky jsem se tady poprvé na své cestě svezl na korbě náklaďáku, což jsem si moc přál a to ještě nejsem ani v Asii.
Jde postup podle plánu?
Ano, i když cestuji pomaleji, než jsem plánoval, ale zatím mi to nevadí a užívám si to naplno.
Jak dlouho by vlastně celá cesta měla trvat?
Cestu jsem odhadl na 3 roky, ale všechno může být jinak. Těžko si naplánovat život na 3 roky dopředu. Stěžejní pro mě je, že zeměkouli objedu kolem do kola.
Z čeho budeš žít? Plánuješ na cestě i pracovat?
Poslední rok jsem intenzivně šetřil na příjmech ze zaměstnání a vybral jsem stavební spoření. Také mi proběhla veřejná sbírka na Hithitu. Pokud mi budou docházet peníze, tak se usadím a popracuji – ideální by bylo, kdybych získal pracovní vízum na Novém Zélandu. Mou cestu sdílím na blogu. Rovněž natáčím a stříhám videa, která sdílím na mém youtube kanále. Pokud by se někomu moje tvorba líbila a měl chuť mě podpořit tak na oficiálních stránkách nalezne číslo mého účtu.
Bojíš se nějakého místa, že by se tam stopovalo hůře než jinde?
Ani ne, pokud budu stát u cesty, kde projíždějí auta, tak dříve nebo později vždycky někdo zastaví. Problém možná bude v chudých zemích, kde lidé nemají moc aut anebo nemají peníze na benzín a tak moc nejezdí. Jsem obrněn velkou trpělivostí a v nejhorším vždycky můžu jít nějaký ten kus pěšky, což mě moc baví. Po městech většinou chodím celé dny pěšky i s těžkým batohem na zádech.
Nemáš strach z toho, že ti bude smutno po rodině a blízkých? Plánuješ se s někým potkat na cestě?
Už jsem žil delší dobu v zahraničí, což nebylo vždycky jednoduché, ale věřím, že jsem na to připraven. Občas je mi smutno, ale já prostě vyhledám nějakou společnost a je mi zase fajn. Jakmile v nějaké zemi anebo místě strávím více času a poznám tam lidi, začnu se cítit jako doma, takže planeta Země je mým domovem a já jsem její obyvatel. Občas z něčeho dostanu strach, ale prostě to přijmu, jsem s tím a pak to zase odejde a já mám chuť jet dál. Jsem hodně citlivý a někdy, když se toho na mě navalí hodně, tak si prostě pobrečím, což je pro mě hodně léčivé. Možná, že za mnou někam přijede nějaký kamarád, pokud to vyjde, ale hlavně chci poznávat a žít s místními lidmi a na to je pro mě nejlepší být sám.
Kudy přesně povede tvá trasa?
Mám plán jet do Asie přes Turecko. Projet Írán, Pákistán (nejsem si jistý, jestli dostanu víza), Indii, Nepál, Čínu, Mongolsko. A pak zase na jih do jihovýchodní Asie, takže Vietnam, Kambodža, Thajsko, Barma, Laos, Indonésie, Austrálie a Nový Zéland. Po Nový Zéland to mám naplánované, ale nedržím se toho striktně, protože věci se během cestování mění za pochodu. Projedu Ameriku a Afriku a uvidím podle toho, jak se mi podaří stopnout nějakou loď.
V zásadě Pavlovi držím palce, ovšem přijde mi přinejmenším zárážející v jednom odstavci tvrdit, že chci ukázat, že se dá cestovat s málo penězi a potom v klidu přijmout 50 dolarů a ještě se tím chlubit…
Ty jsi zase něco nepochopil, že?
Doporučuji přečíst znovu a lépe.
Toto je pravda. Promiň Pavle, tvůj projekt je zajímavý a máš nadčení, ale těch 50 dolarů nepotřebuješ více než Ukrajinec. Pokud si můžeš v životě dovolit rok cestovat a nepracovat, mělo by to být z vlastních úspor. 25 let po revoluci by češi v zahraničí něměli vystupovat jako někdo, kdo potřebuje peníze od cizinců.