Redakce

Niamey Hlavním městem Nigeru je Niamey se 700 tis. obyvatel. Má výrazně sahelský charakter, sucho, vedro, domy z nepálených cihel, velbloudi. Teplota se zde v létě šplhá i nad 45º C. V národním muzeu Musée National du Niger jsou pěkné sbírky různých artefaktů, součástí muzea je i umělecko-řemeslnické centrum, kde se vyrábí například stříbrné šperky a dřevořezby. Největší městský trh Grand Marché je barvité místo, kde můžete nakoupit všechno možné, od oděvů a potřeb pro domácnost až po potraviny a koření.

Libreville Je hlavním městem země. Centrální část s obchody, hotely, restauracemi, univerzitou a ambasádami má široké dlážděné ulice s moderními budovami, v okrajových oblastech jsou chudé obytné čtvrti s prašnými uličkami a ubohými domky. Stejně jako v jiných afrických městech, i zde jsou živá tržiště (Mon Bouet, Nkembo), kde můžete obdivovat nebo nakoupit různé domorodé výrobky. Desítky venkovních restaurací a barů nabízejí kromě jídla a pití i rytmickou africkou hudbu.

Vybaveni teoretickými znalostmi a několika praktickými zkušenostmi z minulých, většinou cyklistických zájezdů, jsme se začátkem září roku 2001 vydali uskutečnit tento famózní přechod hlavního korsického hřebene. Vzhledem k časovým možnostem jsme si trasu zkrátili o první tři a jednu poslední etapu.

Ne, opravdu nejde o další ze seznamu moderních sportů, jak by se mohlo na první pohled zdát. Již před staletími se na kajacích s chatrnou dřevěnou konstrukcí potaženou tulení kůží plavili odvážní lovci za tuleni a velrybami. Jejich domovem byly vzdálené Aleutské ostrovy a také – téměř na druhé straně planety – Grónsko.

Průměrný Turek vypije přes den až 20 čajů. Poslíčci z čajoven ho často ani nestíhají roznášet. Takový poslíček si kvapně razí cestu s podnosem přecpaným skleničkami s čajem, přičemž charakteristicky klepe podšálky. Pijáci si skleničky s potěšením odebírají. Někdy slouží k objednávání čaje speciální chraplavé telefony zavedené na ulicích nebo do větších kanceláří a dílen. Zkrátka Turci pijí čaj neustále, přestávají jen v noci, kdy spí. A odkud tento čaj pochází?

Plán cesty padol na Volgograd (Stalingrad), Kaspické more, Kavkaz a čiernomorské strediská. Nadišiel čas nášho odchodu a naša šesťčlenná výprava zložená z dvoch V-Stromov, dvoch Afrík, Varadera a Fazera sa vydáva na cestu.

Michal Houska a Kateřina Hrabětová Z Vídně do Mombasy Prvně krátce zmíním let. Trval přibližně osm hodin a letěli jsme bohužel téměř celou dobu v noci. Je to trochu škoda, protože rádi koukáme co se děje pod letadlem. Ono to je ale vcelku jedno, stejně jsme seděli uprostřed letadla a nic bychom neviděli. Nedřív jsem byl z toho dost rozčarovaný a začal koumat jak si s někým vyměnit místo. Uvažoval jsem i o tom, že někomu zaplatím pár USD za výměnu sedadel. Z toho ale sešlo. Stejně jsme neměli drobné. 100 USD nikomu dávat nebudu :-). Pak jsem se musel smířit s realitou a zůstali jsme sedět na přiděleném bidýlku.

V šest ráno nás probouzí neidentifikovatelné přerušované hučení někde okolo nás. Opatrně vystrkuji hlavu ze stanu: jsou to hořáky balónů! Několik jich právě přelétá těsně nad námi. Vyhlídkové lety balónem nad kouzelnými skalními městy Kapadokye jsou holt populární. NormáIně bychom za tak časné probuzení stříleli, ale dnes to nevadí, protože jdeme na houby – pěkně za ranního chládku.