Veronika Bohadlová


Články autora

Nečekané uvítání a Tana Toraja
Ostrovy a pláže

Nečekané uvítání a Tana Toraja

Píše se rok 2003. V tom, že pojedeme na Sulawesi sami dva, jsme se shodli. I termín jsme oba schválili, problém ale jako vždy nastal, když se Tonda otázal: „A kdo z nás dvou bude vedoucí zájezdu?“

Ostrov Bunaken
Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Ostrov Bunaken

Národní park Batuputih
Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Národní park Batuputih

11.4. Útrpná cesta k trajektu Dopoledne jsme si koupili lístek na autobus do Pagimany a byli jsme ujištěni, že máme štěstí a trajekt do Gorontála pojede dnes večer.

Togianské ostrovy 
Ostrovy a pláže

Togianské ostrovy 

5.4. Poso – Ampana Dneska máme v plánu sehnat někde auto, podívat se na okolní vodopády a dojet do Ampany. Hrozně prší. Ono neprší, ono leje. Losujeme, kdo z nás dvou se obětuje a půjde sehnat auto. V tom přichází Karel se slovy: „Prší co?“

Jezero Poso
Cestopisy a reportáže

Jezero Poso

3.4. Tana Toraja – jezero Poso Všechny autobusové společnosti (dvě) chtějí za cestu z Rantepaa do Pendola 50.000Rp/os. Po zralé úvaze se svěřujeme do rukou autobusové společnosti Batatumonga. Ono víc jak deset hodin v autobuse… Problém je teď právě v tom, že autobus má rozdělaný motor a není stále jasné, jestli se ho podaří opravit. Čeká už tady víc lidí, ale na rozdíl od nás je časové zpoždění vůbec nepřekvapuje. Vypadají naprosto spokojeně.

Trek po vesnicích kolem řeky Baliem
Cestopisy a reportáže

Trek po vesnicích kolem řeky Baliem

16.7. pátek Katolický vůdce přistává Dnes mám hezký den. Nic mě nebolí a nic mi není a strašně se těším na náš trip. Zato Tonda skuhrá. Strašně ho bolí palec a vypadá, že se mu vůbec nikam nechce. Prý taky celou noc bolestí nespal. No je fakt, že komáry jsme vykouřili čmoudíky a švábi někam zalezli, ale zato celou noc vyli psi a nad hlavou v dřevěném obložení nám běhaly krysy. Bude to dobré. Snídaně pěkně a kávička a Tonda zapije prášeček a ono to přestane bolet.

Nejšpinavější město Indonésie
Města

Nejšpinavější město Indonésie

19.7. pondělí – Snídáme brzy. Objevil se Izák v mých botách a flísce. To mu teď půjdou kšefty, když je konečně oblečený jako doopravdický průvodce. Fosílii samozřejmě nemá a že prý na to úplně zapomněl, ale že až přiletíme příště, budeme ji mít připravenou. Tonda mu říká, že letadlo nám letí až za hodinu, tak ať jí kouká sehnat. Jasně jasně a opět zmizel a pak už jsme ho nikdy neviděli.

Na ostrově Biak
Ostrovy a pláže

Na ostrově Biak

Naše éro na Biak už má půl hodiny sekeru. Takže z okénka sledujeme, jak právě přistála Trigana z Wameny a z ní vystoupili Jahoda, Colombo a Ostravák spisovatel. Ale to už startujeme. Za necelou hodinu přistáváme na Biaku.

Další dny s Mateem
Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Další dny s Mateem

Do Japonské jeskyně jedeme na vypůjčených motorkách. Mateo jede první a nepřekročí 40 km/hod. Na konci města zastavujeme na pravděpodobně jediném semaforu na ostrově. Stojíme vedle Matea a on se nám s kamennou tváří snaží objasnit princip semaforu. Říká, že na červenou se musí ihned zastavit, počkat na zelenou a pak se rychle rozjet. Panebože, zač nás trestáš v podobě tohohle člověka!

Vždyť vás tam sežerou
Ostrovy a pláže

Vždyť vás tam sežerou

Každý rok, kamkoliv jedeme, myslím tím sebe a mého manžela Tondu, píšu deník. Na tom by nebylo nic neobvyklého, ale tentokrát vzniklo hned několik důvodů zachytit naše měsíční putování. Tak za prvé bych chtěla podat alespoň malinkatý obraz o zemi, o které se toho moc neví, protože se tam zas tak moc nejezdí a ti lidé, co tam jezdí, si své informace těžce chrání.