Topi Pigula absolvoval širokou škálu povolání: od kuchaře na horské boudě až k postu pedagogického pracovníka. Pracoval jako reportér Koktejlu, nyní je nezávislý publicista a stálým spolupracovníkem cestovatelského portálu HedvabnaStezka.cz. Tradici už mají i jeho fotografické kurzy na https://www.topi-photo.cz
Sarajevo je hlavním městem státu, který má dnes už nezaslouženě negativní punc válečné země. Bosna a Hercegovina se už ale dávno snaží napravit škody konfliktem způsobené a Sarajevo má sloužit coby výkladní skříň. Lidé chtějí na smutnou minulost zapomenout, zatímco prodejci starých plynových masek na tureckém trhu v centru se na ní snaží vydělat.
Island. Ostrov, který je plný ohně díky své poloze nad vulkanicky aktivní oblastí. A zároveň díky své poloze těsně pod polárním kruhem plný ledu a ledovců. A občas se tyto dva neslučitelné fenomény potkají.
Několikrát jsem o nočních záběrech prohlásil, že je udělá „každý blb, pokud má stativ“. V rámci semináře o večerním focení jsem sám sebe usvědčil ze lži. Vůbec to není jednoduché. Přesto však šlo zatím o nejpovedenější Světlobraní.
Mnohý z článků, jež čtete z pera českých žurnalistů o cizích zemích, je psán z pohodlí pokoje několikahvězdičkového hotelu. V široké plejádě časopisů není snad žádný novinář, který by nevyužil nabídky zdarma si vyrazit na cestu. Víte, kdo pro vás píše?
Měsíc v Íránu, který jsme strávili spíc po parcích, lesících, za hromadou štěrku i na kruhovém objezdu, popřel všechny předsudky, jež jsme si s sebou do země přivezli. Pojďte se s námi podívat, jací jsou vlastně běžní Íránci – jsou opravdu „všichni teroristi“?
Mexická chřipka se rozběhla světem rychlostí internetového zpravodajství. Nejaktuálnější zpráva zní, že v Mexiku prošlo nákazou celkem 23 000 lidí. Jaké bylo Mexiko, když byla prasečí chřipka v mediálním zárodku? A máme se bát?
Řekněme si rovnou, že špatně a bez stativu se prostě neobejdete. Nicméně i tady se dá leccos zvládnout. Navíc jsou noční fotky poměrně „levnou krásou“. Jak na ně?
Focení v hospodách, restauracích, bufetech a v neposlední řadě na mejdanech, chce trochu drzosti. Samozřejmě to závisí na nátuře fotografa a navíc není hospoda jako hospoda. Je rozdíl mezi „bufetem na stojáka“ a restaurací ozdobenou michelinovou hvězdičkou.
Řekněme si rovnou, že pro amatéra je to poměrně náročná disciplína. Pokud nefotíte šachový turnaj, tak většina scén je rychlá – ostatně jedná se o závody. Několik příkladů z letošního vodáckého maratónu přiblíží alespoň nejzákladnější fakta o sportovní fotografii.
Chcete-li si udělat malý test vlastní kreativity? Vyberte si téma a dejte se do focení. Já si vybral podzim a zjistil, že jsem uvízl na spadaném listí.