Mnohý z článků, jež čtete z pera českých žurnalistů o cizích zemích, je psán z pohodlí pokoje několikahvězdičkového hotelu. V široké plejádě časopisů není snad žádný novinář, který by nevyužil nabídky zdarma si vyrazit na cestu. Víte, kdo pro vás píše?
Hilton & company
Turistický byznys je hodný svého jména, celosvětově se v něm točí miliardy dolarů. Nejsou to jen hotely, restaurace, bufety a jiné vývařovny, ale i nejširší spektrum dalších služeb. Od směnáren po půjčovny lyží, od soukromých penzionů po státem dotovaná muzea. Baťůřkář cestující s Lonely Planet v ruce obvykle nevyhledává unifikovaný a neuvěřitelně předražený standard ohvězdičkovaných hotelů. Systém obchodního propojení je postavený na zlatém pravidlu: dneska pomůžeš ty mě, zítra já tobě. Cíl jak si zavázat novináře a dát o sobě vědět je prostinký. Státní agentury zajistí zdarma několik noclehů, seženou letenky, zajistí dopravu a povětšinou luxusní stravování na několik dnů. Za to požadují pěkný materiál ve vybraných médiích. Proč to všechno? Reklama v časopise je pořád braná jako informace nadsazená, upravená, vyretušovaná, která občas nemívává s realitou příliš společného (byť zákon tvrdí opak). Navíc stojí i několik desítek tisíc za jednu stránku.
Peníze až v první řadě
Aby bylo jasno, že nejde o plkání ze závisti, autor těchto řádků by nebýt novinářských cest asi nikdy neochutnal lepší olivový olej a víno, než požil na presstripu v jižní Itálii a na Sicílii. Víno vyrostlo na lávové půdě na svazích Etny a bylo vskutku úžasné. Skoro jako cantabrijská (španělská) šunka ve vybrané restauraci v Santanderu či ústřice se šampaňským v antverpském přístavu. Celý vtip je v tom, že když osm novinářů napíše 8 – 10 článků o služební cestě, na níž museli spát v drahých hotelích a živit se vybranými lahůdkami, vyjde to levněji a má to na čtenáře větší dopad, než zaplacení stejného počtu reklamních stránek. Pánové a dámy z novinářského rádi napíší více, než jedem článek (pokud to strategie listu dovoluje) neb jsou placeni i z honorářů. Platí klasická rovnice: čím víc článků, tím víc peněz. Zdá se, že tady není poražených. Redakce dostane vlastní materiál ze zahraničí a zároveň si zahraniční cestou šplhne u redaktora, kterého nijak závratně neplatí. Čtenář dostane svou porci zahraničního čtiva a agentura dostane do médií zadané oblast či téma.
Kde je to „ale“
Raději čtete materiály z cest, z nichž je jasné, že autor není hotelovým turistou, ale cestovatelem? Člověkem prožívající si své „on the road“ na plné pecky, občas spící po škarpách, chrámech, v cizích rodinách a u náhodných známých? Příběh z bufetu na ulici vás osloví více, než story od hotelového švédského stolu? Víc si vážíte dobrodružství z kajaku, než z výletní lodi o třech palubách, s kinem a pěti tanečními sály? Není divu.
Občas je novinářova (ne)autentičnost z materiálu cítit jako lež z předvolebních plakátů. Netýká se to ani tak cestovatelských portálů, jako tištěných magazínů, jež (občas dost nezaslouženě) mají pořád ještě větší renomé než weby, kam může psát „kdokoli“. Časáky hřeší na skutečnost, že „co se píše, tak je pravda. Jinak by to nepsali.“
Pravda v článku bezesporu je, pravda redukovaná na klimatizovaný autobus a program předem důsledně zorganizovaný tak, aby na něm nebylo smítko negace. Žádný hlad, žádný zpožděný spoj, vstupné do muzea pěkně předplacené a fotografování povolené.
Chcete se dozvědět více, jak vznikají materiály z presstripů a vidět konkrétní příklady? Přednáška 30. září 2009 v Klubu cestovatelů v Praze vám dá šanci nahlédnout do zákulisí mediálně cestovatelské branže.
Topí Pigula pracuje jako šéfredaktor cestovatelského magazínu TravelFocus. Je také dlouhodobým členem redakčního týmu Hedvábné Stezky, lektoruje fotokurzy a vzdělávací pořady pro děti a mládež. Nejraději ze všeho odjede s batohem na „exotický čundr“, kde neváhá přespávat pod širákem, putovat přírodou a fotografovat. Jeho velkým koníčkem na cestách je biologie a novinařina.
HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.
Tvé zkušenosti by mě zajímaly, ale září má jen 30 dní 🙂
Díky za upozornění, jedná se samozřejmě o překlep, přednáška se uskuteční 30.9.
Považuji se za baťůžkáře a dovoluji si upozornit, že Tvůj pohled je dosti zkreslen. Na přihlouplé invektivy typu „obtížný hmyz“ reagovat nechci, ale dovoluji si upozornit, že ne vždy spí baťůžkáři v levných blešárnách, i když v těch spí samozřejmě někdy také. Tak například nyní cestuji po Jižní Americe a spím momentálně v docela pěkném rodinném penzionu (stejně tak v Surinamu), ve kterém by se jistě cítil dobře i snob Tvého typu. Ve vyloženě špinavém hotelu jsem nespal ani jednou, ač spím v těch nejlevnějších. Tvoje reakce vůči baťůžkárům jsou stejně netolerantní jako reakce některých „nezávislých cestovatelů“ na „hotelové povaleče“. Ať si každý jezdí na dovolenou, jaká se mu líbí a na jakou má peníze…