Cestopisy a reportáže

Do Gdaňsku přilétám až před půlnocí, první setkání s městem proto probíhá pod rouškou tmy občas zjemnělé slabými pouličními lampami. V mém malém hotelovém pokoji je střešní okno, z nějž ještě před usnutím pozoruji špičku osvětlené radniční věže. Zdi z červených cihel a zelené hodiny mi napovídají, že mě tohle město asi docela příjemně překvapí.

Urbex fotograf DiverZant se fotografování věnuje přibližně 15 let a objektem jeho aparátu jsou především opuštěné stavby a všechno, co se v nich dá najít. Je zakladatelem stránky www.urbex.cz, kde už více než devět let publikuje svoje zážitky, a spoluautorem fotografické knihy Urbex.cz – Krása zániku.

Vodácký oddíl Čochtani z Týnce nad Sázavou vyrazili na týdenní dovolenou za poznáním turistických řek v Polsku. Sjeli horní úsek Dunajce, Bialku nebo Černý Dunajec. Za špatného počasí navštívili místní lázně a samozřejmě pak místní hospůdky s tradiční kuchyní.

Až pojedete na mistrovství Evropy ve fotbale, možná budete projíždět Vratislaví. Bylo by chybou minout město, které se údajně jmenuje po českém panovníkovi Vratislavu I..

Polsko je často mezi Čechy podceňovanou destinací. Sama sem často nejezdím, a když už, tak jen blízko k hranicím do Tater nebo třeba do Katovic. Přišlo mi tedy jako docela fajn nápad zajet si na prodloužený víkend úplně na sever, konkrétně do Gdaňsku. Vůně Baltu, projížďky na kole s výhledem na pláže a chuť čerstvých ryb na jazyku. To jsou přesně ty věci, kvůli kterým tenhle kousek Evropy rozhodně stojí za návštěvu.

Na centrálním pobřeží Baltu, mezi městy Łeba a Rowy, se v délce 30 km rozkládá jeden z velice zajímavých a atraktivních koutů polské přírody – Slowiński Park Narodowy.

Nevím, čím to je, ale je škoda, že je Polsko Čechy tak málo vyhledávanou destinací. Přitom kousek od hranic s Českou republikou se nachází tolik zajímavostí, které stojí za prozkoumání. Mezi mnoha národními parky jsou i krásná a historicky významná města. Nejvýznamnější a nejznámější z nich je asi Krakov. Ale i kolem Krakova je toho hodně k vidění.

To, co je pro Prahu Petschkův palác nebo věznice na Pankráci, to je pro každého obyvatele Varšavy Pawiak. Místo, kde si i téměř po 70 letech od konce druhé světové války uvědomíte, že některé rány se budou hojit ještě hodně dlouho.