Cestopisy a reportáže

Padla další nedobytá čtvrť – Shinjuku. Snad poprvý jsem si dovolil ten luxus a sundal po výlezu z JR fleecku, takový se udělalo teplo. Prozkoumal jsem nádraží (největší v Tokiu), kde už na vedle stojící budově byla obří reklama na nový Windows, prošel v průvodci zmiňovaný Southern Terrace (350 m dlouhá promenáda nad nádražím s obchody a kavárnami), vyfotil mumraj kolem a pak už zamířil k asi (pro mě) největší atrakci – vyhlídce, mimochodem bezplatné, v 45 patře Tokio Metropolitan Government. Ony ty vyhlídky jsou teda dvě, protože budova má věže dvě, čili jedna vyhlídka je jižní a druhá severní, byť je z nich vidět v podstatě totéž.

Výměna dolarů na Ginze: je to paradoxní, ale těžko se mi tady hledala banka pro výměnu peněz. Nakonec jsem našel nenápadnej dům (což se o ostatních obchodech na Ginze zrovna říct nedá) a nějak se v přízemí domluvil s ochrankou o co mi jde.

Udělalo se krásně, úplný jaro. Napadlo mě, že vlastně nemám prozkoumanej kout Odaiby za náma, směrem k Toyosu. Vzal jsem foťák, do kapsy strčil 1000 jenů a vyrazil po dlážděný cestě „West-promenade“ směrem na východ.

Pod svícnem je asi opravdu tma; vůbec mě nenapadlo při prolejzání Tokia, že by takhle zajímavá čtvrť mohla bejt hned v centru, navíc v místě, kolem kterýho minimálně obden chodím.

Yoyogi. Velký pódium je zavřený, takže lovím záběry mezi trhovci a jde to; zpětně vzato, když se dívám večer na fotky, fakt to vypadá jako z komparsu na film Vlasy.

Byla sobota, byla sice zima, ale jinak relativně slušný počasí, i vyjel jsem si kolem poledního do parku Ueno. Park (veřejnosti otevřenej už koncem 19. st.) je známej jednak jako největší nocležna bezdomovců v Tokiu (leč o bezdomovcích podrobně až jindy), ale taky je tu několik význačných muzeí, chrám Toshogu, první zoologická zahrada v Japonsku a v dolní části parku je pak Shinobazunoike, vodní nádrž, která je rozpůlena cestou a jejíž jedna polovina je hojně porostlá lotosy. Jo a taky je v parku přes tisíc třešní, což je zásadní věc v době jara.

Napodruhý se mi podařilo předat český ambasádě naše registračního listy. Trochu jsem byl překvapenej, jak je konzulární oddělení zapikolovaný; po zabzučení jsem se vydal po schodech dolů, jedno patro do podzemí, i když podzemí to bylo ze strany ulice (směrem do zahrady areálu to byl klasickej suterén).

Slavnost Seijin no hi – národní svátek blížící se dospělosti, pořádán každé druhé lednové pondělí v roce. Týká se všech mladých, kteří v konkrétním roce dosáhnou věku 20 let.