FOTOREPORTÁŽ: Západem démonizovaný Írán

FOTOREPORTÁŽ: Západem démonizovaný Írán

Není na světě příliš kontroverznějších zemí než Írán, který je západem démonizován. Ale pryč s politikou. Persie je místem, které si po několika minutách zamilujete. Není divu, že po odletu zpátky málem i nějaká ta kapka ukápla. I ten největší introvert si tu zde najde přátele. A co hlavně, budete se sem chtít určitě vrátit. Alespoň já chci.

Azadi Tower (Teherán). Cestovatelé doporučují z hlavního města plného smogu co nejrychleji zmizet. My jsme se v Teheránu cítili dobře. Navazovali první kontakty s velmi příjemnými Peršany, kteří vám nezišně chtěli pomáhat. A i když jsme do Íránu necestovali kvůli památkám, Azadi Tower, tedy věž svobody postavená z roku 1971 na počest vzniku Perské říše, byl jedním z hlavních cílů našich prvních dnů. Ale pozor, k mohutné stavbě se lze dostat pouze přes kruhový objezd, který je velmi frekventovaný bláznivými řidiči.

Íránské parky jsou velmi udržované. Dokonale střižený a zavlažovaný trávniček, bývá často místem pikniků, byť během červencového Ramadánu jsme to byli spíše my, co jsme nabírali energii pokrmy. Právě parky byly kvůli vedru naším častým útočištěm. Večer tato místa ožívala. Střetávaly se tu celé rodiny, hráli jsme s místními dětmi fotbal a užívali senzační atmosféru díky dobrosrdečným obyvatelům.

Nejširší nabídku průvodců a map Íránu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Kandovan u Tabrízu je úchvatné místo, ale zcela odlišné. Vesnička budovaná v podstatě do skal je krásná, avšak nenarazíte zde na tak příjemné obyvatele, jako v jiných částech Íránu. Vesničané žijící staromódním způsobem nejsou nadšeni z přílivu turistů. Našla se ovšem výjimka. Při odpočívání na kopci nad Kandovanem za námi přišel starý pastevec. Třebaže jsme si nerozuměli, byl to úžasný a nezapomenutelný moment. Škoda, že doteď nevíme, co nám chtěl za celou dobu sdělit, byť využíval všemožných gest. Byl také jediným obyvatelem této vesničky, jenž mi povolil udělat fotku.

Pohostinní obyvatelé. Kvůli médiím jsou muslimové u nás nenáviděni, ale Peršané jsou milí, hezcí, dobrosrdeční a pohostinní lidé. Zprvu, když nám neustále chtěl každý pomáhat, jsme byli paranoidní a obávali se, že za jejich snahou je viděn pouze zisk od „bohatých“ Evropanů, opak byl pravdou. V tomto obchůdku jsme dostali vše zdarma, jinde jsme dostali pro změnu slevu. V bance, kde jsme si chtěli rozměnit peníze, nás poslali jinam se slovy: „U nás je nevýhodný kurz“. Jiná zem, jiný mrav. V Masulehu se o nás pro změnu postarala rodinka z Rashtu – našla nám dobré ubytování a strávila s námi celý den. S některými Peršany jsem doteď v kontaktu.

Hodné na nás byly rovněž děti. Zdvořilostní fráze, „how are you“, jsou samozřejmostí. V jednom případě jsme byli také obslouženi místními sušenkami.

Rudkhan Castle se nachází v provincii Gilan kousek od Masulehu, kde jsme strávili téměř týden času. Spoustu turistů vyráželo na tento hrad, ke kterému jsme se doslova doplazili. Abyste se k němu dostali, musíte totiž vystoupat stovky schodů. „Ahoj, jak se máte?“ slyšíme česky od jednoho Peršana. Jak mohl vědět, že jsme Češi, je nám záhadou, bohužel další slovíčka neznal, a tak zůstalo jen u úsměvu.

Írán si mnozí s spojují s nebezpečím, a raději se mu vyhýbají. Což je škoda. Přečtěte si třeba cestopis: Diagnoza dobrodruh anebo v 18 letech stopem do Íránu.

Masuleh je krásné městečko patřící do UNESCA. Původní plán strávit tu zde dvě noci, se protáhl na pět večerů. Místní lidé a hlavně krajina byly tím důvodem. Ačkoliv samotné město bylo plné turistů (ale pozor, krom Peršanů jsme potkali za celou dobu pouze dva Turky, kteří nám koupili vařenou kukuřici), hory byly liduprázdné. Naše tvrdé úsilí dojít co nejdál bylo každým dnem odměněno krásnými pohledy. Zejména na tuto vesničku plnou koní, krav, chatrčí. Byli jsme obklopeni mraky a mysleli si, že jsme v nebi.

Kromě hadů, motýlů, ještěrek, vážek, krásných obrovských brouků a všemožné fauny jsme byli svědky pohádkových pohledů. A co hlavně, v horách již nebyly 40 stupňová vedra.

Jeden den byl obzvlášť chladný. Mlha spadla až do městečka a my museli vytáhnout dlouhé rukávy. Ačkoliv jsme mnohdy neviděli ani na pět metrů, hory jsou krásné právě díky svým proměnám počasí. Stačil chvíli silný vítr a bylo na několik sekund po mlze.

Bohužel okamžiky, při nichž jsme obdivovaly místní krásy, trvaly opravdu chvíli. Dlouhý trek nám ulehčil jeden z místních, který nás vzal na korbu svého vozu. V horách jsme opět narazili na několik chatrčí a také na vesničana, jenž zrovna opravoval plot.

Zkušenosti čtenářů

crowley

Demonizace je relevatnioznaceni. Rezim v Iranu je samozrejme velmi opovrzenihodny. Bezni lide ale muzou byt velmi mili, coz ale nic na nicem nemeni. Lide pokud nejsou ve sporu byvaji vetsinou mili (a debata nesklouzne treba k tematu nabozenstvi, ateismu apod.) – specialne v mene rozvinutych zemich, kde pohostinost historicky byla prirozenost zajistujici preziti (stat toho garantoval malo).

Axina

Díky za milý,krásný článek, hezké počtení…

Axina

Díky za milý,krásný článek, hezké počtení…

Ve svém věku 60let nechápu větu: „Režim v Iránu je samozřejmě opovrženihodný“?! Z jakého důvodu? Právě vzhledem k tomu jak jako cestovatele prociťujeme atmosféru a chování místních lidí, máme jasný důvod, že jako obyvatelé demokratické a sterilní Evropy jsme pokrytci a hamižní materialisté! Doufám, že jste si všimli v jakém stavu jsou v Íránu bankovy (riály), pomačkané, potrhané, leckdy zbytkové cáry…. ano berou to jako spotřební materiál….kdežto u nás je to kulut peně a pokud na české bankovce chybí kousíček papíru, tak ho žádná banka nevymění…… Něco má ten teokratický režim doi sebe!

Fanda

Ve svém věku 60let nechápu větu: „Režim v Iránu je samozřejmě opovrženihodný“?! Z jakého důvodu? Právě vzhledem k tomu jak jako cestovatele prociťujeme atmosféru a chování místních lidí, máme jasný důvod, že jako obyvatelé demokratické a sterilní Evropy jsme pokrytci a hamižní materialisté! Doufám, že jste si všimli v jakém stavu jsou v Íránu bankovy (riály), pomačkané, potrhané, leckdy zbytkové cáry…. ano berou to jako spotřební materiál….kdežto u nás je to kulut peně a pokud na české bankovce chybí kousíček papíru, tak ho žádná banka nevymění…… Něco má ten teokratický režim doi sebe!

Martin

Pracuji v turistickém ruchu. Setkávám se při své práci v Praze s cizinci snad všech národů světa. Často se ptám milých lidí odkud jsou. Mezi turisty, které si zjednodušeně označuji jako „Arabové“, ti nejpříjemnější a nejpřátelštější lidé vždy odpovídali stejně: ÍRÁN. Dostal jsem několik pozvání do jejich země. Jeden pan profesor z Teheránu mě pozval přímo domů. Pokud jsou takoví hostitelé jako jsou hosté, pak se od nich máme co učit.
A pane Crowley… ČT24 není dobrý zdroj informací. Zkuste něco jiného 🙂

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí