Cestopisy a reportáže

Autorovi článku se na cestě střední Amerikou, kam si jel v roce 2006 vylepšit španělštinu, podařilo studovat u těch nejpovolanějších – přímo u potomků majské civilizace, v rodině kmene Tzutujilů.

Vprostřed džungle v severní Guatemale se dodnes tyčí majestátné kamenné pyramidy. Jsou tím jediným, co zbylo po kdysi mocném mayském městě Tikal.

Zahraniční návštěvníci 30, místní 2. To je bohužel běžný cenový rozdíl, nad kterým se v Guatemale nikdo nepozastavuje. Jste bílí, tím pádem se musíte koupat v penězích a tak plaťte. To je asi běžné uvažování místních lidí.

Quirigua je mayské město ze samého počátku klasického období. Sestává z ceremoniálního náměstí pro míčové hry (Juego de Pelota), které je obklopeno schodišti ze 3 stran, a akropole, lemované rezidencemi vládnoucí třídy

Do Guatemaly letíme přes Frankfurt a Mexico City. Letadlo však již z Prahy vylétá s dvouhodinovým zpožděním. Nejdříve na někoho čekáme, ten stejně nepřichází, pak nemáme již volnou dráhu, protože svůj termín jsme prošvihli, pak musíme znovu tankovat, protože během stání na letištní ploše vyčerpal pilot pohonné hmoty.

Míříme přes Guatemalu k hranicím s Mexikem. Jedeme kamenitou silnicí. Před každou terénní vlnou přidá řidič chutě plyn a projíždí jí v největší rychlosti, jaké je jeho stařičký autobus v tomto terénu schopen. Po každém větším povyskočení bujného dopravního prostředku zamrkají ve zpětném zrcátku škodolibé pobavené řidičovy oči, kochajíce se grimasami vylekaných pasažérů.

Teď naše podrážky spočívají na půdě amerického Egypta, v Zemi věčného jara, na půdě mnohojmenné Guatemaly, státu už stoprocentně středoamerického.