Cestopisy a reportáže

Tamerza, Chebica a Midés. To jsou tři jedinečná místa schovaná v srdci pouště. Oázy vznikaly na jedněch z mála míst, kde z písečných hor pryští voda.

Silvestr bez spusty hluku, přehnaných ohňostrojů a zbytečných novoročních předsevzetí si zajeďtě prožít do Tuniska. Mezi beduíny zažijete ten nejkrásnější začátek roku.

Každý má nějaký sen. A někdy je ten sen trochu drsnější. Třeba projet Saharu náklaďákém. Ale stačí dvě dobrá autíčka, Růžena a Subarka, a sny se začnou plnit!

Tuniská Sahara žhne v prudkém slunci. Jen místy zahlédneme v nekonečné poušti hliněný minaret. Vydáme se po stopách legendárních Berberů, kteří už pomalu zapomínají na svůj kočovný způsob života, ale stále mají co vyprávět.

Malé tuniské město El Džem, ležící nedaleko od břehů Středozemního moře, ukrývá  ve svém nitru třetí největší amfiteátr bývalé Římské říše. Majestátní stavba zde připomíná vzestup i pád staré civilizace, která kdysi sahala až do severní Afriky.

Umíte poslouchat ticho? Půjdete-li pěší pouť napříč Saharou, naučíte se to. Když vše ztichne a samotu ruší jen stáda velbloudů, objevíte krásu zcela samozřejmých věcí. Ranního slunce, stříbřité jinovatky či hvězdného nebe. Tak to umí jen místní beduíni.

Je jen několik málo míst na světě, kde je i pod drobnohledem turistů možné bez mrknutí oka týrat zvířata, a stejně tak je málo míst na světě, kde by vás chtěli jemně, ale nonstop a do krve oškubávat. Cesta Saharou dlouhá 1300 km je prostě jen pro silné nervy.

Budík zvoní ve 4:30, rychle balíme a doufáme, že se do žaludku v tuto časnou hodinu vejde alespoň část snídaně. V 5:30 odjíždíme od hotelu směrem dál na západ k hranicím Alžírska. Na východě se začíná objevovat světlý proužek a my pospícháme, abychom stihli východ slunce nad solným jezerem Chott-el-Djerid.