Cestopisy a reportáže

Kdyz se podivate na mapu Tanzanie zjistite, ze ze Sumbawangy do Mpandy vede vyasfaltovana silnice a cast cesty je pres narodni park Katavi. Mysleli jsme si, ze kdyz vyrazime rano, budeme nekdy odpoledne v Sitalice, coz je vetsi vesnice pred Mpandou tesne za NP, a ze pri prujezdu parkem uvidime nejaka zvirata. Nas plan byl narusen hned rano. Vstavali jsme na sestou a byli domluveni s nasimi ridici z prejezdu hranice, ze nas hodi na roscesti k Mpande. Rano ale lilo tak, ze jsme do osmi zustali v posteli. K rozcesti jsme se dostali kolem desate a tady se nas ujmul policista kontrolujici auta jedouci na Mpandu a na Zambijskou hranici.

Ve středu večer jsme se začali rozkoukávat po Mbeyi. Když jsme konečně našli volný guest house (Mbeyiou projíždí pořád hodně lidí a ubytovny jsou plné), úplně náhodou jsme narazili na guida Petera. Je to mladý rastafari, který žije asi 45 minut chůze od centra Mbeyi, odchytává si po městě turisty a pruvodcuje po okolních zajímavých lokalitách. Nám byl hned sympatický, protože nijak nevtíral a vyzařoval dobrou náladou na kilometr daleko.

Z Mbeyi jsme vyrazili někdy kolem čtvrté, nejprve minibusem. Ten jsme museli po pár kilometrech opustit, protože jsme dojeli k velké dopravní nehodě. Příliš jsme se tam nemotali, ale bylo asi zraněno mnoho lidí a nás minibus měl pomoci s odvozem do nemocnice. Nehody jsou v Tanzánii dost časté, protože řidiči jezdí na rychlostní hranici svých vozů.

V Dar es Salaam skvěle funguje autousova doprava. Je samozřejmě mnohem levnější než taxíky. Jezdí minibusy a větší autobusy. Do minibusu se pohodlně vejde asi 15 lidí, narve se tam i 25 lidí. Stojí vždy 200Ths (asi 3,50kc) ať jedete jak daleko chcete.

Dnes spíme naposledy v našem útulném hotelu v Daru, zítra v 6.15 odjíždíme do Mbeyi. Užila jsem si nočního města. Odpoledne jsme byli na návštěvě v okrajové čtvrti a vraceli jsme se až za šera. K minibusu nás doprovodil malíř Sayuki a než jsme se dostali na hlavní silnici, byla tma. Hlavní silnice znamená asfaltku, která vede rovně do centra a na ní kolmo navazuji široké prašné cesty, kolem nichž je zástavba s úzkými uličkami. Noční Dar má zas úplně jinou atmosféru. Všude se to hemží lidmi tak do jedenácté hodiny.

Za ty další dva dny v Daru jsem viděla spoustu rozdílů mezi životem jedněch a druhých. Už na ulici vidíte v jakých džípech se někteří vozí a pak přijdete domů k některému malířovi a žasnete…

Ráno 1.12. Jsme já a Daniel přiletěli do Dar es Salaamu. V Africe jsem poprvé, takže mě překvapuje úplně všechno, zatímco Dana už nepřekvapuje nic.